Pro meso do zoo

Tož kurva! Tudle připrckal sinátor ze školi a prej maminko jeee, to bis  nejeřila, gde sme boly! Čopla su ho pot krkem a Ty malá teplotechno, já to snat ani nescu jedět, dobře si rozmisli, co vipustiš z mordy, mam neskaj taků blbů naladu a mam chuťku někomu rozhodit vizáž, kurva! A von Maminko, mi sme boli v tej holomůcké zologické zahradě. Tam ti bolo zviřátek! Vopičky, klokani, papůšci, kozičky, šichno, na co si jen spomeneš! A sů ta hovada svinsky vypasená? Otázala su sa já. A von Maminko, majou sa tam dobře, moc je krmijó, majou tam prostorné víbjehi a tak! Já ti dám víbjehy, darmožrůte, zakvákala su, zrušila  mu vizáš, hodila ho oknem na dvur do gnoja, svinsky si prdla bo se mi v palici zrychtoval nápat, kurva. Zandu do zola a naberu si tam meso zadarmiko!

Zala su ruksak po prafotrovi, nandala si ho na řbet, do trenclí si strčila nohu od stola, do kapsi prcla flašu rumajzlu, za pásek dala mesr na zabijačku a virazil na špacýr. Samo že ne pješórem! Hnetkaj u silnice pot baráčiskem su vyvalila z bombra mlikárnu a boky, stáhla tepláčiska, vobnažila sicnu a za chvilu my zastavil čupr gut samec, fůsiska až k roskroku, ranec jak barel na mazut, kurva, a smrděl řácky, tož to su si nechala libiť. Naburácala su k němu do trabanta a on mě z našej dědiny zavezl aš k olmickýmu zolu.

Kurva lidi! Sem sa málem zesrala, dyž su to zolo vopatřila. Bol to statek jaksviň! Vikasala su si rukávy a razim donitř a tam také okínko a pani, pani, stupné činí sto korun! Čopla su nohu od stola, strčila ji do okynka, všecko to unitř zrušila a šla dál. V tem zolo, lidi zlatí, tam to bolo samá taká klec a prosklený mrdnik a v tem sa krůtili různá huvada. Virazila su na vophlítku. Nejdřiv su Vopatřila taků sviňu, vipadalo to skoro jak ten človjek, kurva, hůpalo sa to na čpagátu a smrdělo jako tchyňa, dyž pustí hnědky do gatěk. Jak su na tu vjec kůkala, tak se to ve mně začalo šicko šponovať, dostala su slušnů chuťku dát ji přes rypec, aby jeděla, do je to Miluna Vošková, kurva! Vitáhla su tedyk zasejc nohu, rostočila ju nat kokosem a mrdla do teho skla, za kerým sa to divný zviře svijalo. Sklo sa visipalo na zem, zviře viskočilo ven, já tu sviňu čopla za kuliska a vysázela ji taků sadu, že dyž su ju hodila spátky do teho mrdnika, vobec sa nehibala. Heski su si ulevila.

Znate ale ty lidi. Lidi su horší než zviřata, člojek má chvilu dobrů naladu a voni mu ju hnetkaj skazijó! Jak sa rozletlo to sklo, zničehošnic sa vobjevili takové dva ogáři v zelených monérkách a Pani, co ste to udělala, to je prymát za dje stě tisic a vi ste mu s prominutim jen tak pronic zanic dala přes držku! Za to na vás zavoláme švestky! Rychle su je poslala do limbu, vitahla jim z křusek kaničky, svázala fajfky a skovala do kontiku, co tam stál vopodál. A popošla vo dům dál. Tož a tam bolo něco, co vipadalo, že bi sa to možná dalo aj zožrat. Připominalo to velkého klárýka, akurát to mnělo také svinsky krátké přední pazóry, vepředu to mnělo taků diru a bolo to celé také sešlé, určitě uš to mnělo nejlepši járy svojiho života za sebó. Bolo to tam enem za takým ohradnikem, za kterým mame v dědině dojnice, tož to bolo gut. Nakročila su do teho víbjehu a du k temu huvadu a Neboj sa, ty chudáčku malí, poť K Milunce! A to zviře s tou dirou ke mně připrckalo, asik si mislalo, že ho scu nakrmiť, ale já ho čopla za kytáru, vobrátila ho zhůru nohama, lískla ho pěsťou za ušadlo, zařízla a vykrvila. Pak su ho začala kuchať, porcovať, dobrý meso davala do ruksaku, špatný házela přes plot také bestyji, takému jakobi přerostlému kocůru, co smrděl na sto honů a bol mi svinsky sympatický, bo mněl dole lulána jak moje předlokti, kurva! Tož su tedyk bůrala meso a najednó kůkám, šade okolo víbjehu robata a půlí na mně vočadla a chvějó sa, asik eště nidy nevyděli zabijačku! Tož a mezi nimi boli aj dospělé chůje a takik kůkaly jak dyby sa dělo bůchvíco, kurva, šecko to moseli byt lidi z města, co nevědijó že mliko pocházá z vemeniska, jajca ze slepičí ryti a že dyž sa dělá meso, je kolem teho trochu krve. Bola tam takik taká roba v čupr gut kabátu a prej Pani, vi ste zrůda, přet dětma zabit němou tvář, už sme na vás zavolaly četniky, půjdete bručet do basy! Zastřihala su ušadlama a zaslichla hůkačky, benga už asik boli na cestě. Rači su rychle spakovala šecky saky paky, přeskočila ohradník, v rychlosti rozhodila tlamu několika ogárům, co mi stůply do štreky a pospíchala pryč. Jak ale tak bježim, tož najednó z také jámy vistřeli chlupatá pazóro, čopne mě a strhne dolu a kurva, tam taký chlupatý ogár, kůká na mě, chrochtá jak dobitek a sápe sa mi po mlikárně. Nejdřiv su bola taká zmatená a pak mi došlo, že to je ten chuj medjed, ten lesni zmrd, co v lese atakuje hůbařské rytě. Řikla su Stuj hajzle, s tebó sa rubať nebodu, bo ty seš lesa král a lulána máš ze všech zviřat nejvěčiho, tebe si vážim, eslik sceš, přivedu ti tchyňu a tej mužeš zrasiť sicnu, ale mně si nevšimaj, já su roba počestná a sodomyje je mi cyzí, kurva! Ale ten chuj nescel poslůchať, bol uplně blbý, pustil se se mnó do kříšku a sázel mi jednu za druhó, kopal, kůsal, mněla su co dělať, abich ho dostala na lopatky. Dyž uš ležel, zala su tu mou flašu rumajzlu, ukůsla korunku, strčila hrdlo medjedovi do mordy a šecko to do něj nalila. Hnetkaj bol jak ten beránek. Kopla su mu do kulisek, zobrala ruksak s mesem co mi spadl mezi medjedí guvna, viškrábala se z tej medjedí diry, z také klece vitahla pár takých papagájů, abi mněl sinátor zasik jednó trochu tej radosti, přelezla plot a venku stopla dalšího čupr gut fósatého ogára, co mně zavezl spátky k baráku.

Tož tak. Meso z teho přerostlého klárkya žereme eště teť, sinátor aj starý uš toho majó plné zubiska, musím je rubať jak to žito. Papagájové scípli druhý den, nesceli vobec žrať, tož ale dobře jim tak, hlůpý, gdo žraso dává, hlůpější, gdo nežere! Zajeďte si takik do teho zola, mesa tam je pro stovky ogárů a rob a dyž sebó vezmete nohu od stola, tož anik to stupné nemosíte řešiť, kurva!