Stigma

Samotou naplněná, mezi všemi,

pod tíhou slz se vrhám k zemi.

Přesto mou hrdost nevezme mi.

Nahotou svlečená v černé noci,

znovu dnes spočinu ve tvé moci.

V objetí usínat smí jen cvoci.

S pláčem jsem schoulená bezmocně do rohu,

proud slz a bolesti zastavit nemohu

s vírou v své pochyby váhám tu o bohu.

Sluch mi teď naplní poklidné dýchání,

za tím však skrývá se ďáblovo volání,

svádí mě k dalšímu zvrhlému svlékání.

Nahá jsem na duši, nahá jsem na těle,

v hříchu tvých doteků zpívají andělé.

Dávno mé polibky nejsou tak nesmělé.

Chtíč, vášeň, rozkoš a smíšené pocity.

Když jsou teď u konce vzájemné pobyty,

těžko si budeme zase hrát na city.

Doteky, objetím, polibky zalitá

sundavá podvazky tvá něžná lolita.

Vysoko nad zemí už se dnes nelítá.