Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+20 neviditelných
Vzpomínky
datum / id02.03.2010 / 349716Vytisknout |
autorSal Paradise
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno1802x
počet tipů1
v oblíbených0x
Prolog

jen proud asociací...

Vzpomínky

 

Olověný šroub přesně zapadá

do kuřího oka poleptané mouchy

s odrazem plujících mraků

zrcadlících se v průsvitném křídle

a vzpomínkami na vzácnou basu padající na čokoládový dort,

na červenou jahodu, která má ty nejkrásnější oči na světě,

na tlusté prsty pravé ruky zběsile bubnující na desku stolu,

na prázdnou láhev od Coca Coly, která se znenadání objevila v čísi kuchyni,

na zpožděný vlak právě vyjíždějící z tunelu,

na rodinné fotoalbum, které však zeje prázdnotou,

na rozvodněnou řeku plnou bahna,

na mořského raka, který jak známo umí chodit pozpátku,

na mladého doktora po své první operaci

na dětské počítadlo, které se jednou za deset let mýlí,

na vítězné fotbalisty v modrém,

na železný most přes řeku, která se rozhodně nejmenuje Kwai,

na úžasný film se smutným koncem,

na zamotané klubíčko nití, které se tak těžce rozplétá,

na vědeckou kalkulačku s prasklým displejem,

na starého řidiče tramvaje, který odchází do důchodu,

na obrovský mozek Turgeněva vážící přes dvě kila,

na krásnou pastýřku, které se někam zatoulaly ovce,

na hollywoodský chodník slávy pokrytý hvězdami,

na děsivou schizofrenii, kterou trpí většina z nás,

na uplakaného vodníka sedícího u otevřených dveří,

na zlatý kolovrátek, který tak hezky zpívá,

na bakelitovou lampičku se sto watovou žárovkou,

na strašlivé zemětřesení, které postihlo pár ostrovů,

na černé mloky tak nápadně se podobající tuleňům,

na celou oblohu, která je taky pokrytá hvězdami,

na bezaromatický čaj o páté protahující se až do večera,

na super urnu, která zasáhne vždy a všude,

na bezdrátový telefon s šíleně hlasitým zvoněním,

na zavřené dveře, které už nikdo nikdy neotevře,

na rozdrobené kusy rohlíku,

na naše Slunce, které se jednou stane trpaslíkem,

na upoceného dřevorubce s širokým úsměvem,

na nástěnné hodiny, které visí trochu nakřivo,

na černý pepř a bílou sůl,

na bíločervené hokejisty, kteří prohráli svůj zápas,

na tlusté encyklopedie plné informací,

na velkou nudu, která sem tam přichází,

na temperové barvy a tenký štětec,

na závodního koně, který vyhrál mnoho dostihů,

na lidským zrakům skrytou stranu Měsíce,

na ohromný roj vos, který si jednoho léta spokojeně bzučel,

na nespláchnutý záchod ucpaný už po několik dní,

na bílou velrybu, která je známá jen z románů,

na borůvkové knedlíky se sladkým posypem,

na podivný hukot, který nelze vysvětlit,

na veliké zklamání z neúspěchů,

na nevysoký strom, který se kymácí i při mírném větříku,

na neznámou dívku kráčící neznámo kam,

na zvláštní tlačítko, které mění kontrast,

na nedávnou návštěvu jednoho známého,

na statečného vojáka, který se nebojí smrti,

na velkou místnost plnou nejrůznějších krámů,

na hlasitý megafon, který vyřvával do světa tolik věcí,

na červenou fajfku označující správné odpovědi,

na nádherně vonící parfém ve skleněné lahvičce

na první dětské krůčky, které jsou vždy nejisté,

na papírový pytlík polohrubé mouky prolezlé mravenci,

na pomateného vousáče, který si balí cigaretu,

na krátkou píseň beze slov znějící za temných večerů,

na poctivého Indiána, který naletěl slibům bledých tváří,

na sladké polibky věnované a dostávané mezi milujícími,

na věčnou čest a marnou slávu, kterou si mnozí nezaslouží,

na nádherného jezevce vylézajícího ze své nory,

na horskou trávu, která vyrůstá ve škvírách skal,

na nezměrné lidské utrpení,

na bílou paní, kterou ještě nikdo neviděl,

na stokrát přehrávanou desku těch nejlepších songů,

na černou kočku, která si tiše přede,

na dlouhé předehry k rakouským valčíkům,

na hodného policistu, který bude povýšen,

na malé hobity a tajemných devět prstenů,

na kovové mince, které se rozkutálely do všech koutů,

na šedou dodávku s velkými stěrači,

na tažné ptáky, kteří rok co rok odlétají do teplých krajů,

na zelený čtyřlístek pro štěstí,

na dávné časy, které uplynuly jako voda,

na žlutý koberec plný prachu

na věčný mír, který je pouhou utopií,

na zkažené jídlo z čínských restaurací,

na nádherné obrazce, které někdy maluje mráz,

na spousty perel lovených černými mladíky,

na tajné kódy, které zůstanou nerozluštěny,

na zasněžené vrcholy hor,

na ztroskotaný Titanik, který si hoví na mořském dnu,

na nervní paničku s klidným psíkem,

na mozkovou příhodu, která přichází bez ohlášení,

na zlomená srdce i těch nejhezčích děvčat,

na africké pouště, které postupují dál a dál,

na plovací blány mezi prsty jedné kachny,

na myší ocásek, který sloužil jako vyznamenání,

na potištěné stránky v ranním vydání novin,

na hladké okraje, které tolik kloužou,

na kouzelné mistry všech převleků,

na zhovadilé nápady, které všichni dostáváme,

na rychlou lékařskou pomoc,

na tajemná zákoutí, která nahánějí strach,

na tisíce květů na rozlehlých lukách,

na poslední malíček, který nikdy kaši nedostal,

na nasazené jedničky tenisových turnajů,

na čiré brýle, které příliš zvětšují,

na levný margarín a drahé máslo,

na zlotřilé krky, které neustále krákají,

na vypouklá bříška dětí v Somálsku,

na hnusné pomluvy, které se tak rychle šíří,

na třináctou komnatu v každém z nás,

na ušlé mzdy, které nám vzali,

na modrou tubu od prášků na spaní,

na rychlou jízdu, která špatně skončila,

na napuchlé oko po ráně jak z děla,

na všetečné komáry, kteří sají lidskou krev,

na zbytky těl nalezených v masových hrobech,

na pravěké dinosaury, kteří bývali pány na Zemi,

na rytmické bubínky jazzového krále,

na nesmírnou radost, která nás tu a tam zaplaví,

na neonový nápis hlásající non stop,

na pořádného zajíce v pytli, který je někdy kupován,

na lidožroutské kmeny kdesi v Tichomoří,

na kruté rány, které nám život uštědřil,

na krásné prstence obklopující Saturn,

na nabitou pistoli, která jednou vystřelí,

na pořádnou hádku mezi manželi,

na vše nepoznané, které nás tolik láká,

na kulatý koblížek plněný marmeládou,

na devítihlavou saň, která touží po princezně,

na malou kancelář v prvním poschodí,

na letité tradice, které se stále dodržují,

na okouzlující pohled plaché laně,

na vánočního Ježíška, který je snad neviditelný,

na strhující podívanou při bičích zápasech,

na zamrzlé ledovce, které jednou roztají,

na dívčí ňadra schovaná pod tričkem,

na rozluštěné hádanky, které již hlavu nezamotají,

na dřevěný vor vydávající se vstříc širému moři,

na špinavý vzduch, který je všude kolem nás,

na zbořené mýty dávných věků,

na plné rty, které tak skvěle líbají,

na holé zadky na nudistických plážích,

na věčný život, který nám zůstává zapovězen,

na polknutá sousta všemožných jídel,

na varhaní koncert, který se rozléhá kostelem,

na nesplněné touhy a splněná přání,

na tu jedinou jistotu, kterou v životě máme...na smrt




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

03.03.2010 16:18:04dát kritice tipČikČik
Vůbec ne, Kvílení je geniální báseň :)
03.03.2010 14:02:31dát kritice tipSal Paradise
2 ČikČik: A to je špatné? ;-) Je to možné...
03.03.2010 12:04:01dát kritice tipČikČik
Asi je to jenom můj pocit, ale rytmus tvé básně mi připomíná Ginsbergovo Kvílení
02.03.2010 23:49:11dát kritice tipSal Paradise
2 Můra73: Díky ;-)
2 Nérea: no zřejmě jsi přehlédla název a prolog...
02.03.2010 19:16:47dát kritice tipNérea
Jen slova posládaná tak, že to vypadá jako věta - stylistické cvičení. Nebo jsem přehlédla nějaké sdělení?
02.03.2010 10:06:50dát kritice tipMůra73
redaktor poezie
proud asociací v širokém záběru a plné síle, hezky jsem si tvoje vzpomínání užila, i to svoje *


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.