O sousedech

O sousedech

    Na tohle sídliště jsme se přistěhovali asi tak před dvaceti lety.  Prý do králíkárny. Viděli jste někdy králíkárnu? Pak musíte uznat, že byt v paneláku je proti kotci, ve kterém se mačká samice se sedmi mladými, prostorná hala. Kurník také nepovažuji za správný výraz. I když chodník kolem domu jej může leckdy připomínat. Já si myslím, že sídliště je takové volné seskupení obcí. Co panelák to ves, víska, či městečko.

     Jsem původem kluk z venkova. Z jednoho malého města jakých jsou v Čechách i na Moravě stovky. Prožil jsem tam dost roků na to, abych poznal, že téměř každá, tudíž i ta naše obec, má kostel, hřbitov, hospodu a hlavně specifické složení obyvatel, které je ve všude stejné, jen se někde liší počtem jedinců v jednotlivých kategoriích.

      Nepříjemná skupina jsou prudiči. Otravují život všem. Nejdůležitější z nich je  starosta. Nikoliv podle funkce, ale proto, že má nejvíc otázek

 typu : kdo, kdy, kde, koho, komu, jak, s kým, proč a zač. Pravá ruka starosty je dobře informovaná a ještě lépe informující sousedka, místní drbna. Zná odpovědi na všechny starostovy otázky a co neví dokáže vydedukovat lépe než Sherlock Holmes. Trojici doplňuje „dědek jedovatej“ se svými neustálými projevy nespokojenosti. Této skupině je radno se obloukem vyhýbati, neboť jednoho z nich viděti, malér míti a co teprve když člověk potká postupně, nebo nedej bože naráz,všechny tři.

     Další sada figurek slouží pro pobavení. Výtržník se prudičů nebojí a popichuje je při každé příležitosti. Obecní blázen je neškodný chlapík. Snaží se bavit lidi a tak všem říká co si o nich myslí. Jenže dospělí mu občas vynadají a děti si z něj tropí blázny. To místní krasavice je jiná klasa. Nosí se jak pětka do záložny a chlapi si můžou vykroutit krky. Ženským moc pod nos nejde, ale někde se vyskytne místo krasavice urostlý gentleman s vybraným chováním a tak se to vyrovnává.

     Následuje sestava ne moc výrazných, ale zato potřebných profesí.

Hasiči, myslivci, rybáři, muzikanti, ale mezi nimi vyčnívá jako pilíř osoba nejnepostradatelnější ze všech obyvatel a sice všeuměl. Vždy schopen a ochoten pomoci či poradit s čímkoliv. Pozor na záměnu s všeználkem! Ten sice všechno ví, všechno zná, všude byl dvakrát, ale umí o všem jen mluvit

   Jo a taky lufťáci. Neodmyslitelná součást venkova. Jen se trochu oteplí, už sekají, hrabou,  ryjí, kropí, sází, sklízí, češou a grilují.

      Tihle všichni se navzájem dobře znají. Potkají se, pozdraví, prohodí pár slov. Večer v hospodě posedí, poklábosí, někdy se i poperou, ale druhý den se pozdraví i ti co spolu nemluví.

    A zrovna takové městečko je i náš panelák. Starosta ve třetím, drbna v přízemí (jak jinak, že) a hned nad ní jedovatej dědek, tedy v našem případě bába. Výtržníků je hned několik, rovnoměrně rozložených po celém domě, aby si všichni přišli na své. Krasavici máme jen jednu, ale v zájmu klidu doma neuvádím poschodí. Také muzikantů je tu víc. Pán z šestého hraje na trubku a naše dcera na klavír. Zdejší hasič hasí spíš žízeň a myslivci chodí se svými jezevčíky na čekanou do Krčského lesa.

Největší neštěstí našeho domu je ale všeználek co si o sobě myslí, že je všeuměl. Bohužel bydlí nad námi a tak si všechny jeho kutilské pokusy užíváme z první ruky. A lufťáky, ty tady máme taky. Za vlahých letních večerů se usazují na okraji lesa. Nesekají, nehrabou. Grilují, řvou a sázejí do sebe jedno pivo za druhým.

      Tak vidíte. Žijeme si tady jako na venkově. S jedním podstatným rozdílem. Celá vesnice v jednom domě a já ani pořádně nevím jak se kdo jmenuje. Chodíme do jednoho obchodu a ani se nepozdravíme, natož abychom prohodili pár slov a večer zašli posedět do hospody. Budu se muset poradit s naším Sherlockem  z přízemí jak to změnit.

     Teď mě napadá, že po tom výčtu postaviček, nevím kdo je v našem domě tím obecním bláznem. Nebo snad… ježišmarjá abych to tak byl nakonec já!