3. Snění a lásky.

Zdravím milé čtenáře předkládám před Vás své výtvory z raného mládí i z mého pubertálního věku poznamenané hormonální smrští a hledáním sama sebe. Jedná se o především milostné básně vyprovokované různými setkáními s různými dívkami v průběhu mojí cesty k dospělosti. Najde se tu tedy nezralost i naivita mládí, přechod od naděje k beznaději a pak zase k naději, dozrání a zralost a občas i možná něco veselého. Dovolil sem si zařadit své výtvory do čtyřech celků které vystihují rozpoložení při psaní a v podstatě jsou i chronologicky seřazeny. Buďte shovívaví přece jen je to moje prvotina. Většina děl byla sepsána před více jak dvaceti lety a jen pohnutí mé mysli mně donutilo to vůbec sepsat. Doufám že se pobavíte Jaroslav Vild

 

Je taková (2).

 

Láska je květina

co v srdci kvete

láska když začíná

vždy dva v ní jdete.

U nás když začala

šli jsme s ní ve dvou

láska je květina

a není nad jinou.

 

Růžový sen.

 

Zdání růže jenž rozkvetla mi

v noci jak kvete pod hvězdami.

Zdání růže ve snové zahradě

jak kvete mi ve snové náladě.

 

Zdání lásky jenž ke mně cítíš

jen té lásky co těžko chytíš.

Zdání štěstí ve snové zahradě

zdání té lásky ve snové náladě.

 

 

Na cestě.

 

Jdu tam kde srdce mládne.

Jdu tam kde láska vládne.

Tam kde život je krásnější.

Tam kde je život světlejší.

 

 

Sedmikrásky.

 

Proč kvetou sedmikrásky?

Pro tebe kvetou.

Snad i pro ty krásky

co úsměv rozdávají.

Snad pro jejich oči vlásky

snad trochu znají i

opravdové lásky.

I pro ně, pro ně taky

kvetou sedmikrásky.

Proč kvetou sedmikrásky?

Pro tebe kvetou

přejí ti trochu lásky.

Pro všechny kvetou

ty drobné kvítky.

Štěstí rozdávají.

Všem něco lásky.

 

 

Iluze?

 

Nech mi tu iluzi

iluzi růže

jenž rozkvetla mi

pod oblohou bez mraků.

Iluzi lásky

jenž v srdci rozkvetla mi

a kvete krásně

se všemi nadějemi.

Rudá je růže

jenž jako poupě vytržena.

Však žije dál

rozkvetla do lásky.

Žije krví citu

který tak náhle

vyšel na povrch.

 

 

 

Vyznání (2).

 

Chceš slyšet vyznání?

V němž zvony lásky vyzvání.

Chceš slyšet vyznání?

V němž zní to slastné čekání.

Je plané – to ne!

Ne v srdci kde plamen lásky plane,

je čistý a krásný.

Plamen jež slova neznají.

 

 

 

Melodie.

 

Jsi má melodie

jejíž tony neslyšíš.

Jsi melodie písně

co slova neznají.

Zníš v srdci

rozehráváš tóny.

Krásná melodie lásky.

 

 

 

Soukromá.

 

Již nejsem s tebou sám

i když nic neříkáš.

Již nejsem s tebou sám

jak krásně zavzdycháš

při milování.

Já mohu jen říct:

Již nejsem s tebou sám

a nejsem sám ani bez tebe

 

 

 

Podzimní vítr.

 

Podzimní vítr

mi přivál tvoji lásku?

Ten vítr jenž nezná bolesti

rozsévá střípky štěstí.

Pro lásku vítr vane.

Vane pro nás?

Jen pro nás a pro oba.

 

 

 

Sluneční svit.

 

Rozkvetla mi náhle

před očima květina.

Jak náruč lásky

mého slunce

co osvítí potemnělý kout

srdce, kde se láska rodí.

Neboť slunce taky kvete

to si nevěděla?

Podívej se po ránu

na jasnou oblohu

jak vykvete slunce

do jasného dne.

 

Rozkvetla mi před očima

květina jak náruč lásky.

Slunce co osvítí

temný kout

mého srdce.

 

 

Jen sen?

 

Vidím tě ve snu když spíš

vidím tě když si sedám.

Vidím tě všude, a už to víš

vidím tě když si lehám.

 

Vidím tě tamhle, vidím tě všude

vidím tě přicházet i když tady nejsi.

Čím asi, čím jen to bude

že tě volám – kde jsi?

 

Vidím tě tam kde nikdo není

vidím tě přicházet teď.

Jen sen nic jiného to není

zdá se mi že říkáš: teď mé kroky veď.

Je to jen sen a to já vím.

---