O tom, jak Kudybrk nic nedělal a nudil se pohledem na jeho zeď

Nevím jak se to stalo. Prostě se to stalo. Nudím se. A nevím jak dlouho. Asi pořádně dlouho. Sedím na své staré sedačce, vlastně je to spíš křeslo, prostě sesl, ale říkám mu sedačka. Seděl na ní i můj děda, teda aspoň myslím. Vlastně si na dědu ani nevzpomínám. Bůhví jesti nějakého vůbec mám. A jestli jsem ho vůbec někdy měl. Sedím v tom křesle.. na té sedačce. Je ze dřeva, ale je na ní i kůže a chlupy. ta sedačka, defakto její nohy, udělali díru do koberce. On není zas tak krásný, ale je to koperec. Tepich. Mám ho rád. Je takovej kouzelnej. Nudím se. Nudím se a koukám na zeď. Je celá bílá. Jo ta zeď je bílá. Je bílá. Bílá jako sníh, nebo tak něco. Ale ne ten hnusnej sníh, jak je na cestách. Ta sračka. Nebo, když na ni tak koukám, tak je vlastně jako ta sračka. Možná je ta zeď sračkovatějí než sračka na cestách v zimě. A na té stěně nevisí žádný pěkný obraz zdejší krajiny. ani tam není obrázek, který jsem jako malý namaloval. je to jen zeď. Jen bílá zeď. koupil jsem tu zeď společně s tím domem. Mám rád ten dům. Je takový, jak bych to řekl. je takový, že v ním bydlím. nechtěl bych jinačí. Který dům může mít tak poblitě bílou zeď bez ozdob. V rožku zdi a zdi vedlejší je koutek pro psa. Ten pes je s našim rodem již hrozně dlouho. je takovej různobarevnej. taková všehochuť všeho. urazíte ho když mu řeknete, že je ořech. Je to prostě všehochuť. No a umí mluvit, proto jsem ho pojmenoval Pes. Mám o rád, stejně jako tu zeď. Ne mám ho rád víc, protože mě všude doprovází, ale pořád říká, že mi čte myšlenky. raději už o něm nebudu mluvit, je totiž v tomto období docela nadržený. Aby z mnou nepřišel a tak. je tu hrozná nuda. nemám co dělat, vlastně mám a moc, ale nechce se mi. Raději bych děal něco jiného.... Hmm. jo pes Pes je moc dobrý pes. je hodný, krásný. Nejbarevnější ze všech. je úplně nejlepší. Mám ho moc rád, a a´t by udělal cokoli, tedy skoro cokoli, tak mu to dovolím a nikomu to neřeknu. nikomu. Takže klidně za mnou může přijít. Slyšíš mě? haló! Jsi krásný a mám Tě rád. Dám Ti... kost. Pojď. Řekl bych to nahlas, ale to by mě slyšel. takhle aspoń zjistím, jestli opravdu umí číst myšlenky. Haló hafánku. Pse pse! Pse Pse!

"Už jdu."

.....

Konec