neměný kolotoč 3

Ohlédnu se kolem dokola a nevidím nic. Jen mlha se líně převaluje kolem mrtvých těl. Zápach krve jistě připoutá pozornost nejednoho dravce, nebo dokonce predátora horšího než je samotná smrt. Ve svých útrobách cítím úzkost, která pomalu ovládne celé moje tělo. Napětím se nemohu ani nadechnout. Co když už jsou zde?

"Nad čím zase přemýšlíš?" to je Sid, nemá rád když sním. Vždy mě vyruší, ale co když to není jenom sen.

"víš kdo nás zachránil?" zeptám se ho s naivní přáním, že řekne ano.

"Ne neviděl jsem nikoho." je tak lehkomyslný třeba už teď jsme zahalení smrtící budoucností.

"Do toho baráku mě už nikdo nedostane!" vykřikne na ležící mrtvoly, dřív než ho stačím upozornit co brázdí tyto kraje. Zvedne se vítr. Šumící koruny stromů dávají znát, co se blíží je příliš pozdě na záchranu. Náš osud je již sepsán a uložen na poličku příběhů. Za Sidem se oběví bledá tvář s jizvami. Bledé tváři dominují obrovské šmičáky mířící k  Sidově tepně. Rty se přisají na krk jen malinký čůrek krve stéká po jeho hrudi. Než stačím vykřiknout ucítím chladnou osobu za mými zády. Její přítomnost mě nažene husí kůži a její zapáchající dech cítím na pravé straně svého krku. Jen na vteřinku mě zastudí její špičáky na kůži, pak prudká bolest otřese celým mým tělem. Než padnu do bezvědomí cítím ještě teplou svoji krev jak je vysávána z měho těla. Pak se odevzdám náručí smrti.

Jedna hloupá sázka nám vzala život. Nikdy se nevsázejte kdo přinese sousedovic vejce.