Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 465 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Motýlí žena
datum / id01.07.2010 / 359446Vytisknout |
autorLady de Winter
kategoriePovídkyDalší dílo autora
sbírkaMotýlí žena,
zobrazeno3789x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Prolog
Tohle je vůbec nejstarší text z celé stejnojmenné sbírky - většina ostatních povídek je z let 2009-2010, zatímco "Motýlí ženu" jsem napsala už někdy v roce 2007 nebo 2008. Původně vypadala dost jinak, ale hodně jsem ji zkrátila a přepsala, aby mezi ty ostatní texty líp stylově zapadla. Nicméně nebyla jsem si jí moc jistá už v původní podobě a ta předělávka to zlepšila jen částečně. O to víc budu vděčná za vaše názory a kritiku, moji drazí čtenáři. :)
Motýlí žena


Tereza pomalu procházela hloučky bizarních příšer a nadpozemských krásek.

 

Pak je konečně zahlédla, stály u zdi a srkaly bílé víno. Skoro si nevšimly, že k nim přistoupila, trochu ostýchavě, aby je nevyrušila při soukromém hovoru.

Nina ji uviděla první a kousla se do rtu. Kalhotový kostým! Vždyť jí jasně říkala, ať si vezme něco hodně avantgardního. A taky otevřeného, aby výsledné pomalování bylo dobře vidět. Co tohle bylo za nápad?

Trapas, pomyslela si Simona a nahlas a přítelkyni srdečně přivítala. Čekaly už jenom na ni, aby se šly nalíčit a obléknout. Převlek má s sebou, ne?

Tereza zavrtěla plaše hlavou.

Většina lidí už byla připravená, i když párty a soutěž masek měla oficiálně začít až za půl hodiny. Někteří se nesli v extravagantních kostýmech, další byli polonazí, odhalenou kůži pokrýval bodypainting. Ve vzduchu stál marihuanový kouř smíšený se silným tabákem, v rozích na polorozpadlých sametových gaučích se líbalo několik párů nejasného pohlaví.

Simona si prohlížela Terezin poděšený výraz. Prohodila něco o počasí, ale kamarádka ji přes dunící elektro vůbec nezaslechla.

Měly jít radši odpoledne do parku a ne na tuhle akci, povzdechla si v duchu. Co to tu Ninu napadlo?

Nina v tu chvíli myslela na totéž. Proč ji vlastně zvala? Rozšířené Tereziny oči prozrazovaly nervozitu, chuť okamžitě utéci. Střelila kousavou poznámku, jestli to na ni není příliš silné kafe.

Tereza ji neslyšela.

 

Mohly by se jít konečně namalovat, navrhla Simona.

Tereza po ní hodila nervózním pohledem. Nina neřekla nic, jen si zapálila cigaretu, dlouhé, černé nalakované umělé nehty se zaleskly v zakouřeném světle místnosti. .

Když ji následovaly do zadní místnosti zakryté těžkým, moly prožraným sametovým závěsem, byly najednou nervózní obě. Simona silně cítila tíži a jemné mravenčení alkoholu v celém těle, zároveň ostře vnímala Terezin váhavý krok a nervózní pohledy. A možná v reakci na kamarádčiny pocity na chvilku zaváhala sama.

Nechala Terezu vstoupit první, aby se stihla uvolnit. Prudce a náhle si uvědomila, jak sama cítí nepatřičnost své rozložité barokní postavy mezi vyhublými pomalovanými dívenkami v divadelních kostýmech. Pak si uvědomila, že stále drží v prstech vinnou skleničku a usrkla z ní trochu mizerného rulandského. Pachuť vína ji donutila mírně zkřivit rty a  nepříjemný moment se rozplynul ve skleničce.

 

Tereza mezitím zmizela za závěsem. Simona vklouzla za ní do malé místnosti hned za ní a tak jí neuniklo kamarádčino zalapání po dechu.

Uvnitř ležela na širokém dřevěném pultu štíhlá dívka, docela nahá, na jejím těle se střídala zelená, oranžová a fialová ve vzorech připomínajících motýlí křídla. Obrátila k nim tvář pokrytou bílou barvou, ze které hleděly deset centimetrů dlouhé jemné zelené řasy na horních víčkách a hluboké, svítivé fialové oči. Mezi doširoka roztaženýma nožkama na jehlových podpatcích klečel mladý muž s vlasy obarvenými načerno a opravoval jí rozmazaný vzor na stehnech.

Dokonale vyholené pohlaví bylo otevřeně vystavené pohledům.

 

Nina prošla kolem, jakoby šlo o tu nejobyčejnější každodenní scénu. Potáhla volně z cigarety, odhodila kabelku a zanořila se do tašky, ve které se skrýval její kostým. Tereza zůstala stát v rozpacích těsně za závěsem; ihned ji ale probralo, jak do ní Simona zezadu narazila. Do kvapných omluv zazněl Ninin netrpělivý hlas.

Honem, je nejvyšší čas vybrat si kostýmy.

Tereza zapomněla protestovat, jak ji fascinovala nahá motýlí žena, nedokázala z ní spustit oči. Dívka se ani nepohnula ani na ně nepohlédla, jen upírala dál netečné oči na strop.

 Simona proklouzla kolem Terezy a naklonila se nad halabala rozházenou hromadu šatů, která se vršila v rohu na rozklíženém, povážlivě nakloněném dřevěném stole. Mezi hromadou krátkých úzkých šatiček šitých na někoho dvakrát hubenějšího než ona ji zaujal dlouhý černý upíří plášť s vysokým stojacím límcem. Nemohla najít nic jiného, co by ji zaujalo, tak ho vytáhla. Tereza zahlédla dlouhý pohyb černé látky a trochu ji to uklidnilo.

Nebude muset ukázat víc holé kůže, než bude doopravdy chtít.

 

Motýlí kráska vstala z pultu, přejela pohledem své tělo a vyplula bez jediného slova z místnosti. Mladý muž odhrnul dlouhé černé vlasy z čela a obrátil se. Bylo vidět, že má oči orámované silnou černou linkou, rudou rtěnku na ústech.

Může pomoct, koho má udělat?

Nejdřív holky, odpověděla mu Nina. Otočila se k Tereze a spatřila na jejím obličeji šok z pohledu na nalíčeného muže. Podráždilo ji to, ale na poslední chvíli přemohla chuť říct něco ironického, jen si neslyšně odfrkla. Zvuk, který slyšela jen ona, ji na chvilku zbavil nabroušené nálady. Prudce nasála cigaretový kouř a když se potkala s Tereziným poplašeným pohledem, skoro se usmála.

Ať udělá Simonu, opáčila v náhlém návalu ohleduplnosti. Terezu nalíčí radši sama.

 

Simona byla ztracená v úvahách o svém kostýmu a zvuk jejího jména jí s trhnutím probral. Mladý muž se na ni vstřícně usmíval. Pokusila se zavtipkovat na téma své postavy, kterou do žádného ze zbývajících kostýmů nenacpe, a mladík si s neskrývaným obdivem přeměřil její oblé tělo s velkými ňadry.

Stačí přece navléknout něco černého krajkového přehodit přes to plášť. A bude za dokonalou upírku.

Simoniny protesty, že tuhle provařenou masku má určitě každý, odmávl. Jediný upír tu je dnes on a když vejdou spolu bok po boku, bude to vypadat jako úmysl. Pomohl Simoně vytvořit improvizovanou řízu z široké černé krajkové látky a zatímco si pod ní svlékala kalhoty, začal vybírat líčidla.

Nina se mezitím oblékla do dlouhých průsvitných šifonových šatů s volány, které vypadaly jak kostým utopené Ofélie. Pod průhlednou látkou prosvítalo tetované bříško a černé spodní prádlo. Tereza zdráhavě souhlasila s modrou parukou a drobným ornamentem na tváři, ale kategoricky odmítla odložit kostým. Sedla si na okraj pultu, kde předtím ležela motýlí žena, a mírně se chvěla pod jemným dotekem Ninina štětce na tváři. Slyšela, jak v hlavní místnosti utichla muzika a nahradil ji potlesk a obdivné výkřiky. Ty zjevně patřily pomalované dívce.

Až za závěs doléhaly blesky a cvakání fotoaparátů.

Pak někdo hudbu zase zesílil, takže kromě ní už nebylo slyšet nic, jen dunění rytmů v podlaze. Tereza sotva slyšela, jak jí Nina říká, že je hotovo. Nervózně na sebe pohlédla do zrcadla a vyděsil jí pohled na červeného draka, který se jí vinul přes lícní kost, a ostře křiklavé vlasy. Otřásla se a pokusila se vyrovnat s pocitem naprosté ztráty identity.

Ta dívka v modré paruce nebyla ona. To byla cizí, neznámá bytost, kterou Tereza neznala.

 

Nina se sklonila nad krabici s líčidly a začala si pečlivě pudrovat tvář, Tereza osaměla za kamarádčinými zády. Otočila se k Simoně, aby jí něco řekla, ale spatřila ji na druhém konci místnosti s mladíkem. Maloval jí nádherné kouřové stíny na víčkách.

Povzdechla si a přešla k závěsu. Škvírou zahlédla nahý zadeček motýlí ženy a hlouček obdivovatelů kolem ní.  Uvědomila si, že za chvíli projde stejným průchodem ona sama, nalíčená a v paruce, a všechny pohledy, které dosud zíraly na nahou dívku, se alespoň na sekundu otočí k ní samé.

 

A právě v tom okamžiku jí došlo, že nedokáže předstírat, že je někdo jiný. Ucítila, že pocit izolace a osamění, který jí pronásledoval do této chvíle, není nic proti tomu, co ucítí, až projde skrz závěs.

V tu chvíli bude odcizená nejen lidem, kteří se kolem smějí, baví, pijí, fotí se a navzájem hodnotí svoje převleky, ale náhle i sama sobě. Bude cizinkou i ve svém vlastním těle. Cizí své tváři a vlasům, cizí svému hlasu, který se bude třást nervozitou a přeskakovat, až se bude pokoušet překřičet hlasitou hudbu. Zcela zbavená identity bude stát sama uprostřed smějících se krásek a příšer, dívat se rozšířenýma očima kolem sebe, napůl ohluchlá podivnou hudbou. Zůstane jí jen hnusné víno a pohled na smějící se Ninu, která si zrovna teď natahuje vysoké lakové kozačky.

Totální anihilace.

 

Tereza vstala a rozhodným pohybem si stáhla paruku, skoro se rozběhla ven, prodrala se mezi tančícími postavami Minula motýlí dívku, která stála u baru mezi punkerkou s krysou na rameni a holohlavým mužem s nahou hrudí a piercingy v bradavkách. Prorazila si cestu mezi hloučkem u vchodu, vyběhla po schodech a venku před klubem se opřela zády do zdi.

Cítila pevné kameny a ledový vzduch, dýchala a dýchala, s hlavou předkloněnou, vyděšená z toho, jak dokázala přemoci pocit povinnosti zůstat. Vylekaná z odvahy, s jakou utekla a vrátila se zpátky tam, kde to byla zase ona sama.

Po chvíli mávla omámená úlevou na projíždějící taxík. Ten večer přeci jen bude stát za to, pomyslela si. Dokonce se zářivě usmála, když říkala taxikáři název ulice.

Řidič přejel pochybovačným pohledem rudého draka na Terezině tváři a mlčky přidal plyn.

 

Nina si všimla kamarádčina odchodu až po chvíli, když výrazné nalíčení, černá paruka s ofinou a znamínko krásy konečně vypadaly podle jejího gusta. Prošla klub, ale zjistila jen, že Tereza zmizela.

Ona snad utekla!

To pomyšlení jí částečně potěšilo a částečně rozzuřilo. Nervozita se vrátila a místo vína, které bylo beztak špatné, do sebe Nina podrážděně kopla panáka tequily. Je to všechno vina motýlí ženy, napadlo ji, zatímco stála na baru hned vedle ní. Konzervativní Terezu nejspíš vyděsila její nahota. Zatraceně, že ji vůbec brala s sebou, měla hned vědět, že ta husa uteče strachy před čímkoli trochu odvázaným. Už i tráva jí nahání strach a jakákoli originální zábava taky, vždyť ona je snad nejšťastnější doma nad svými knížkami. To má za to, že se jí od nich snažila vytáhnout. Tak ať si jde a stráví další večer u televize nebo kdekoliv chce. Nina ji nepotřebuje.

Obrátila do sebe druhou tequilu a náhle ji napadlo, že Tereza možná šla jen na záchod. Hned se tam rozběhla podívat a na chodbičce vrazila do několika dívek tahajících z tlustého jointa. Zatímco si hodnotily kostýmy a kouřily, úplně zapomněla, co tam chtěla. Nakonec se vrátila do klubu rozesmátá a mírně omámená, se zvláštním pocitem viny a s dojmem, že urgentně potřebovala něco důležitého vyřešit. Po chvíli si přeci jen vybavila Terezin odchod a musela se nahlas jedovatě rozesmát při představě, jak nepatřičně ta chudinka vypadala v kombinaci kostýmku a dráčka na tváři.

Po třech dalších tequilách a dvou jointech se nakonec přistihla, jak všechno zaujatě líčí holohlavému obrovi na baru a oba vybuchují v záchvatech smíchu nad tím, jak můžou někteří lidi být tak absurdně nudní.

 

Nina docela zapomněla na Simonu, která se ve chvíli, kdy Tereza mizela v taxíku, nadšeně zhlížela v zrcadle. Nalíčení, krajky i plášť jí nesmírně slušely, dokonale šly k její vzduté ženské postavě a k tmavé pleti a vlasům. Nevšimla si vůbec, jak její tvůrce dokončuje za pultem svůj vlastní kostým – černé lodičky, paruka a dlouhé šaty. Když se obrátila, byla překvapená, že místo upíra vidí další upírku, a pobavilo ji, jak nervózně se zatvářil, když ho prvně zahlédla. Pochválila jeho vizáž, zasmála se, když zčervenal, a ochotně přiskočila, aby mu pomohla zapnout šaty vzadu na krku.

Překvapilo ji, když ji při tom pohladil po tváři, ale nebránila se. Nevzpouzela se ani tehdy, když ji opatrně a trochu nejistě políbil.

Stihla už jen zavtipkovat, že se nemusí bát o mejkap, protože mají oba stejný odstín rtěnky. Pak jí vyhrnul sukni a za chvíli už ležela naznak na pultě a se zavřenýma očima vnímala nárazy jeho těla, ruce pod krajkou na svých bocích, polibek na náhle obnažených prsou. Bylo jí jedno, že dovnitř může každou chvíli někdo vejít a uvidět ji, jak se miluje s naprosto neznámým mužem převlečeným za krásnou upírku.

Nemyslela na Ninu, otřásající se nutkavým smíchem na baru. Ani na Terezu, která si doma v koupelně úporně snažila smýt zbytky líčidel z tváře.

Zapomněla na masky, hlasitou hudbu i na celou bodypaintingovou párty.

 

Jen těsně předtím, než ji vlna silného orgasmu prohnula v zádech a než vyloudila neartikulovaný výkřik, který pro dunění hudby neslyšel ani její milenec, pomyslela nesouvisle na nahou motýlí ženu, která ležela před chvílí na dřevěném pultu v docela stejné pozici, s týmž mužem mezi nohama.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

25.09.2010 12:12:12dát kritice tipkrahujec0
Ahoj Anno,
abych řekl pravdu, docela mě rozladila. Záměr, poslání a pochod tvých myšlenek jsem nepobral. Celé to působí nevyrovnaně a kostrbatě. Přijde mi jako hrou na odvážnost a kreaci /výsměch nad konzervativním vnímáním a vystrašenost Terezy. Umíš psát a vtáhnout čtenáře, ale tady mi to přijde suše popisné, bez konstrukce. Chyby ve Tvém díle napsali všichni ostatní a mají pravdu.
Vidím ve Tvém psaní a vyjadřování velký potenciál. Nech se bičovat kritikami a především těmi, kteří tomu rozumí. Myslím, že máš dobře nastartováno. Ale to již jistě víš.
16.09.2010 16:51:58dát kritice tipLady de Winter
Původní verze, obávám se, zmizela v propadlišti dějin ;)
16.09.2010 16:26:19dát kritice tipMilly
Původní verzi nemáš? (nemám ráda škrtání...) .-)
16.09.2010 16:25:24dát kritice tipMilly
Ahoj :-) Všimla jsem si včera tý Tvý diskuze, tak jsem si řekla, že se na Tebe podívám.

Takhle mi to přijde rozhodně moc krátký.. Připadá mi, že nejdůležitější moment je ta samomluva Terezy za oponou, jinak bych uvítala víc vnitřní samomluvy hrdinek anebo děje, z kterého by víc vyplývalo, kdo jsou... (názory, pocity, jednání) Takhle mi to přijde takový..... rozmazaný, neostrý, říkající jen něco- a snad by mohlo víc..

Atmosféra místa zajímavá.. :o)
17.08.2010 18:18:13smazaný uživatel
smazaný uživatel
17.08.2010 17:52:56smazaný uživatel
smazaný uživatel
16.08.2010 23:10:35dát kritice tipkatugiro
Možná jsem dnes už moc unavený, nejen ze čtení, ale ta povídka mě ani nestačila zaujmout. Ty tři ženy se od sebe de facto nelišily (kromě toho, že jedna byla upjatá a jedna korpulentní) a děj byl bezobsažný; dobře se ti podařilo, dokonce vlastně mimochodem, vykreslit psychedelickou atmosféru té akce, to se mi líbilo.
10.08.2010 19:44:07dát kritice tipStvN
Obyčejně hodnotím jen konkrétní text. Jestli to tady vyznělo všeobecně, tak to tak míněno nebylo. Komentář patří přímo tomuto textu.
10.08.2010 19:08:03dát kritice tipLady de Winter
Zbytečně to genderuješ a zobecňuješ. Mám i hrdinky, které jednají, a to velmi mohutně. Podívej se mi na blog, pokud tě to zajímá a pokud budeš mít někdy čas, mám tam hromadu starších dějovek, na které z literárního hlediska sice obzvlášť pyšná nejsem, ale možná to bude pro tebe kontrastní pohled, až mi budeš zase vytýkat, že se v mých textech nic neděje nebo že neumím vyprávět. Tahle sbírka je v tomhle hodně specifická i hodně experimentální. Ale pokud jde o tuhle konkrétní povídku, máš samozřejmě do velké míry pravdu. :)
10.08.2010 11:54:29dát kritice tipStvN
Není to plynulé. Někdy sekáš věty bez jakékoliv návaznosti.

Nelíbí se mi, že jsou všechny tři ženy na stejné úrovni. Perspektiva, kterou se na to celé díváme, je perspektiva autora, ale autor nic neříká. Přijde mi to, jako chyba spíš než jako záměr. Obyčejně by bylo spolehlivější vybrat si jednu hlavní postavu a dívat se její perspektivou.

V druhé půlce už těch vnitřních jakoby úvah bylo až dost. Začal jsem přeskakovat. To prostě nemůžeš takhle čtenáře zahltit nekonečným fňukáním - a co když se někomu nebudu líbit. Chybí mi nějaká korelace s dějem. Tvoje hrdinky pořád nad něčím dumají, něco si myslí, něco pociťují, a to všechno, ta veškerá duševní aktivita vyustí v nějakou nepatrnou činnost.

Trochu mi to připomnělo tohle dílo, akorát s tím rozdílem, že tohle je postavené spíš na konání, než na zkoumání toho, co se děje uvnitř. Mně osobně to přijde zajímavější. Ale v tom se asi se ženami neshodneme:)
08.08.2010 20:42:12dát kritice tipSaetri-Ihn
Tahle povídka mne nějak minula. Nevím, nějak jsem se do ní nedokázal dostat, nepochytil jsem nějaké hlubší smysly a tak mi to připomíná spíš nějaký tuctový příběh. Každopádně jak tak koukám na kritiky ostatních, tak to dost možná bude jenom můj subjektivní problém...
06.08.2010 08:50:26dát kritice tipJanina6
Tvoje texty se čtou příjemně už proto, že máš "vypsanou" ruku a neděláš banální chyby. Takovou jsem našla jen jednu - zhruba v 1. třetině povídky: "Simona vklouzla za ní do malé místnosti hned za ní..."

K obsahu: ještě pořád bych škrtala. Místy je to zbytečně rozvláčné, hlavně proto, že detailně popisuješ všechny pocity a myšlenky svých hrdinek. A to doslovně. (Např.: "pokusila se vyrovnat s pocitem naprosté ztráty identity..." "vyděšená z toho, jak dokázala přemoci pocit povinnosti zůstat. Vylekaná z odvahy, s jakou utekla...") Čtenář ke všemu hned dostane polopatické vysvětlení, namísto toho, aby ty pocity a myšlenky vyvozoval z dialogů a chování postav. To mi přijde jako dost podstatný problém.

Jinak je to dost zajímavé, "atmosférické", řekla bych, že se k téhle povídce dá i vracet a zapřemýšlet...*
03.08.2010 18:56:51dát kritice tipLady de Winter
Autorka s díky přijímá :)
03.08.2010 16:35:09smazaný uživatel
smazaný uživatel
03.08.2010 16:30:49dát kritice tipCínový vojáček
A ja už si myslel, že nenajdu nic co by stálo za nominaci do PM. Tohle má lehkost a nápad.
02.08.2010 01:54:07dát kritice tipbestye
to je vždycky problém dlouhých textů - to znám, ale už sem se i naučila neškrtat :c) tak si to holt najde o něco míň čtenářů, ale já věřím, že najde.
01.08.2010 11:43:43dát kritice tipLady de Winter
Ono to bylo původně taky dvakrát delší, ale co jsem na Písmáku, začala jsem škrtat přímo posedle, a někdy to možná trochu přeháním. :)
31.07.2010 21:12:43dát kritice tipbestye
chybí mi možná trošku větší charakteristika postav, proto možná pak ledasco nechápu, ale jako vždy se mi to četlo lehce *
06.07.2010 15:19:42smazaný uživatel
smazaný uživatel
06.07.2010 15:19:00smazaný uživatel
smazaný uživatel
04.07.2010 11:22:14dát kritice tipTragicus
"silny tabak", "nejasného pohlaví", "moly rozezrany zaves" apod. jsou docela dost klisoidni obraty.
"Simona a nahlas a přítelkyni"
Jinak je to celkem dobre, akorat mi neprijde, ze se uplne povedlo popsat tu atmosferu, vsechny pocity jsou popisovany vicemene explicitne a tak mne to miji, prestoze mi to tema neni uplne vzdalene.
02.07.2010 14:45:42smazaný uživatel
smazaný uživatel
02.07.2010 07:39:23dát kritice tipLady de Winter
Parsifal: nj, je to pravda, ty tři příběhy jsou vlastně na sobě nezávislé. :) Díky za přečtení.

Polibek vepře: samozřejmě že není. Psala jsem, že prvního asi uveřejním titulní povídku sbírky, a to je také ona. Ale gay povídka bude brzy následovat.
02.07.2010 00:27:12dát kritice tipPolibek vepře
to je ta slibovaná gay povídka?
01.07.2010 17:51:24dát kritice tipParsifal
Pěkně napsané, zajímavé téma, jediné, co mě trochu zklamalo je jakoby roztříštěnost - vlastně to vypráví příběh tří dívek v jednom rámci - té párty, ale je to vlastně propojeno jen lehce, každá hrdinka hraje v příběhu té druhé jen minimální roli. Možná to byl úmysl, mě to trochu znejistilo. Pěkně vykreslená atmosféra a pocity.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor