Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Černá ovce

31. 07. 2010
15
22
4300
Autor
Michelle *_*

Chtěla nechat otevřené okno, aby mohla naslouchat dešti, ale pach kanálů se nedal snést. Udělala si silné kafe a otevřela poslední kondolence, které jí za celý týden přišly. Došla k názoru, že smrt sbližuje.

 „Ahoj, tady Sharon. Ehm, promiň, že jsem neposlala ani jednu tu věc, kterou ti lidi dávaj najevo soustrast, víš, dává se to do obálek, posílá se to,“ řekl záznamník místo její sestry, která trpěla nominální afázií.

„Kondolence,“ řekla pro sebe a vypila zbytek kávy, který nevylila. Na chvíli se bavila sestřinou ztrátou podstatných jmen.

„Asi už toho máš plný….víš, máš je v puse, koušeš; z toho, jak se najednou lidi staraj. Znám to, zažily jsme si to s tátou. Napadlo mě, že bych se stavila na…je v tom kofein, hnědý, piješ to; kdybys chtěla. Co třeba dneska odpoledne, budeš doma? Budu ráda, když se ozveš. Jo ale nevolej mi do kanceláře, ještě tam nemáme nataženej…to černý, jde to od zásuvky. Měj se.“

Vytáhla telefon ze zásuvky. Zazvonil zvonek u dveří. Napadlo ji dělat, že není doma, ale auto bylo venku. Zakoulela očima a přišourala se ke dveřím.

„Mami, co tady děláš?“

„Přišla jsem se na tebe podívat. Jsi v pořádku?“

„Jo, mami, je mi skvěle,“ odpověděla kousavě.

Přesnuly se do obýváku. Všimla si, jak se matka pokradmu dívá po zdech, na kterých visely fotografie rodiny. Cukaly jí koutky. Proboha, ať si tu lítost nechá! Připadala jí jako řidič, který právě srazil roztomilé štěnátko s hnědýma kulatýma očima.

„Víš, bojím se, že to nezvládáš.“

„Díky, mami.“ Nalila na dno skleničky whisky a podala jí matce. Sama si pak sedla s lahví na pohovku naproti ní. Neunikl jí matčin zubožený pohled.

„Všichni jsme utrpěli bolestivou ztrátu. Ale pro matku je to vždycky nejtěžší. Ztratit dítě je...“

„Tak tuhle kapitolu „musíšzačítnovýživotaneohlížetse“ rovnou přeskoč, buď tak laskavá,“ přerušila matku.

„Snažím se ti pomoct!“

„A to jako jak? Tím, že mi tu budeš přednášet, co ses dočetla v „Daily news“ o rodičích, co přišli o dítě? Mami, asi bude lepší, když půjdeš.“

„Podívej se na sebe! Nezvládáš to. Je tady řešení. Jsou různá sezení, poradny…“

„Co nezvládám?! Jo, to rozlitý kafe mě mrzí, rozpilo to všechny ty upřímný slova, co mi napsali!“

Matka se zvedla, sebrala kabelku ze země a vypálila ven.

Osaměla s whisky u televize.

 

Bylo skoro jedenáct, když se rozrazily dveře do bytu a vtrhla dovnitř vysoká postava. Zacloumal svou ženou, kterou našel v polospánku na pohovce. Vytrhnul ji z ruky lahev a pootevřel její oční víčka.

„Zase seš ožralá!“

Manželka se zasmála a její sliny mu skanuly na boty.

„Poslouchej, máme nový stopy po vrahovi Michaela!“

Když se smířil s její naprostou apatií, hrubě jí zvedl a nacpal do auta. Zamknul a doufal, že se probudí až na místě. Motory zašeptaly do tiché noci sousedům na dobrou noc.

 

Stál u okna a skrz žaluzie pozoroval ranní slunce, které se dralo skrz větve stromů až dovnitř chaty. Z postele se ozvalo zakňučení.

„Co tady děláme?!“

„Myslel jsem, že nám tu bude líp, aspoň než-„ odpověděl ji, ale utnula ho.

„Tak tos myslel špatně. Jedu domů,“ zasyčela a začala se soukat do džínů. Svalila se na zem, pak se schoulila do klubíčka a vzlykala.

Nehnutě stál u okna. Potom se na ní znechuceně podíval. Jakoby na ní přes tu špínu a zanedbanost ani pořádně neviděl.

„Víš, říkám si, jak dlouho tohle vydržím.“

Neodpovídala. Vjížděla si prsty do vlasů. Zapnul přístroj na stolku vedle něj. Naznak pochopení příkazu zasvítil. Postavil jí na nohy a namířil si její oči do svých.

„Včera mi v práci řekli, že se objevil svědek. Nějakej bezdomovec prý viděl vraždu Michaela. Přes noc s tím ubožákem dávali dohromady portrét vraha. Mají mi ho poslat teď okolo desátý přímo sem. Přísahám, že až toho parchanta najdu…“

Fax začal vrčet.

Vzrušeně se k němu odebral a vyčkával, až začne vyjíždět list papíru s tváří pachatele. Nevěděl přesně, jaká reakce se v něm probudí, až pohlédne do tváře vraha vlastního syna. Delší vlasy, špičatá brada, široký nos a nakonec oči. Nechal papír vyjet přímo do jeho dlaní. V tu chvíli by přísahal, že cítil, jak se mu zastavil krevní oběh. V jedné vteřině byl zpocený až na patách. S otevřenou pusou zakrytou dlaní se prudce otočil.

Podíval se nejdříve na portrét a pak na svou ženu. Stála proti němu se strašným usvědčujícím úsměvem a mířila mu coltem 1911 do obličeje.

„To není,“ nestihl doříct.


22 názorů

katugiro
16. 08. 2010
Dát tip
Je to krapet stručné, krapet dost, tak trochu jak do nějakého nenáročného časopisu, ale číst se to zas dá; až na chybování v zájmenech je to po formální stránce dokonce dobré, myšleno volbou slov a stavbou dialogů (když ještě pominu kafe na začátku a motory - kolikpak jich takové auto asi má?). Motiv s afázií mi přijde úplně zbytečný, nevidím jakýkoliv význam, který by měl, kromě mírného natažení děje a jakéhosi ozvláštnění - samotný vzkaz ale čtenáři nedá vůbec nic (navíc bych pochyboval, že si sestra nevzpomene na "zuby", jelikož je to součástí fráze "mít plné zuby", kde o zuby jako takové vůbec nejde, ale budiž). Vcelku tedy... napsáno zručně, nadšení se nekoná, uvidíme příště. * (Po pročtení diskuse: význam omílaných šestnácti let z hlediska literárního vývoje posoudit jako ostatní nedovedu, fotku v profilu ano.)

DaNdÝ
14. 08. 2010
Dát tip
a to já zas vím co na tom vidím a dám za to tip - hlavně v tom vidím nadějnost. - Byl tohle případ kdy si začala psát a až pak tě napadla pointa? Ono první půlka mě osobně, jako asi většině čtenářů, přijde hodně dobrá. Je to realistický a dobře procítný popisek pocitů kolem smrti, i ten kontrast že by měla cítit hluboký smutek a přitom necítí, má snad i výčitku, že by to měla sí cítit, ta sestra je tam opravdu výborná, ano je to navíc, ale skvělej nápad, kterej dyž napadne, tak je jasný že se musí použít. V druhé půlce jako by začínal jinej příběh. I sám o sobě by šel - v krátkosti povězeno hodně, ale tohle je příběh holivůďátskej do trilerů se sandrou bulock, nehodí se k tomu úvodu, vlastně ho i sráží, rotože sráží motiv tý smrti, a ta pointa - i dyž má svojí jakous napínavost, tak je useknutá - z mýho úhlu pohledu by bylo lepší kdyby tím koltem nemířila na maanžela, ale na sebe. Nebylo by to psychologicky hlubší? Suma sumárum, má to slohovou úroveň zase (i dyž je to asi blbý furt poslouhat) vzhledem k věku a je to tak stručný, naplněný, začátek nakopnutej s dobrou hloubkou.

Márve, jestli je pachatelce opravdu 16, tak je to naopak velice solidní. Zkus si vzpomenout, co jsi psal v ¨jejím věku. Psal - li jsi vůbec něco takovýho. Každopádně já v tom talent vidím. tip

Godfrey
12. 08. 2010
Dát tip
Dobře napsané. Četlo se to pěkně a líbilo se mi to. Nakonec je nejslabší ten konec. Což je vždycky škoda. Ale ono se to vystříbří. :-) *

StvN
10. 08. 2010
Dát tip
Po slohové stránce celkem fajn.

Sice bez nějakých zjevných vad, ale nečiší z toho žádné emoce - smutek, napětí nebo údiv...

.

Aroganc
08. 08. 2010
Dát tip
hezké, povedené! *

Saetri-Ihn
08. 08. 2010
Dát tip
Máš to dobře napsaný, na těch 16 rozhodně obrovskej nadprůměr. Trochu mě zamrzelo, že ta afázie se již dál nevyskytla. Jo a taky konec, ten je takovej béčkovej... Škoda coltu, čekal jsem, že bude třeba jen mlčky zírat nebo tak. Takhle je ta ženská hrozně tvrdá, ale my vůbec nevíme proč. tip*

Janina6
08. 08. 2010
Dát tip
Velice se mi líbí začátek. Úvodní věty jsou vždycky důležité a ty jimi určitě vzbudíš u čtenáře očekávání. Zajímavá je i část, kde se objevuje ta nominální afázie. Bohužel, jak čtenář zjistí dál, byla tam prostě jen zmíněna, bez toho, že by měla jakýkoli význam pro další text. Škoda. Možná by to byl dost dobrý nosný motiv pro jinou povídku. Ještě rozhovor s matkou je poměrně svižně napsaný. Dál už jen banality, včetně "z nebe spadlého" a dost nereálně podaného rozuzlení jako z béčkového filmu.

ale jinak díky ;)

makoves: to beru jako kompliment, že nevěříš mýmu věku :-)

Makoves
07. 08. 2010
Dát tip
No, tak jako zajímavé to je. Rozhodně bych neřekl, že je autorce 16 podle stylu to vypadá na někoho staršího. Jo líbí se mi to. A nominaci do PM si zasloužíš a také můj tip.

Ostrich
05. 08. 2010
Dát tip
Tak to jsi do sebe nasála strašně moc - a máš v sobě podivuhodnou expanzivní sílu. Doufám, že si ji udržíš a těším se, co všechno se ti v hlavě narodí, musíš tam mít úplnej deštnej prales, stačí když kousek oddělíš na ostrov - a hned vznikají nové druhy:-) Jo... a když takhle něco napíšeš, ťukni mi dole vlevo v okně na avízo - budu vědět, že jsi reagovala:-)

Ostrich: jo jo, sladkých šestnáct :-D jak mě to napadlo? někdy mám takovej záchvěv inspirace, jindy - a to častěji - prostě začnu psát začátek a ani neplánuju nic dopředu, a pointa mě vždycky napadne tak nějak uprostřed. jinak díky moc!

Ostrich
05. 08. 2010
Dát tip
Fakt je ti 16? To je velice dobré. Ten začátek, humorné a přitom uvěřitelné opisy, i převracející konec, prostě povedené. Jak tě napadlo o tomhle psát? Připadá mi to jako variace nějakého filmu, nebo více filmů dohromady. Píšeš dobře, hraješ si s tím, aneb budeš mít v sobě zásobárnu vyjadřovacích možností, až nastřádáš zkušenosti s realitou, jako když si člověk zkouší akordy a ony mu v hlavě vyrývají ladící stopy.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru