Minutový rozhovor

Zvoní telefon,

já vím, že jsi to ty,

chceš říct mi, kdy můžu přijet k tobě zas.

Zvoní telefon,

převrhnu stojan na noty

a běžím konečně slyšet tvůj hlas.

Říká: “Víš, už toho nechme,

A já to namířím na sebe

a tři dva jedna,

tři dva jedna pal!

Držím telefon,

ještěže sluchátka nestřílí,

i když tvá slova jsou krutá jak jed.

Držím telefon,

chceš všechno skončit v tuto chvíli

a zapomenout na nás teď hned.

Tak tvoji fotku, co jsem nosil,

schovám dolů do krabic.

Končí láska, končí štěstí,

tři dva jedna,

tři dva jedna nic!

Němý telefon,

ty už nikdy nezavoláš

a zůstalo v nás prázdno, černá díra.

Němý telefon,

ty i své touze odoláš.

Jen někde na dně srdcí kniha od Shakespeara

ti dva jsou stejní, jako my.

Jenže krutá realita staví mezi námi zeď,

takže končí tento příběh,

tři dva jedna,

tři dva jedna teď.

Tři dva jedna,

tři dva jedna …