Zítra jedem na Šumavu

Zítra jedem na Šumavu,
to by bylo inspirace pro pražské básníky,
jů rozvodněnej potok,
ve kterém hazí salta mlok

Jů výhled,
konečně zas nejsem v obýváku,
sídliště,
lidské trdliště

Táta se po Vánocích potápěl,
to se vysekala díra do ledu,
a chlapi se spouštěli na laně,
do dávna bodavé vody

Na dno zatopených lomů,
pokládali použité děti stromků,
slabý proud si hrál s třásněmi,
aby měli jikry kam ryby klást

To se mi vybaví,
při slově trdliště,
byty jsou kolbiště,
pohody nepsané dohody

Jedeme vlakem v 5:20,
vím, že půjdu brzo spát,
víc tebe než sebe mám rád,
sedm debílků na kole

Parádně jsem tě udělal,
ujel mi vlak,
nechápu příběhy budíků,
zas jsem něco plác

Blbě jsem si ho nastavil,
noční směna vizuální kontroly plechovek,
tak tam mě nedostanou,
to si radši půjčím a,
počkám si na něco lepšího

Peřejky zmítají drobným,
žlutočerným slizkým tělíčkem,
chtěl by jsem být dobrým,
jazzovým tatíčkem