Bláznovství

Jednou vyšel jsem,

když byt byl pastí.

Začal jsem být přesvědčen

v tom, že život

je nám největší slastí,

Jsme blázni, kteří to ví,

že chytří slouží.

Utrhnem´ v sobě kotvy

jak lodivod,

který dnes zběsile touží

se milovat s bouří.

A tak blázníme, sledujem´ lidi na náměstí,

blázníme, když nechápem´ tohle divadlo,

blázníme, když ptáme se jich, zda kolem štěstí

šlo.

A tak blázníme, když omrzel nás už městský svět,

blázníme, když prcháme pryč stále za nosem,

blázníme, když nechcem´už strnule přemýšlet,

kdo jsem.

Zavrhnem´všechny svý “ne”,

lidi co káží,

děláme, co cítíme,

plány, ty nám

vždyť život je básní.

Vítr nejlepší je fén

a déšť je sprchou.

Ráda jsi, když náš hřeben

dneska ti sám

nahradím svojí rukou,

vždyť všichni jsme krásní.

A tak blázníme, když si sčítáme znamínka na těle,

blázníme v každý okamžik a vesele,

jen tak.

A tak blázníme, když sleduje, jak se mraky mění,

blázníme, vždyť život je velký bublifuk,

blázníme, snad není už nic, co nám není

fuk

Bruslíme v létě na řece,

slavíme v srpnu vánoce,

A když bubny kolem ohňů zní,

začíná obřad nevšední,

my tančíme svůj nahý rituál.

Když všechno se vzbouří,

chci se milovat s bouří,

vždyť život je básní

a všichni jsme krásní.