Hodin jak v poli máku

a prachy mizerný,

manažerská buzerace k snídani,

za heslem svobodná společnost kopou tě do varlat,

život na směnách, dejte mu do firmy postel

a aspoň jednou tejdně se řádně zlít.

Jenže čas se nedělí na povinné a nepovinné směny

a alkohol hořce hrdlo zvlaží,

život ti protéká zbytečně prsty dolů,

bez perspektivy, vyvlastněn a prodán.

Teď sedí na recepci a drze hnípá,

dlabe na pracovní povinnosti a protestanské svědomí,

utahané tělo žízní po klidu,

rozbít ty stroje, co šlapou v tobě napadrť.

Napráskat, prásknout tu černou ovci službě,

vypasený boss ho zkrotí, sevře do kleští příkazů a zkosí,

strhnou tě zpátky do nežití odpadků,

před sebou smetiště nebo další okovy na ruce,

stiskne zuby jako buldok, veme kabát a vak a jde o dům dál.

                                                                                          1. 9. 2010