Makarónská

Makarón je dutý a člověk zase krutý. Dva prosté fakty, které lze jen konstatovat a nejlepší je zbytečně se jim nepodivovat. Podivování totiž může za určitých okolností znamenat společenskou sebevraždu, což je zejména v tak kruté společnosti, jakou je ta lidská téměř jisté. Tak to je. A teď důležitá otázka: co má makarón a člověk společného? Kromě společného původu zhola a naprosto úplně vůbec nic. Jen se společně uznávají a to jim k výborné symbióze stačí. Problém nastane, když se půvabná mladá dívka ráno probudí jako makarón. Že to znáte? Ne! Makarón není brouk a nejedná se o proměnu nýbrž o změnu. Nu, a tak se Jarmila Řízková ráno probrala na klávesnici svého růžového počítače, coby kvalitní makarón.

Jarmilina matka našla ráno makarón severním koncem na klávese enter a podivila se, že dcerka šla tak časně zrána nakupovat. Ze šetrnosti vzala stále ještě trošku nevyvinutou těstovinu a hodila ji do hrnce s hovězí polévkou. Jarmile se najednou v jejím moučném vědomí zdálo, že se potí, ale jakoby ten pot vstřebávala a nafukovala se, nafukovala… „Kristepane, snad to já kráva nerozvařila,“ zabědovala matka. Rozvařila. To by mi Jarmilka dala, pravila si její rodička sama ke své duši a vylila obsah hrnce do záchodu.   

Makarón se takto snadno dostal do kanalizace, kde si jej téměř okamžitě vybrala krysí rodinka za večeři a starý pan krysák vytáhl Jarmilón na břeh a šup s ním do hnízda. To budou hody, to bude něco a s vůní bujónu hmmm a ještě hovězího hmmm, ojojoj… Jenomže co může být na světě horšího, než když se stavy změn otočí a začnou se vracet na začátek. Tak se stalo a Jarmila se probudila ve stoce tak odporně tlustá, že si i prchající krysy odplivly. Stal se z ní jakýsi špunt, kterému se nechtělo uvěřit, že je tam kde je a pokládal se za sen. Protože dokonale vyplnila svým tělem stěny kanálu, začala si stoka hledat jinou cestu… Ten den došlo dohromady ke třem změnám, z nichž ta třetí byla nejméně plánovaná: Jarmila – makarón, makarón – Jarmila a Jarmila – chrlič.