Bráchové

Sotva se vykutálí
jsou kaštánci
na čela si kreslí vrásky křikem
a vy se bojíte sahat jim na prstíky
protože jsou
trochu z porcelánu a trochu jako
marcipánové kvítky na dortech
 
Jednou ráno se pak probudíte
a jsou o hlavu nad vámi
mluví chraplavě a hluboko a
vy se skoro bojíte říct Pamatuješ
jak jsme spolu
přivázali babičku ke stromu
a hráli na indiány
nebo Pamatuješ
jak jsme na klepaču hráli
na slepou bábu
Na podzim se začnou toulat
nosit košile
a v náprsních kapsách žmoulat
svá vlastní tajemství
 
a jednou ráno odejdou
zadní brankou
vážní a úplní
jak buky podél cesty
Budete stát opření o rám dveří
polohlasem zdrobňovat ta jména
a přemýšlet jestli by se otočili
kdyby
 
Bráško
 
(a i když víte skoro jistě
že ano
nezavoláte     protože
co kdyby)