Copak to nevidíš?

Copak to nevidíš,

tohle nejsi Ty,

tohle nejsem já!

Sedíš si v kuchyni a mlčíš,

zatím co já si v pokoji brečím...

Chce se mi řvát z plných plic,

chce se mi běžet jako o život ulicemi Brna,

chce se mi zavřít oči a už je nikdy neotevřít,

chce se mi...

Copak to nevidíš?

Nejsi sama, kdo se trápí!

Copak nevidíš,

že už to není jako dřív

- vše se změnilo a my s tím nemůžeme nic dělat,

vše se změnilo a na naše duše padá tma.

Ty sedíš si v kuchyni,

nenávidíš sama sebe

- a já bulím v pokoji,

ubíjejíc se myšlenkami na Tebe...