Mince strachu

Strach nás provází od prvních dětských krůčků, jeho podoba je zpočátku stejně nevinná, jako dětská duše. Pohádkoví draci, vodní příšery, bubáci ve tmě....

Nevinná dětská duše, nevinný strach, než ho my, dospělí, proměníme do jiné podoby - do reality. Dětský svět je příliš křehký a strach v něm má své specifické místo, jakmile se ale NĚCO zlého přihodí, může se stát, že se mince strachu obrátí a začíná sebedestrukční proces.

 

Máte-li minci strachu otočenou na tu správnou stranu, pak u Vás podpoří pud sebezáchovy. Není špatné se zdravě bát, vždyť každou chvíli se o něco bojíme:

o své blízké, o svou rodinu, o zdraví, máme strach, že přijdeme o práci, o střechu nad hlavou...
Ta správná mince strachu je hybným motorem v našem životě, protože když se o něco nebo někoho zdravě bojíme, motivuje nás to k činnosti.

To je jedna strana mince...

Tu druhou raději nechtějte znát...

Začíná nenápadně. Kousek po kousku se tiše vkrádá do naší duše, jako rakovina napadá zdravý rozum a pomaličku proměňuje lidskou bytost v zoufalý uzlíček nervů a nezřídka kdy končí zamřížovaným oknem v bílém ústavu, ze kterého není úniku.
Řešení bývají obtížná a záleží na síle osobnosti a vůli člověka. Proto říkám, že raději tento druh strachu nechtějte znát.
Ten, kdo miluje život se všemi jeho projevy a snaží se ho žít plnohodnotně, by neměl mít strach z té druhé strany mince.

Záleží na Vás, jakou stranu si zvolíte.
Záleží, jak moc tíhnete k světlu a ve víru sama v sebe...