02/11/2010

 

Dostal jsem chuť na první listopadový občasník. Je tady. Přemýšlel jsem, o čem všem bychom si, na tomto vymezeném prostoru, mohli psát. Vzhledem k tomu, že se zabývám hudbou, tak bych věnoval i několik těchto našich setkávání „mezi řádky“ třeba i muzikálům. Určitě vás nebudu mučit chorální hudbou husitského repertoáru, ani hudební teorií. Máte mé slovo. Dnešek však patří jazykům a jazýčkům. Respektive cizímu jazyku. I cizí jazyk může být užitečný. Záleží k čemu.

 

Během tohoto roku (nebo maximálně za rok a půl) se musím naučit (kvůli studijním, univerzitním záležitostem) německý jazyk na pokročilé úrovni a nikdy předtím jsem němčinu nedělal. Začal jsem docela svižným tempem se učit slovíčka. Bez slovní zásoby jsem jak pták bez křídel. Jedinou literaturou, z které vycházíme, je: Moderní gramatika němčiny (Fraus, 2002). K memorování slovíček používám jednu drilovací aplikaci, ve které jsou nahrána slovíčka na kartičkách. Systém je v určitých intervalech zobrazuje, podle toho, jak jste si byli schopni dané slovíčko zapamatovat. Velmi užitečná věcička. Naučil jsem se zhruba za měsíc 3000 nových slovíček. Učebnici jsem si přečetl. Teď se ji ještě naučit a bude vystaráno. Vše je řešitelné. Jsem optimista.

 

Mým primárním cizím jazykem je angličtina a rok jsem dělal ještě latinu, v jednom hodně, hodně svižném intenzivním kurzu. Když jsem si cíleně před dvěma lety rozšiřoval slovní zásobu o nová anglická slovíčka, kvůli zkoušce z angličtiny, bylo to dost intenzivní. Měl jsem tehdy hodně málo času a nových slovíček bylo zhruba 2500. Tak jsem experimentoval, jak nejefektivněji, bych se je mohl všechny naučit. A přišel jsem na to. Některá jsem si vypsal na archy papíru a některá vytisknul. Napadlo mě, že bych mohl využít obrázkové asociace. A fungovalo to báječně. Všechny jsem se je dokázal naučit nazpaměť. Rychle, efektivně a uložily se mi do dlouhodobé paměti.

 

Vycházel jsem z toho, že člověk si nejlépe zapamatuje to, co je nejblíže tomu, co už sám zná. Představil jsem si to tak, že člověk má v paměti uložené jednotlivé informace, zážitky, obrazy, apod. A právě na základě toho obrazu, informace, co už zná (co je mu blízké, známé), si jakoby „přichytí“ to konkrétní cizí slovíčko k tomu konkrétnímu známému obrazu jakoby „neviditelným háčkem“ a uloží si ho tam. Pak si ho bude schopen kdykoliv vybavit, neboť zná ten konkrétní obraz, vzpomínku atd.

 

Nejlepší jsou praktické příklady. Dodnes vidím před sebou slovíčko/obrázek „jail“/džeil/. Anglické slovo „jail“ znamená vězení, nebo věznice. A tak jsem si na papír vedle toho slovíčka nakreslil propiskou „panáčka za mřížemi“, tak jak mi to mé schopnosti a má představa dovolila. Není to žádné „mistrovské dílo“, ale je to jen a jen má představa a „moje obrazové ztvárnění“, tudíž jsem si to schopen kdykoliv vybavit a lehce, velice snadno zapamatovat. Co je člověku blízké, tak si to dokáže rychle zapamatovat a kdykoliv vybavit. Od té doby vím na 100%, že „jail“ je vězení. Takto to funguje, tohle je ten princip obrazové asociace.

 

Faktem je, že z počátku je to časově náročnější v tom, nakreslit si ke každému slovíčku nějaký malý, konkrétní, vystihující obrázek. Mluvíme o tisíci obrázcích. U některých slovíček to není potřeba (snadno si je hned zapamatujeme) a u některých typů slovíček je dost těžké zachytit obrázkem tu podstatu (např. invisible, neviditelný). Ale vždy se to dá nějak přibližně obejít, pokud je to potřeba. Už tím, že člověk přemýšlí, jak by to konkrétní slovíčko obrazově ztvárnil, už tím se ho učí a ukládá si ho do paměti. Nakonec se to úsilí vyplatí v tom, že člověk si ta slovíčka nemusí tak často opakovat. Snadněji si je tak zapamatuje po několika přečteních, než kdyby tam ty obrázky nebyly. U mě to tak fungovalo. Nakreslil jsem si asi 1500 obrázků, možná víc. Přitom kreslení jsem si jich část slovíček zapamatoval hned. A pak při opakování všech slovíček „najednou“ se mi postupně velmi rychle ukládaly do paměti. „Přichytil“ jsem je jakoby ke známým věcem ve své mysli „těmi neviditelnými háčky“ prostřednictvím jednoduchých obrázků a slovíčka mi tam zůstala.

 

Každý si vždy mnohem lépe zapamatuje to, co je blízké tomu, co už v podstatě zná. Kdybych tam ty obrázky neměl, musel bych si, zcela jistě, „mechanicky“ opakovat mnohem a mnohem víc.

 

A nyní zpět k němčině. U němčiny je to těžší v tom, že u podstatných jmen si musíte zapamatovat i příslušný rod, abyste věděli, jak slovíčko máte správně gramaticky skloňovat/deklinovat/. Tak mě napadlo, že to vyřeším barevným odlišením. „Napevno“ jsem přiřadil tři barvy ke třem rodům. Mužský rod je vždy v mém pojetí v modré barvě, ženský rod v červené a střední v zelené. Tudíž když máme r Wald (der Wald); les; mužský rod; tak v mé představě je les, celý les modrý. Stačí, abych si zapamatoval, že les je vždy modrý (stromy od modré barvy.....) a už vím, jak mám r Wald neomylně skloňovat. Modrá = mužský rod.

 

r Schlüpfer (kalhotky); kalhotky jsou vždy modré; mužský rod

 

r Geschlechtsverkehr (pohlavní styk); vždy zásadně modrý; mužský rod

 

e Zeitung (noviny); noviny jsou vždy červené; ženský rod

 

e Birne (hruška); hruška je vždy červená; ženský rod

 

s Bier (pivo); pivo je vždy zelené; jako etiketa „Plzně“; střední rod

 

s Deutsch (němčina); němčina je vždy zelená; střední rod

 

Tohle používám jako provizorní pomůcku po zapamatování rodů podstatný jmen. Provizorní proto, že to není možné aplikovat na všechna slovíčka, zejména u stejných slov s různým rodem a více významy (der Gehalt – obsah; das Gehalt – plat). Uvidíme, jak se mi to osvědčí.

 

Tímto se tak trochu nyní zabývám. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. I když jazykové hrátky na jakékoliv úrovni, nemusejí být vůbec špatné. ;-)

 

 

Díky moc za pozornost a za četbu. Mějte se krásně a listopadově.

 

Smíšek:-)