Cestou k hradu

Někdy má člověk ze světa,nepochopitelně,radost.

Cestou k Hradu jezdí tramvaje, jezdí i auta, ale ty nestojí ani za to povšimnutí, mezi Hradem a Petřínem je údolí, je tam díra, která zeje z centra země, je tmavá, plná světla, plná emocí, které jsou proudem, zachycujícím celou Malou Stranu, a šíří se dál mezi lidmi, ale pokud si jich nevšimnou jsou jen jakýmisi jejich nosiči a rozdávají je v metru a obzvláště právě v tramvajích, kde jsou k sobě lidi blíž, aniž by to cítili, protože není proč to cítit, emoce z díry se tak šíří městem a jednou dolehnou na někoho kdo si jich všimne a ten je toliko osvětlen emocemi, že je tak šťastný, že hledá hospodu až jí najde.

---