Kabroš ani za zlámaný groš

KABROŠ ANI ZA ZLÁMANÝ GROŠ

Kabriolet,  to slovo má  zvláštní moc. Při jeho vyslovení mužům zajiskří  v očích a ženám se z  ničeho nic zavlní  vlasy.

No, jen si představte tu  nádheru.  Vy, váš kabriolet, po boku sličná blondýna (bruneta, černovláska,  zrzka…), teplý a vlahý jižní vánek čechrající kudrliny,  slunce hladící tvář, nad Vámi jen nebe a rackové, v rádiu  bezstarostná skladba z šedesátých  let, vůně moře, úzká a do nekonečna se  klikatící cesta  a … a tohle všechno jsou reklamní žvásty, kterým věří každý, kdo nikdy kabroše neměl. Tedy skoro každý.

Tak předně, za dvoumístné, malé, lehké a málo torzní sezónní kabrio zaplatíte tolik, co za solidní vůz vyšší střední třídy, vyznačující  se pohodlnou přepravou pěti osob a jejich zavazadel na velké vzdálenosti.

Že peníze nejsou vše? Dobrá. Pak jich budete potřebovat  ještě víc, protože do „zavazadlového“(či spíše  odkládacího)  prostoru se vejde následující: tenisová pálka, kartáček na  zuby a  libovolná kreditní karta (VISA zabere stejně jako American  Express). Konec seznamu.

A propó jízda. Kabriolet s nataženou střechou vypadá stejně jako Merylin Monroe s pytlem přes hlavu. Z toho vyplývá, že stažená střecha je samozřejmostí. Samo sebou ovšem také je, že při stotřicítce Vám poryvy  větru pěkně ochlazují šišku, češou vlasy na opačnou stranu, než jste zvyklí, důkladně masírují úsměv a také, že v případě průtrže mračen natáhnete střechu  přesně ve chvíli, kdy už máte z auta  akvárko. Slunce Vám zase pěkně osmahne již  větrem ošlehanou  tvář, takže na konci dne vypadáte jako letec dvouplošníku  z dob  počátků letectví, včetně jasné hranice mezi tím,  kde jste měli brýle a kde ne.

A ona? Pracně nacvičené pecky od slavných a  mrtvých  básníků si můžete tak leda brumlat pod vousy, protože už  rádio má co dělat, aby se prosadilo v konkurenci s hlukem větru, hučením kol a řevem motoru. Chcete se předvést divokou  jízdou? Pak vězte, že už při devadesátce se její  krásné,  dlouhé a pěstěné vlasy vlivem zpětné turbulence rozprostřou  po celé  ploše čelního skla. A budou se divoce zmítat jako  plameny ohně. Šátek by to sice  vyřešil, ale která krásná,  mladá, emancipovaná, dlouho-vlasá a nohá začínající herečka by chtěla vypadat jako babka, co prodávala apfel-jabka?

Tudíž, kabrio je ideálním druhým (třetím, čtvrtým…) autem, které poskytuje „jiný“ rozměr cestování. Potíž  je v tom, že tolik peněz máte, až je Vám čtyřicet, jste ženatý, máte psa, dvě děti a manželku, která navštěvuje toho nejlepšího kadeřníka ve  městě a jehož  „výtvor“ nehodlá ničit kvůli nějaké projížďce. Samotného Vás taky nepustí, protože si bude pořád ještě pamatovat, co s ní dělaly kabria, když byla mladá. Dvě děti se na jedno sedadlo nevejdou a se psem to není ono.

Avšak, jste-li mlád, svoboden jak pták a nejlépe Ital, je kabroš úžasným a zaručeným způsobem, jak vychutnat sezónu až do dna. Nic totiž nezapůsobí na něžné  pohlaví (a nejen na  pohlaví) mocněji než stažená střecha, červený lak, hudba nahlas a kvílení  pneumatik. Že nevypadáte  jako Ramazotti? Nezoufejte! Jedno starojižanské přísloví praví: „Oč krásnější žena a vůz, o to ošklivější  muž.“