ve smutné pohádce

nedávno roztálo jezero u lesa

ráda tam chodím brečet v listí

včera jsem objevila vodní princeznu

jíž pravý vzhled prý nelze zjistit

svoje podoby moc často mění

v ten den to byla malá mořská panna

dolíčky, copánky, laškovně-jemný pohled

zrozena z tmy a složena z rána

zpívala o tom, že jí chybí slunce

že perly zpod vody na souši mizí

že za ní nikdy žádný z lidí nechodí

a jestli přijdou, jsou jí příliš cizí

prý nemá z čeho splétat korálky

které by navlékala dlaskům

a prý by chtěla být již odkleta

moct navždy shodit svoji masku

pak náhle ztichla, zmizela zpátky do úkrytu

nemůžu tušit, čí to bylo dílo

snad jen zrychlený dech a tichý tlukot srdce

bylo to, co mě prozradilo…