Jdu pouští

vysušen k přehlédnutí

je zvláštní, že jsem zrnko písku

je zvláštní, že věci mají jistotu

jenže ta se klesáním do hloubky rozpadá v nic

a při stoupání se ztrácí v obecnosti

je zázrak, že mezi dvěma nic vznikla

příčina a důsledek

a já jsem schopen toto napětí

trapně

zobrazit ve své mysli

Ale není to jen geometrický tvar, není to jen struktura

je to slovo, dech života - láska?

Já jsem ovšem muž ostrých úhlů, abych v poušti přežil

o to úpěnlivěji však budu chránit malý ostnatý výhonek

proti větru,

jenž vane mezi ničím a ničím