Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pouť

27. 04. 2011
1
0
515
Autor
volga

Pracovní starosti pro dnešek zanechám někde hluboko v hlavě a nedovolím jim, aby se vynořily. Stres ve  vedoucí pozici nikdy nekončí a volno si člověk musí udělat silou vůle. Strachuji se nejen o své záležitosti, ale i o své podřízené, a to je mnohem víc zavazující. Dneska ne. Dneska totiž je pouť. Pouť miluji od svých dětských let a i když mi otec předvedl, jak se zvrací za maringotku  již v mém ranném dětském věku, ještě jsem tuto zkušenost  nevyužila. Přesto, že zvracím relativně často ( tato záležitost je sice nechutná, nicméně v dnešní době nemáme tabu), tak je to z jiných důvodů, jako nejčastější ( v mém případě) uvádím opilost.
 Z výše uvedených důvodů je tedy zřejmé, že z toho, že se mi na pouťové atrakci udělá špatně, strach nemám. A to z toho důvodu, že jsem to zažila, když jsem se styděla za otce, oděná do apartní kolové sukně a silonové halenky barvy přibližně otcových zvratků. Strach z toho, že se kabinka či vozíček atrakce utrhne (rovněž běžný) nemám, neboť si po absolvování vysoké školy ekonomické umím spočítat pravděpodobnost (velmi nízká), také vyhodnotit výhodnost takové smrti (roblíbená činnost, mladý věk, vyhnutí se důchodovému systému, péči o rodiče i potomky, osvobození světa od mé osoby), a hlavně a zejména......ten neuvěřitelný zážitek z jízdy!!!!)

Od mého mládí je pořád co objevovat. Připadám si sice lehce žinantně, když v 35 letech kalendářního věku žádám o jednu vstupenku na atrakci, na kterou chodí nadržení zamilovaní zásadně v páru - taky je jim 12; ale což, každý vidí, že mám chlapa, stojí dole a drží mou kabelku. A pak to najednou přijde. Letos jsem byla na něčem, co se jmenovalo extrem, myslím, že to až takový extrém nebyl, ale stálo to za to. Když se kyvadlo začne vykyvovat do strany a pak zpět, je mezitím moment, kdy se svět na okamžik zastaví. Když jste ovšem účastníkem, je ten moment nekonečně  intenzivní. Strach vyplaví adrenalin, který vám rozřese nohy. Pocity se smíchají a štěstí a obavy se prolnou. |Projede to celým tělem, a tehdy víte to, co ti dvanáctiletí  ne - je to lepší, než sex. Tělo dává intenzivní odezvu - snaží se regovat, stabilizovat, upozorňovat- vše marné. Když překonáte kritický bod, a cítíte, že klesáte zpět na zem, mísí se pocit z toho, že jste to vydrželi (neoprávněný - nemáte jinou možnost, za jízdy nevystoupíte) s pocitem lítosti, že něco končí. Nicméně, můžete to zažít znovu. Strávila jsem tam dva dny. Plánuju disneyland( byla jsem tam sice už několikrát, ale nikdy mi to nezevšední) a prater (ten je blíž).


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru