Babinec

My, nejlepči samyce z celé Moravy, sa dycky každý rok svinsky domluvýme, kurva, a uděláme společnů akcu. Robki moje, je to pokaždé veliká sláva! Přijede ze Zvole Maruška Cepová, z Chomůtova velká pijatyka Magda Chvatónová, z Kozlov stará megera Patočková, co zamordovala svého starého, kurva, z Nové Vésky připrcká bévalá estébačka Cardová, kurva, ta si dycky bere eště tu svoju uniformu, má na ni krvavé fleky od těch chartářu, kurva, co je zamlada rubala pendrekem přes kefy! No prostě samé cereblity veliké sa sjedó a temu srazu korunuju já s Verunó! Tož kurva tak.

Letos připrava celé akce připadla zrovna na mě. Naščesti vym, jak ušetřiť, tož su to sprasila svinsky chitře. Zašla su v Horce za starostó a Hele ty dylino bezfůsá, mam pro tebe takovů nabítku. Neskaj sem do dědiny přijede asik tak dvacet čupr gut samyc agresivnich, každá bode mnět kolem jednoho a pol metráku. Potřám je něde naskladnit. Dyš mi na tudle sobotu pučiš kulturák, tož sa nemosiš bát, že ti tady něde vyhoři nějaké baráčisko a Verunin cigán znásilni teho tvého pjetiletého kolůška neskušeného. Tož co ty na to? A starosto bo vý, jaká su svinsky nebespečná rašpla, heski kývnul a To zni jako dobrá nabítka, Milu, sicek tu neskaj mněli vistupovať děti z Kampaneli, ale co už. Kulturák je tvoj.

Dyž su mněla zajištěné rochniště pro ty nejvjetši moravské lochny, bolo eště potřeba opstarať nějaké to pohoštěni, kurva. Ženské tělo potřebuje hodně mastnoty, bo to svječi cecórům, sicnám a frndulám. Vivalila su tedyk bečku se škvarkovym sadlem, nandala trochu, asik tak pět kilo, do lavoru, posolila, popepřila, k temu na plátki pokrájela pjet bochniku chleba, naložila to na kortóč společně s půlmetrákem ovaru a doprckala s tim ke kulturáku. Tam su nachystala stoliska a židliska, udělala hodovni mistnosť, doprostřed dala to žraso, pak v hospě trochec porubala vrchniho, pučila si tři sudy šeráku, kurva, ze sklepa mu vitáhla basu jeho samohonky, domáci ořechovice, bo bez kořaly to na babském srazu nende a pak su to takik přitáhla do kulturáku, abi sa robki pomněly.

Kolem pjeti odpoledne připrckal autobus, dveřiska sa otevřila a teť sa to začalo valiť, kurva! Mařka, Bláža, Vendula, fósatá Patočková, sypalo sa to ven jak mrva z valniku. Něteré robki boli ožraté uplně do sraček, tož ale s tim sa počitalo, bo ne každý má taková jatra dobrá jako milu. Začalo veliké vitáni. Milu, ty naša sviňo zavalitá, pocem, ať tě pofůsuju, békala Patočková, mužatka statná, co sa ji u nich doma šecky chlapy tak svinsky boji, že dyž vali do hospi, sami skáčó po hlavě do popelnic, a už mě fósovala svinsky, to sa mi líbilo, takto krásně jako Patočková mně anik moj starý nepofósuje! Paksme se všecki babi zbalily, ty domrtva ožraté naložily na tragač a jeli hesky do kulturáku na ten veliký každoročni babinec. Dyž sa to šecko rozprdelilo na svoje mista, začala žranica. Babi sa rvali o chleba se sádlem, kojily sa šerákem, grcaly hlasitě, až sa zdálo, že z teho celá horka ohluchne a vipravovaly si, co sa za ten rok, co sa spolu neviděli, u nich doma událo.

Tož neskaj su pobila pošťáka, zabékala Chvatónová. Nepřinesl mi dáfky a nescel mi dať ani tu jeho koženů kabelu, vite, babi, scelu su z ni navařiť gulášek. Mně sa zasik předvčirem narodilo nové podsvinče, zakvákala Maruška Cepová. Scela su ho přivezt na ukázani, ale neskaj su ho doma nemohla nide najit, tož su sa na to visrala. Já su zasik minulý mněsic chytla filcky, hlásila sa pišně stará bordelmamá Vokónová. Povašte filcky, to je neskaj uš veliká vzácnosť!

Tož a co ty, Milu, co u tebe nového, kurva? tázaly sa pak robki, dyž došlo na mně. A já to výte, kamarátki moje nejlepči, fort stejné. Tchyňa fort jeduje, ale duchot dává, baráčisko stoji, žerika sme eště nezožrali, sinátora rubu v jednom kuse a starý? Tož podivajte sa! Nachistala su vám takovů menči zábavu! Tleskla su, na ten povel retardovaný kuba v zákulisi zatáhnul za čpagát, z kazeťáku začal hrat býlý jezdec od Danečka Landového, rozjela sa opona a na jevisku sa objevil moj paprika vislečený do naha, enem na krku měl motýlka od svatebniho kvádra a tancoval poslušně jako cvičená opica mazurku. Bodeť bi netancoval, kurva, dyž mu na nahaté pitlík miřil Verunin cigánský ogárek vzduchovkó!  Robki dobré kůkali na to krásné představeni a skandovali Milu, ty seš naše královna! Milu na hrat! A vytahly zapalovače a nad hlavami s tim mávali jak na koncertu. Tož su na sebe bola pyšná velice, že sa jim to tak zamlůvá!

Tož a dyž kulturní vloška skončila,  starý sa chopil podnosu s ovarem a pingloval, chodil mezi stoli a roznášal robkám mesko k pivu a robki ho tahali za plnovůs a za jajca, pleskali přes půlki, starý sa červenal, ale otporovať si netrůfal, vjeděl, že bi mněl pak doma peklo.

Zábava bola dobrá tedyk, šicki smesa bavyly a pomalu sa přibližovala půlnoc, tagže samyce boli čim dál vic napjaté, bo jeděly, že o pulnoci sa bode konať tradyčni půlnoční překvapeni. Opravdu svinsky dobře su to vimislala. V pol dvanácté sa Veruna natajňačku zdvihla od stola a vidala sa k našemu baráčisku, tam zabůchala na dveřiska a vstávaj, vstávaj ty parchantě od Miluny, mama sa ti svinsky ožrala a sce zabiť fotra! Oblýkaj sa a di mu helfnůť! A sinátor s brekem hnetkaj razil do kulturáku, de jeděl, že sa koná ta naša veliká kalbopařba, vlitnul donitř přesně ve dvanáct, ale hnetkaj za dveřiskami su už na něj čekala já, čopla ho za kulki a podivajte sa Robki dobré, toto je muj sinátor a eště fort je to ten panic, kurva! A robki začali jásat a vindavat na sjetlo bóži mlikárny a oblizovať sa jak dromedáři na Svatém kopečku, bo pochopili, co sa bode dět!

Zabékala su Samički moje, dražba sa začíná! Kdo dá nejvíc, bode moct teho pazgřivca libovolnym způsobem otpanit, kurva! A uš to lýtalo! Dám za teho neskušeného lulánka dvaceť korun, zabékala hlasitě stará skušená šlapajzna Kopečková. Ja dam pětadvacet! Mohla sa ukřičat Chvatónová! Já třicet, ryčála Cepová a cedila zuřivo do tepláků scanky! Robky sa mohli strhať! Třicet pět, čtyřicet, padesát, sedmdesát korun přebékávaly sa, až sa okeni tabulki chvěli stejně jako sinátor, kerý bol z teho všeho tak vikulený, že sa ani nedokázal niterak brániť, kurva! Zaplatim stováka, dyž mu bodu moct do rycouru naprať ten moj bolševický pendrek! Ječela estébačka Cardová. Pak ale viskočila na stul fůsatá patočková s dvóstovákem v pazóře a Milu, neskaj ti tady nido vic nedá, daj ho mně, přidám ti k temu aji totok a vitáhla z kabely hovnocucářské montérky po svém kumpánovi a Lukášku, neboj sa vobec, ani to nezabolí, bodu svinsky moc něžná a dostaneš aji totok, dyž si ten hovnocucářský učeň, viš? Nosil to už moj starý a teť to dostaneš ty, viš, pro hovnocucářiky mam slabosť! Svinsky su sa zaradovla, že si přilepšim, enemže pak sinátor odevřil mordu a šicko to posral. Pani, řikl, Já ale nejsu hovnocucářski učeň, já chodim na gimnázyjum a bodu programátorem. V tu chvilu dvóstovák zmizel spátky do šrajtofle, hovnocucářské gatě do kabely, Patočková sa zamračila, v celém sálu sa udělalo ticho trapné a bolo po kalbě. Bože, vite jak su sa styděla? Igelitentuál bebilni! Připadala su si před ostatními robkami pitomě jak panna mezi skušenými štětkami. Neotpaněného sinátora su poslala spátky dom a pak, po tem šoku, sa už ta naša zábava enem tak vezla setrvačnosti. Ráno, než sme sa rozešli, abi sa neřeklo, potpálila sa alespoň mistni trafika a strhl slůp s telefonim vedenim a pak sa babi ožraté otpotáceli k autobusu a jeli dom a já mněla pokaženů naladu, styďála su sa za teho mého nevyvedeného igelitentuála a dyž su přivalila dom, zrušila su ho jako uš dlůho ne. Tož tak! Vidite to! Nemože mít každá mama dobrého ogárka svalnatého od hovnocuca. To je prostě život.