21. SUPERKOULE - duet Dívám se, dívám - dílo č. 7

DÍVÁM SE, DÍVÁM
(zpívá se na melodii stejnojmenné Hapkovy písně)


ON: Dívám se, dívám, ty si spíš, a chvíli výš a chvíli níž
se z tvého nosu line zvuk, co nezahrál by Josef Suk.
Podobna zvučné fanfáře troubíš mi přímo do tváře,
toužím být hluchý nebo sám, co s tebou, sakra, dělat mám?

Marné je všechno mlaskání, mám přece nárok na spaní!
Šéf tuhle štěkal jako pes, že spím a slintám na výkres.
Už se mi málem zachtělo spáchat, co starej Othello,
snad aspoň v cele měl bych klid...
Já vím, mám tě probudit,
radši probudit.

ONA: Budím se, budím ze snění o velmi těsném spojení,
někdo mě v tom snu krásně sved, nechci se ještě probouzet.
Kdo se mě dotknul – jsi to ty? Nebudu dělat drahoty,
jestli máš se mnou ňákej plán, je moje náruč dokořán!

Jo tak – tys do mě jenom šťouch! Tiše se měním na rampouch,
zatímco ty už v limbu seš, motorku v hrdle túruješ.
Když s tebou něžně zatřesu, zachrčíš jako z partesu,
takhle se vážně nedá žít...
Co s tím, chci tě probudit,
mám tě probudit?

OBA: Zívám a zívám pro lásku, na zapeklitou otázku
je prý tak snadná odpověď, problémy spraví pevná zeď.
Když ložnice se rozdělí na ráje tichých postelí,
tak spánek nic už neruší... ON: Jen trochu divné ovzduší.

Nemůžu zabrat, čím to je? ONA: Tíží mě prázdno pokoje,
chybí mi tvůj dech hlasitý. OBA: Já musím být tam, kde jsi ty!
Tak dej si hlavu na mou hruď... ON: A kdybych chrápal, hned mě vzbuď.
ONA: Však ty mě taky, ať máš klid...
OBA: Ty smíš, smíš mě probudit,
budem spolu bdít.