22. SUPERKOULE - fantasmagorie - dílo č. 17

POPRAVA

Uprostřed pole, na kterém zlátla pšenice, objevil se muž.
Ač nebe bylo bez mraků a den jasný, jeho příchod provázen byl blesky.
Muž vysoký a statný, do půl těla obnažený, obličej zahalený měl rudou kápí. V ruce sekyra se zkrvaveným ostřím.
Kat.
Šel směrem k silnici, ohlížeje se stále kolem sebe. Přešel silnici a zamířil k domku,který se krčil na kraji lesa.
Dům malý a napůl rozvalený, obydlen pouze jedním mužem. Ten tuše, že se něco děje balil narychlo pár věcí. Meč, dýky a malý přístroj se zelenými a červenými světýlky.
Odhrnutým závěsem viděl kata. 
Katova chůze byla sice rozvážná, ne však pomalá.
Muži ubíhaly vteřiny pojednou rychleji než čekal. Vyběhl z chatrče bez meče a dýk, rovnou k lesu. Běžel a stále se dozadu ohlížel. Mistr popravčí nespěchal. Věděl, že muž neunikne. Těsně u lesa ho totiž popadly čtyři silné paže katových pomocníků.

„Jene Kluzký z Veltrusic,“ zvolal kat, „ za zneuctění a zavraždění dvaceti panen Veltruských, kníže Vilém káže dáti tobě srazit hlavu.“ Katem vyřčený rozsudek zněl jasně a neoblomně.

Kolem lesa, domu i pole náhle zavládl hrobový klid.
Byl připraven špalek.
Jen burácení staré rozhrkané Avie s vmísilo do ticha.
Řidič nevěřil vlastním očím. Před jeho zrakem se odehrála poprava.
Jan Kluzký byl bez milosti sťat. Jeho hlavu uložili pomocníci do pytle.
Řidič se sápal po mobilu, chtěje volat policii. Ve chvíli kdy Nokii vylovil z kapsy, celé to hrůzné jeviště zahalilo se do mlhy. Z oblaků sneslo se čtvero blesků a na kraji lesa pak jako důkaz zůstal pouze zakrvácený špalek a list s rozsudkem smrti.

„Ne, není to podvrh. Podle předběžné expertizy je listina stará několik století. Přesnější údaj vám sdělím do týdne,“ potvrdil specialista místního muzea.

„Ovšem ta krev je čerstvá. Jen mrtvola jaksi chybí,“ dodal policejní lékař.