Ronin

Záleží mi na věcech obce,
na mezilidských vztazích mezi lidmi a jejich vztahy,
na mezích lidskosti, tedy hlavně na tom před nimi:
  to na mezích je zároveň i na okraji mého zájmu,
  a za nimi už nejsem k dispozici –
  tam si jen pohrává má představivost.

Vidím v ní sebe jako samuraje, protože ty mám rád,
napůl kvůli manga komixům, napůl
kvůli tomu, že jejich meze lidskosti
byly v jistých směrech posunuty dál.

Když si ve svých rukách představím ten meč, jeho ostří,
držátko a vážnost,
mé naprosto přesné pohyby, ťa ťa!,
vidím, že hranice nebyla překročena,
je v mezích lidskosti bojovat s odvahou na život a ma smrt.

–

Chtělo by se (komu?) ironicky dodat,
...pokud ty zlé někdo přivede až k tobě, do pokojíčku...
Tak to ale bylo vždy. Nemůžu za to, že ve zprávách
mluví i o tom, co se děje jinde. Nemůžu za to,
že jinde se mluví i o tom, co se stalo zde.
Taky mě nikdo neobviňuje.