Podzimní

Modro-snění
mžitky každodenní
zapadají
v upomnění
závání doteky
pod kabát
vlezlého podzimu

jemně vsouká pod kůži
běžných záchvěvů
provází naše souhranní
všeho cítění-chtění
přiblížení
nahlížení
nestydíš se

zplyne vášněním
mám Tě ráda
jak Tě sám pán Bůh
stvořil na Adama

tak z toho
nebuď paf
jako páv

neohlížej se kupředu
vrať se na začátek
bez zábran
z číší nalijeme
čistého vína
pro naši pravdu
(co známe jen my dva)

směju se tomu
dávno ty časy
pominuly
v zavzpomínkách
ztratily se
v kuropění
co Měsíc snesl
z Modré oblohy
oblázky rosy
na řasách

mám ráda
vůni
širáků

voníš mi už jen
dálkami