#3 Proti proudu

Kapitola třetí - Proti proudu Jak Christinina matka slíbila, tak udělala. Když to bylo na měsíc přesně od výhružné SMS, konto vyschlo. I přes veškerou vrozenou nepraktičnost, Christ onen měsíc ubrala na spotřebě za jídlo, alkohol a kosmetiku. Jenže peníze nedupou jako králíci, takže i přes veškerou snahu se Christina jednoho dne probudila s prázdnou kapsou. Co teď, uvažovala. Začne makat. Ten absťák po chlastu byl děsnej! Jenže s alkoholem bude nadále utrum. Taky by měla víc navštěvovat babičku. A v tu chvíli si uvědomila, že je na čase to zabalit. Poslat do kytek. Jo, byla to sranda, ale každá zábava jednou končí. Na prášky neměla peníze, na podřezání žaludek a na zastřelení pistoli. Vyhrál to most. Nejprve přemýšlela nad Pont des Invalides, to kdyby se to náhodou nevyšlo, aby měla s ostatními vozíčkáři o čem vtipkovat. Nakonec to vyhrál Pont amont. Vždycky šla tak trochu proti proudu. Nebo aspoň vedle něj. Když přehazovala nohu přes zábradlí, hlavou jí probíhaly plány, jak roztáhne ruce, zakřičí „Tady mě máš, Paříži, můžeš si za to sama!“ a pak krásně zaplachtí. Z rozjímání jí vytrhl zvuk blížících se majáků. Nohu přehodila zpátky, počká, až se to přežene. Sakra! Pokaždý se najde někdo, kdo se míchá do jejích mezních chvil v životě. U prvního kouření na školním záchodě ji otravoval třídní, při prvním sexu přiťapal její pětiletý bráška, aby mu pomohla poskládat hračku z Kinder vejce, při prvním (a zároveň posledním) flosování jí kocour roztahala zubní nit po celé koupelně. Vždycky za to mohli chlapi! Klasika… Majáčky se blížily, s nimi i dusot, který se spolu se dvěma podrážkami odlepoval od asfaltu. Blbec. Proč zdrhá na mostě? Kdyby běžel městem, má se kde schovat, ale takhle… V tu chvíli byl už u ní. Podívala se mi do očí a to neměla dělat. Zračila se mu v nich směska údivu, že tu potkal dalšího pěšího, dále děsu, smrti na jazyku a prosby. Měla vteřinu na to detekovat všechny pocity, co z něj má, další vteřinu, aby se rozhodla, zda chce vůbec udělat nějaký poslední dobrý skutek před skonáním. Celkem dvě vteřiny na rozmyšlenou, než se oba octnou na dohled policistů. Jenže ona jich nevyužila. Jednala instinktivně, muže k sobě přitáhla a ve chvíli, kdy je auta míjela, se k němu přisála a líbaje jej se otočila zády k vozovce, čímž ho svým tělem zakryla. Nebo v to aspoň doufala. Vařila z vody. Kterej pár by sakra šel na romantickou procházku na silniční most?! Chvěl se. Zuby mu drkotaly tak, že jí málem prokousl ret. Nevšimla si, zda se potil, zda byl bledý, jestli se na ni díval, či zda oči zavřel. Ale to chvění do smrti nezapomněla. Až když Christina ležela ve svých osmdesáti na nemocniční pelesti, kolem se ozývalo pííp-pííp-pííp, když cítila, že to už je konečně ono (to ono světlo na konci tunelu nebo Mohl bych si ještě přidat tu výtečnou houbovou omáčku?) a když se jí seschlé ruce rozechvěly, marně se snažila rozpomenout. Ale to se vlastně nepočítá. Kdo je muž na útěku? 1. Jednoduše nějaký zlodějíček. 2. Člen tajné organizace, která má v patách policii - dlouhou ruku zkorumpovaného zapletence, který mimo jiné nemá rád tajné organizace. 3. Milenec manželky velitele strážníků. 4. Náhodný kolemběžící, který se toho dne náhodou rozhodl inhalovat výpary aut na mostě a zároveň náhodou míjel Christinu ve chvíli, kdy se kolem řítili strážci pořádku. Hlasujte! Anketu naleznete !ZDE! Kdyby někoho napadla další možnost, sem s ní ;)

---