237 let stará půjčka

zvláštní zvláštní

v hlavě zní mi

hlasy z doby minulý

a v mysli mi vyvstal večer

kdy ty naše splynuly

bouře je a světlo není

vystupuji po schodech

a mám náhlé podezření

hvězdy svítí já se bojím

možná že tam jste jen sám

a bloudíte po pokoji

jsem najednou bezradná

vítr fouká a já zmrzlá

přesto pořád kráčím dál

neskrývám se i tak vím že

tohle je náš karneval

je tam on nebo já sama

kdo ví co mě děsí víc

neměla jsem se sem vlámat

jenže maják opuštěný

já chtěla se jen někam skrýt

tajně vtěsnat mezi stěny

a ne hladat dávný cit

dveře vržou a déšť voní

jak nesnáším zrcadla

za dveřmi...

on nebo oni

naděje se rozpadla

stíny stíny vemte si mě

nemám kam a nechci pryč

radši jít než umřít v zimě

zavři okno, je tu chladno

dívej se mi do očí

jednou stejně přijdeš za mnou

tímhle se nic nekončí