začíná zima

věnováno těm kteří jsou na konci v básni i životě

Jsem napjaté usínání

a voda co jej rozvírá

bude-li dlaň osmělím se 

a obé zvolna opustím

 

vznesu se dívej se

 

doprovodný dech

švihání v hlavě

tikání kolene

pří-znaky

 

na dně samoty sedí trpkost a směje se

 

páteř se protahuje

protíná nebe

to sténá a mrazí

v šedavém pláči vrací

rozpuštěnou páteř zemi

 

(tvoje oči i hlas jsou zelené)

 

Na dně složeného křídla tkví

zázrak něhy v tkáni města

živí i mrtví prokřehlí

 

zastavení v obláčku dechu

zastavení nad mrtvým ptákem

vzpomínka na proměnlivé oči

neslyšně vplula do látky smrti

 

obé pnoucí se a mosty

vzkřiklo nad bídou a mrazem

něho přijď a pomož nám

 

začíná zima

čas polen a tuhých tváří

čas vnitřního plápolání do větru

čas kdy stromy jsou kreslené uhlem

 

čas soutoku Melancholie a Styx

 

čas vran a ran

 

--------a člověk ten zpívá do země paměti

--------aby jen ožili – nořil se hřál zelenal mlád

--------aby ho živili – v zimě je nejblíže smrti

--------aby mu zima nevzala

 

Krá krá krás su suuuuuuuu to je zima aneb vrána rádkyni smrti

 

(uhlák – polena – stonožka – Kafka – Baudlaire - Przybysewski)

---