Pan psychiatr Cyril Höschl o Andersi Breivikovi s komentářem szasziána

Pan psychiatr Cyril Höschl o Andersi Breivikovi s komentářem szasziána

Takto se přední český psychiatr Cyril Höschl vyjadřoval v Událostech, komentářích k Andersi Breivikovi. Je to dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/211411000371129/video/ Tento krásný exemplář psychiatrické ideologie si prostě říkal o několik krátkých glos.  

Martin Veselovský: Pane profesore Höschle, co je to vlastně za diagnózu, o které se tedy zatím skrze média mluví- paranoidní schizofrenie?

Cyril Höschl: To je diagnóza psychózy, čili onemocnění, které je charakterizováno ztrátou kontaktu s realitou, a tu buď proto, že ta realita je nějakým pokrouceným způsobem vnímána- to by byly halucinace, kdyby to byla pravda-, anebo, že je to vnímané nějakým chorobným způsobem zpracováváno, což náznaky jsou v tom, že se cítí být povolán k tomu rozhodovat, kdo bude žít, kdo zemře, že má tady tedy zvláštní poslání, které si sám takhle realizoval, ale musím souhlasit s tím, že zpočátku to takhle nevypadalo, já dokonce na tomto místě jsem se tehdy po tom činu vyjadřoval k tomu, že jsem se klonil spíš k verzi, že jde o extrémistu o člověka psychopatických rysů a bezcharakterního a řekněme anetického, amorálního, ale nemyslel jsem si, že by to byl čin šílence, právě z toho důvodu, že to chování bylo velice cílevědomé, cílesměrné a organizované. Vono jako…

M. V.: A ono se to nevylučuje s tou diagnózou?

C. H.: Ono se to nevylučuje, pakliže tedy je celé to vlastně jakoby sofistikované chování motivováno psychoticky. Ale je to poměrně vzácné, protože u takové choroby jako je schizofrenie se přece jenom objevují natolik absurdity v chování, nebo bizarerie, které ten, které tu integritu toho chování narušují a na první pohled už působí jako projevy někoho, kdo je duševně nemocný, což u toho Breivika při prvním dojmu nebylo, ale je to také příklad toho, jak určité přehlídky expertů, kteří se vyjadřují k něčemu, co dopodrobna neznají, jsou riskantní, protože my můžeme měnit názor na základě toho, že ti kolegové, ten Synne Sörheim a ten Torgeir Husby ho vyšetřovali já nevím desítky hodin a vědí teda spoustu věcí, které jsme tehdy, na základě těch mediálních zpráv nevěděli, například to, jak on sám sebe chápe, jak se vnímá, jak je citově naprosto inertní k tomu, co se stalo. Von to zřejmě ani nijak jako neprožívá jako tragédii, on to považuje za jaksi logický důsledek svého správného plánu a to je na tom už chorobné a to bylo možno rozpoznat až s velkým časovým odstupem.

1) anebo, že je to vnímané nějakým chorobným způsobem zpracováváno, což náznaky jsou v tom, že se cítí být povolán k tomu rozhodovat, kdo bude žít, kdo zemře, že má tady tedy zvláštní poslání, které si sám takhle realizoval

- Krásně vidíme, že „chorobný“ zde znamená nemorální. Panu psychiatrovi Höschlovi se nelíbí názory pana Breivika a tento svůj pocit formuluje tak, že jeho názory jsou „chorobné“, že pan Breivik „chorobným způsobem zpracovává vnímané“.

Metaforický význam slova „chorobný“ je „velmi nemorální“. Nemetaforický význam slova „chorobný“ je „zapříčiněný chorobou“. Je snad zřejmé, že pan psychiatr Höschl používá slovo „chorobný“ metaforicky a není si toho vůbec vědom.

V „Co je nemoc“ jsem napsal, že nemoc je „hmotným vstupem snížená kvalita života“. U pana Breivika především nevidíme sníženou kvalitu života. A je si vůbec možné představit, že takové názory jako má pan Breivik můžou být důsledek choroby (tedy něčeho nesmyslného) a ne učení? Psychiatři si tyto otázky nekladou. Pro ně nepochopitelné nemorální chování JE chorobné. Odhlasovali si to, tak je to pravda.

2) Ono se to nevylučuje, pakliže tedy je celé to vlastně jakoby sofistikované chování motivováno psychoticky. Ale je to poměrně vzácné, protože u takové choroby jako je schizofrenie se přece jenom objevují natolik absurdity v chování, nebo bizarerie

- Jakoby „schizofrenie“ byla ještě něco jiného než bizarní či absurdní chování. Podobnými výroky psychiatři reifikují slova. Pan psychiatr se vyjadřuje, jako by tady byla nějaká choroba schizofrenie, která způsobuje „absurdity v chování“. Přitom je to tak, že jsou tady jenom psychiatři, kteří „absurdity v chování“ pojmenovávají „schizofrenie“ nebo „symptomy schizofrenie“ a říkají, že je to nemoc.

3) jak je citově naprosto inertní k tomu, co se stalo. Von to zřejmě ani nijak jako neprožívá jako tragédii, on to považuje za jaksi logický důsledek svého správného plánu a to je na tom už chorobné a to bylo možno rozpoznat až s velkým časovým odstupem.

- Opět slovo „chorobné“ použito metaforicky, ve smyslu „velmi nemorální“. Jinak Breivik se takto choval od začátku. Kvůli těmto výrokům pana psychiatra jsem původně chtěl rozhovor jenom přepsat a pod to napsat „bez komentáře“. Co pan psychiatr čeká? Že člověk, který chladnokrevně postřílí desítky lidí, se zhroutí, bude brečet, kát se, vyjadřovat lítost?

 Všimněte si, že pan psychiatr říká, že je inertní k „tomu, co se stalo“. Ne k „tomu, co udělal“. To je velmi psychiatrické.

M. V.: To člověk může získat, takovou diagnózu nebo takové onemocnění? Nebo to je vrozené?

C. H.: To není vrozené. Má určitý genetický základ v tom, že jsou jedinci, kteří vinou určitého setu genů jsou jakoby disponovanější k tomu, tu chorobu rozvinout, ale k tomu musí přistoupit vlivy prostředí a ty mohou být různé, například i infekce, které většině populace nic takového nezpůsobí, ale v kontaktu nebo v interakci s tím genetickým základem, tam dojde k poruše pospojování těch neuronálních sítí a ty se projevujou chorobou, která by se dala taky jinak nazvat jako porucha zpracování informací.

4) vlivy prostředí a ty mohou být různé, například i infekce (…) v kontaktu nebo v interakci s tím genetickým základem, tam dojde k poruše pospojování těch neuronálních sítí

- Kdo uvěří tomuto, uvěří všemu. Když se pan Veselovský nevysmál tomuto nesmyslu, jak můžeme pohrdat raně novověkými lidmi za to, že věřili na čarodějnice? Takže za Breivikovy názory může infekce. Takže nějaká infekce neuronální sítě nepoškozuje, ale PŘEBUDOVÁVÁ. (Takže si člověk začne myslet něco jiného) Ví pan psychiatr Höschl, který virus či bakterie je takto kreativní?

5) porucha zpracování informací.

- To zní pěkně, jaksi soudobě. V druhé polovině 18. stol., kdy se léčilo pouštěním žilou, věřil Benjamin Rush, že duševní nemoci jsou zapříčiněny tlakem tepen na mozek. Na začátku 21. stol. v počítačové době je schizofrenie „poruchou zpracování informací“. Méně pěkné už je to, že pan psychiatr Höschl neumí vysvětlit JAKÉ informace „jsou špatně zpracovávány“, JAKÝM ZPŮSOBEM jsou špatně zpracovávány a především proč, pokud je to pravda, tuto „poruchu zpracování informací“ není možné odhalit žádným testem.

M. V.: Pane profesore, jak je reálné vůbec uvažovat o tom, že on by všechny ty lékaře a psychiatry, kteří s ním mluvili, prostě vodil za nos?

C. H.: Asi dost dobře ne, protože vždycky to je otázka času a soudní znalci nasazení na takovýdle sledovaný případ, jsou natolik zkušení, že dříve nebo později jako jakýkoliv pokus o předstírání odhalí. Na to je spousta triků, které běžný pacient, anebo ten, kdo je vyšetřován prostě nezná a které dřív nebo později přivedou toho lékaře na stopu. Kromě toho těch chorobných projevů takového člověka je víc a jsou i v jiných oblastech a je třeba po nich pátrat, a když se tam najdou, tak jsou to střípky, které potom podporují tu hypotézu. Ale tady možná stojí za to upřesnit, že ti znalci se nevyjadřují k příčetnosti, k té se vždycky vyjadřuje soud. Ti znalci, ty odpovídají na tři základní otázky: 1. Jestli byl vinou svého stavu- ať už jakéhokoliv, například duševní choroby- schopen rozpoznat nebezpečnost - a tedy krutost a tak dále- svého chování, 2. Jestli byl schopen toto chování ovládnout, protože ví, že to se nedělá a 3. Jestli je schopen plnohodnotné účasti u soudního líčení, tzn., jestli on chápe ten proces a chápe tu vinu a trest a tohleto všechno. A na základě těhletěch dobrozdání se potom soud rozhoduje, jestli byl nebo nebyl příčetný. Čili vono je to trošku komplikovanější a u té psychózy, když by šlo třeba o delirium- o poruchu kvalitativní vědomí-, takže on by si vůbec nepamatoval, na to, co dělal, tak je to jednoznačné, tak se mu přizná vymizelá rozpoznávací schopnost, protože nemůžete nést zodpovědnost za něco, u čeho jste duchem nebyl, byť vaše chování vypadalo, jako že jste…

M. V.: Rozumím…

C. H.: …, ale to právě není Breivikův případ, čili on mohl jednat pod vlivem bludů- tedy bludných přesvědčení, nebo možná i hlasů, které mu něco nařizovaly, které k němu promlouvaly, ale to nebylo v těch prvních dnech po tom činu…

M. V.: Zřejmé…

C. H.: …vůbec patrno a ani z těch jeho prvních prohlášení. Ale určitě při vědomí byl, protože on nepopírá, dokonce té rekonstrukce se zúčastnil, ještě upřesňoval, kde co udělal, takže ten případ jako jednoznačný není.

   6) ti znalci se nevyjadřují k příčetnosti, k té se vždycky vyjadřuje soud. (…) A na základě těchto dobrozdání se potom soud rozhoduje, jestli byl nebo nebyl příčetný.

- Zde chci upozornit na dvě věci 1. Je to příklad toho, jak psychiatři odmítají převzít zodpovědnost za to, jak druhým lidem kradou svobodu a tedy život. „Nejsou to psychiatři, kdo je zodpovědný za nedobrovolné hospitalizace. Nedobrovolné hospitalizace nařizuje soud.“ Tohle psychiatři pořád opakují, jak je vidět i tehdy, když se jich na to nikdo neptá. Jinak co jiného je odpovědět na ty tři otázky, než vyjádřit se k příčetnosti.

A právě proto je 2. zajímavé, že soud se nemusí názorem psychiatra řídit. Dovedeme si představit, že by se soud nemusel řídit názorem neurologa v případě dopravní nehody údajně zapříčiněné epilepsií? To, že si právníci vyhradili právo nerespektovat psychiatrické fikce, svědčí o tom, že nepovažují psychiatrii za tak důvěryhodnou jako medicínu, o tom, že si soudci ještě zachovali aspoň trochu soudnosti.

7) když by šlo třeba o delirium- o poruchu kvalitativní vědomí-, takže on by si vůbec nepamatoval, na to, co dělal, tak je to jednoznačné, tak se mu přizná vymizelá rozpoznávací schopnost, protože nemůžete nést zodpovědnost za něco, u čeho jste duchem nebyl, byť vaše chování vypadalo, jako že jste…

- Pan psychiatr Höschl věří, že nějaká nemoc odstraní „duch“, ale tělo se jaksi „samo“ chová tak, že nikdo nic nepozná a dokonce „samo“ spáchá zločin…

Co říct k takovémuto nesmyslu?

8) on mohl jednat pod vlivem bludů- tedy bludných přesvědčení, nebo možná i hlasů, které mu něco nařizovaly, které k němu promlouvaly

- Blud není nic jiného než pohrdavé označení názoru, se kterým nesouhlasíme.

 Psychiatrie není nic jiného než určité množství nesmyslů. Jeden vskutku podařený je, že se vám v hlavě ozve nějaký cizí hlas, začne vám něco říkat a vy se jím budete řídit. Nechme teď stranou otázku existence oněch hlasů, jde o jejich povahu. Pokud jsou ty hlasy CIZÍ, proč by se jimi měl někdo řídit? Kdyby se panu psychiatru Höschlovi ozval v hlavě nějaký hlas, tak on by se jím řídil? Kdyby se panu Veselovskému ozval v hlavě nějaký hlas, on by se jím řídil? Komu z vás tohle dává smysl?

9) Ale určitě při vědomí byl, protože on nepopírá, dokonce té rekonstrukce se zúčastnil, ještě upřesňoval, kde co udělal

- A kdyby to popíral a při rekonstrukci neupřesňoval, tak co? Chce tím pan psychiatr říct, že ze samotné povahy Breivikova činu NENÍ PATRNÉ, že pachatel byl při vědomí? On opravdu věří, že člověk může udělat něco takového bez vědomí? Že se (kvůli chorobě) promění v takového robota a pak páchá zločiny?

Jenom je zvláštní, že mimolidská choroba takto přesně rozlišuje morální od nemorálního. Nebo snad psychiatr Höschl věří i tomu, že se člověk (kvůli chorobě) změní v robota a natočí skvělý film nebo založí sirotčinec?

8. 1. 2012

 

 

---