Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Tichá noc
datum / id26.01.2012 / 401917Vytisknout |
autorTragicus
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaKaždodenní
zobrazeno5095x
počet tipů19
v oblíbených0x
do výběru zařadilJanina6,
zařazeno do klubů!?Písmácká rez/renesance/, Povídka měsíce, Povídka měsíce,
Tichá noc

    Kouřil.
    Seděl na sudu od piva, s hlavou opřenou o bar, díval se ven na prázdnou zahrádku. Nikdo nepřišel. Mohlo to být proto, že nerozvěsil vánoční ozdoby, nebo že venku bylo hluboko pod nulou. Ale odpověď byla nejspíše mnohem prostší – už měsíc neotevřel. Stoly se stoličkami dohromady svázané zámky od kol stály sevřeny závějemi sněhu, bez pohybu a bez naděje, že se v nejbližších měsících pohnou.
    Otočil se. Natáhl ruku se sklenicí, druhou pak do ní natočil pivo. Měl ve skladu ještě necelé dva sudy, když v půlce listopadu přišel sníh, tak už přes měsíc dopíjel zásoby. - A dnes už se pod ním poslední sud povážlivě kýval - byl takřka prázdný.
    Z nedalekého kostela se ozvalo pět úderů zvonu.
    Vstal. Sítko na presso, zatáhnout za páčku dávkovače. Nasadit sítko do kávovaru, dát pod něj nejmenší hrnek. Start, počkat pět vteřin. Zamíchat, přidat trochu mléka, zamíchat.
    Napil se. Kývl hlavou a otevřel oči. S hrnkem se vrátil na svůj sud. Svět však mezitím zmizel v bílé noci.
    Dopil. Opláchl hrnek a sklenici od piva. Oblékl se, zkusil zadní východ - zamčeno - a vrátil se zpět. Zhasl, vyšel ven a zamkl.
    Z nedalekého kostela se ozval jeden úder zvonu.
    Vyšel - ale najednou sebou trhl a zastavil se. Zavřel oči, sevřel pěsti a zhluboka se nadechl. Chvíli stál s vypjatou hrudí, pak pomalu, ztěžka, vydechl, svěsil hlavu a opět vykročil - mírně v úhlu k předchozímu směru.
    Chodník byl pokryt netknutou bílou vrstvou čerstvého sněhu - pod ozdobenými stromy bylo pusto, v oranžovém světle lamp se jen tu a tam mihla bílá vločka.
    Na chvíli se zastavil u bankomatu, bez pohybu hleděl na blikající obrazovku. Pokrčil rameny, vybral peníze a pokračoval v cestě.
    Vysoká, úzká bytovka působí ponuře, ani vánoční ozdoby ve většině oken na tom nic nemohou změnit. Tmavá věž s pomalovanou stěnou u zvonků, železné dveře s oprýskaným lakem a zaprášená, nízká okna do sklepů ve výši kolen.
    Vešel dovnitř. Nevšímaje si propáleného linolea ani zatuchlého vzduchu smíšeného s cigaretovým kouřem rovnou vstoupil do drátěného výtahu a zmáčkl "8". Stoupal vzhůru a pozoroval jednotlivé kapitoly věže v mdlém, žlutém světle žárovky, počítal páry bot, četl značky kol a nasprejované nápisy na zdi.
    Nahoře vzal zpod rohožky klíč, odemkl a vstoupil do bytu.
    V ústrety mu vyšla žena, ale nepromluvila - věděla, že to nemá rád. Kývl hlavou a podíval se na hodiny na stěně, 17:50. Polosvlečený kabát si opět navlékl a vyšel na balkon. Žena jej následovala. Nabídl jí cigaretu, připálil jí a pak si zapálil sám.
    Bylo ticho, velmi sporadicky projíždějící auta po nedaleké hlavní silnici jej jen umocňovala. Město bylo ztichlé, ale rozhodně ne mrtvé, život se jen přesunul dovnitř – za okny se míhaly siluety, blikal modrý přísvit obrazovek.
    Zahodili nedopalek a vešli dovnitř, svlékl se, ona mezitím nanosila na stůl. Usedli. Kývl v odpověď na její úsměv.
    Houbová polévka. Jedli pomalu, mlčky. Když jeho lžíce dosedla s tichým cinknutím na holý porcelán, žena přestala jíst. Odnesla oba talíře – svůj ještě dost plný – a podala další.
    Rozkrojil obalené maso nožem – filé, kývl hlavou a usmál se, odpověděla mu stejně a pustila se do jídla.
    Z ruky jí vypadne vidlička a zvonivě udeří do talíře, barvy v pokoji na chvíli zjasní, pak se opět rozhostí ticho. Pomalu zvedne hlavu, ale nepodívá se na ni, hlavu má trochu natočenou, jako by naslouchal, jestli výkřik porcelánu nespustil lavinu. Ona strne, dlaň položenou na vidličce.
    Ne, sníh zůstal nehybný.
    Po chvíli se opět ozvalo zazvonění kovu o porcelán, dvě v krátkém sledu po sobě, ale tentokrát již jen velmi lehce. Otřel si ústa ubrouskem a pozoroval ji, jak jí, pak se ozvala její dvě cinknutí.
    Seděli. Přestože jako by lhostejně těkal očima po místnosti, zdálo se, že jeho pohled sklouzává ke dveřím do obývacího pokoje, letmo osvětleného žárovkami vánočního stromku. Když se odtamtud ozval zvonek, v jeho očích se dal na chvíli tušit jas.
    Počkal, až se zvedne, a vykročil za ní.
    Usedli ke stromku, podala mu zpod něj balíček o váze a velikosti kolínské. On pod něj také natáhl ruku, symbolicky – dárek o velikosti parfému již držel, když usedali. Otevřel jmenovku a chvíli jako by luštil vlastnoruční nápis „Magdaléna“ – oddaloval jej a přibližoval k očím, nakonec pokýval hlavou a s úsměvem předal krabičku jmenované. Zašustil papír a nad dvojici se vznesl smíšený opar nasládlých vůní, na krátko přebíjející pach smažené ryby a všudypřítomného kouře z cigaret.
    Usedli na pohovku, vzal ovladač od televize a chvíli bezmyšlenkovitě přepínal programy. Když se z reproduktorů ozvalo podivně mechanické trylkování květiny, nechal jej hrát.
    „Zavaž mi střevíček,“ řekla televize.
    Bez pohnutí sledovali míhající se výjevy a poslouchali překotnou změť zvuků, bez pohybu ponechali i změnu obrazu z černobílého na barevný.
    Když obě ručičky na hodinách ukazovaly vzhůru, zalomil kolena do pravého úhlu a pomalu vstal. Vešel do ložnice, svlékl se a ulehl do postele. Po chvíli přišla žena již v noční košili, zhasla a tiše se položila vedle něho.
    Leželi beze slova. Ručičky se rozešly skoro o třicet stupňů, když se žena pohnula, mírně se k němu natočila a natáhla k němu ruku. V polovině pohybu se však zarazila, tři nádechy – a stáhla paži zpět.
    Zavřel oči. Chvíli jej pozorovala, pak se otočila na druhý bok a zanedlouho usnula.
    Když o šest hodin později ručičky rozetnuly kruh hodin vedví, vstal.
    Potichu se oblékl.
    Na noční stolek jí položí klíč a pětitisícovou bankovku.
    „To je moc,“ řekne žena.
    „Veselé Vánoce,“ chce odpovědět, ale hlas jej zradí po dlouhém mlčení, tak jen pokrčí rameny a odchází pryč.
    „Tak zase za rok?“ rychle za ním zavolá.
    Otočí se ve dveřích, bokem k posteli chvíli stojí, jako by přemýšlel.
    „Ano,“ řekne.
    „Ano,“ zopakuje a potichu za sebou zavře.
    Vyjde z bytovky a pokračuje v cestě, jako by se jen na chvíli zastavil, po půl kilometru vyšplhá do kopce, posledních asi dvě stě metrů jde v naprosté tmě.
    Odemkne a vejde do domu, aniž by rozsvěcel nebo se vysvlékl, vyjde na terasu.
    Zapálí si.
    Pod ním leží město, na které se snáší sníh. Oranžová světla lamp rozmytá ve vločkách. Ticho věží z těžítka.





Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

07.10.2016 11:30:21dát kritice tipcareful

Mně to teda nepřipadá moc zajímavé ani námětem...tady si v tom asi nějak libujete, jako že je někdo osamělej a chová se divně...já už tady četla asi patnáct povídek s podobným námětem a všechny byly stejně nudný...

01.03.2013 10:01:15dát kritice tipZuzulinka

střídání časů mě neruší, naopak, opravdu vidím prostřihy, docla jasné probliky vzpomínek, které se zdají jakoby současné, jako by jediným zaznamenaným vjemem přítomnosti bylo cinknutí vidličky...

vlastně mě ani tahle situace neděsí, všichni jsme osamělí, někdo ve dvou, někdo v davu a někdo sám...*

26.02.2013 21:26:31dát kritice tipTangens_Omega36

Mně to nevadí a je to dle mého vkusu ještě v normě. To spíš je mi už trnem v oku to rozetnuly vedví, jak už jsem psal. Jinak fajnovka. :o)

25.02.2013 23:03:35dát kritice tipOldrich

Metafora je to jasně. O tom žádná. Já jen psal, že její expresívnost je na mě už moc. A nejen. Byť vnímám její vnější podobnost s číslovanými patry, tak vnitřní podobnost, tedy obsah metafory, je méně hodnotný a plastický, než jak se tváří. Podle mě by metafora měla sloužit k lepšímu uchopení nějakého fenomenu (pojmu), tady je pro mě jen něčím, co se mi autor snaží natlačit, abych sdílel jeho imaginaci.

(Uznávám, že takhle navečer už nejsem schopnej se vymáčknout nějak kultivovaně...)

25.02.2013 19:49:08dát kritice tipTangens_Omega36

Prosím. :o)

Oldrich: kapitoly chápu jako metaforu, že než vyjel jedno patro, byla to jakási epizoda. Asi se mu za tou ženskou nechtělo, tak mu to trvalo (připadalo) jako celá věčnost. Nebo se naopak těšil? Co na to pan autor? ;-)

25.02.2013 12:52:01dát kritice tipTragicus

Díky za čtení.

24.02.2013 13:35:27dát kritice tipOldrich

Dobře se mi to četlo. Má to všechno, co odpovídá vytyčenému rozsahu i smutné rozuzlení.

Opravdu dobře se mi to četlo.

Střídání časů vnímám pozitivně, jen expresivnost výraziva zdála se mi někdy na hraně a "kapitoly věže" za hranou. Ale jinak ano.

20.02.2013 19:13:32dát kritice tipTangens_Omega36

Úsporný styl je většinou dobře efektivní, podtrhující a dokreslující pochmurnou až pesimistickou atmosféru vánoc dvou ne zrovna šťastných lidí.

Avšak ne vždy - například scéna, jak hlavní postava - anonymní muž - bere z bankomatu peníze. Zní to poněkud nelogicky - zřejmě šlo o peníze někoho jiného, který je zapomněl sebrat. Proč se tedy onen muž dívá právě na obrazovku a ne po okolí, zda ho při této v podstatě krádeži nikdo nesleduje. Případně, pokud to byly jeho peníze, musel alespoň vyťukat PIN a požadovanou částku (ne pouze nehybně hledět). Naštěstí je to pouze ojedinělá nejasná část a jedna vlaštovka přece jaro nedělá. ;-)

Také bych například vhodněji nahradil větu "ručičky rozetnuly kruh hodin vedví". Do ryze realistického kontextu tento dosti romantický výraz opravdu nezapadá, "ručičky byly v opozici" či "namířeny přesně opačným směrem" by bylo rovněž originální, neotřelé, avšak přesně by zdůrazňovalo onu rozporuplnost hlavních postav - že se ani o vánocích nebyli ochotni (nebo schopni) pomilovat.

Rovněž přísvit obrazovek v textu příliš nesedí - modré blikání obrazovek (blikající/probleskující či jiné synonymum/ obrazovky) se mi jeví jako o poznání lepší.

Nicméně až na tyto detaily povídka napsána velmi dobře, řemeslně velice na úrovni, obsahově taktéž. Dostatečně čitelná, autentická. Bez nadstandardních příkras a doplňků.

12.02.2013 18:36:14dát kritice tipTragicus

Asi na tom povídka nestojí, ale není to tak obtížné si představit. Pokud ti vede z nástavce na sudu jen hadička k výčepu, který je dál, máš na něm 99 % volného místa a dost volnosti a není to ani tak nepohodlné. Jinak díky za kritiku.

11.02.2013 13:07:41dát kritice tipZordon

Líbí se mi ten minimalistický styl po sobě jdoucích obrazů. Jen na začátku jsem si nějak nedovedl představit, jak někdo sedí na sudu, který je napojený na výčep.

30.01.2013 22:10:35dát kritice tipVH64

Beru zpět to s tím přechodníkem, přechodník minulý od nedokonavých sloves už přeci jen tolik nefrčí...

25.10.2012 19:20:41dát kritice tipTragicus

Díky za kritiku.

25.10.2012 12:07:29dát kritice tipIlluzionista

Střídaní časů jsou podle mě na místě. Smutné a krásné :) *

27.02.2012 15:13:06dát kritice tipEdvin1
No jo, doufám, že Ti něco daly.
25.02.2012 22:08:34dát kritice tipTragicus
Díky za kritiky.
24.02.2012 15:21:55dát kritice tipEdvin1
Jedno jsem zapomněl: Příběh, ač fantastický, by měl působit věrohodně. Ať se snažím sebevíc, představuji si sám sebe v nezoufalejším osamotnění, nedovedu si vybavit, že bych byl ochoten někomu zanést pět kil za... vlastně nic. On nic nežádal, nic nedostal, a ona taky nic nechtěla, nic nepředstírala.
Prostě jsem tomu od začátku do konce nevěřil a četl jsem to jen kvůli Tvým technickým schopnostem, ne skutečné lit. hodnotě.
Věrohodnost je nezbytná.
Myslím, že v tomto směru jsi to nedomyslel.
24.02.2012 15:12:03dát kritice tipEdvin1
S křížkem po funuse: Neměl jsem na čtení moc času, tak aspoň teď můj názor:
Myslím, že styl je přesně takový, jakým toto téma může být pojato. Popisnost v krátkých, úsečných větách navozuje stísněnou atmosféru, jaká k tomuto nápadu patří.
Na rozdíl od některých kritiků mne střídání časů nerušilo. Nejsi první, kdo tento styl použil, a těmi jinými myslím autority. Já si toho všiml, ale jen proto, že ve škole mi ve slohu vtloukali, že tohle není správně. Dnes jsem přesvědčen, že dovoleno je mnohé neobvyklé, co ztvární jak nejpřesněji autorův záměr. Koneckonců nám dává jazyk tak málo možností, jak vyjádřit naše myšlenky! Proč se některých vyjadřovacích možností dobrovolně vzdávat?
Celkově hodnotím jako zdařilou povídku, i když nepatří k těm, které bych si každý rok kolem Silvestra pročítal znovu a znovu. Ne kvůli kvalitě, ta je dobrá, ale kvůli deprimujícímu tématu.
Máš tam podle mne pár drobných chybiček:
- Proč ten klíč ležel pod rohožkou? V bytě přece někdo byl. Navíc: Příběh je očividně ze současnosti. Nedovedu si představit, že by na sídlišti ještě dnes žil někdo tak bláhoý, aby dával klíč pod rohožku! Navíc osamělá žena.
- "ticho... je" (ne jej)
- "Rozkrojil maso ...nožem." Čím jiným by se to dalo u stolu udělat? Vázou? Nůž vynechat.
- myslím, že správně je "po půlkilometru" ne "po půl kilometru", a určitě "dvěstě", ne "dvě stě".
Solidní práce, téma o.k.
Ed :-)
23.02.2012 16:21:36dát kritice tipfereny
Tohle se mi moc líbí. Až n trošku zlouhavý začátek.
21.02.2012 13:34:35smazaný uživatel
smazaný uživatel
19.02.2012 19:58:44dát kritice tipTragicus
Díky za kritiky.
19.02.2012 14:47:24dát kritice tipbestye
Je to strašně smutný a zoufalý a další věci mi vyvoláním toho pocitu úplně unikají - jako střídání časů atd. Ale i přes ten smutek tam někde čouhá svým způsobem uspokojení, což mi přijde trošku absurdní a tedy mám pocit, že jsem tomu vůbec neporozuměla :c) ale ten pocit je vyvolanej fantasticky *
19.02.2012 07:37:55dát kritice tip.duke.
dobrý, ale na mě moc popisu, který brzdí spád příběhu.. respektive to, co se tam odehraje, by šlo napsat stručněji.. vypustil bych několik "když" - třeba v závěru jsou tři rychle po sobě.. taky mi tam občas dělaly problém časy - změny.. atmosféra dobrá, ponurá, ale to, co se tam odehraje mi nic moc neříká, respektive moc nevím, co si z toho odnáším, co bych měl
17.02.2012 17:59:52dát kritice tipBig_George
TvonBG
¨
Prostě dobrý.
17.02.2012 09:00:49dát kritice tipTragicus
Díky, to jsem rád.
14.02.2012 20:40:59dát kritice tipRášek
Velmi dobré! Ze začátku mi dalo práci se začíst; kvůli "sekanému" stylu a hodně popisnému popisu. V další části už to bylo fajn. Moc se mi líbí ta neurčitost a tajemno.
Zaujalo mě pár zvláštních detailů, jako třeba, kdo to zvonil na stromek a jak se dostane do bytu za rok, když jí vrátil klíče. Odpovědi (byť třeba nesprávné) si najít umím, takže mi to nevadí :o).
Co se týče střídání časů - myslím, že takhle nějak je dobré ho použít. Zpestřuje, zrychluje/zpomaluje.
Působí to trochu takovým kostrbatým dojmem, ale vážně podařené. A ten mnohoznačný název - třešnička na dortu :o)
08.02.2012 09:24:35dát kritice tipTragicus
Diky, to mne tesi.
07.02.2012 22:14:10dát kritice tipK3
Na jedničku!
Jednoduchý příběh o samotě a malé smutné, ale přece radosti, je křehký a plný lidskosti. Ta žena by mohla být bývalá manželka, přítelkyně nebo třeba i prostitutka...
Na Vánoce každý touží po klidu, aby mohl být sám se svými vzpomínkami, ale přitom potřebuje mít někoho na blízku.
Výborná práce. Nemám, co bych dodal.
U mě favorit. *

Toho střídání časů jsem si nevšiml. A to je moje chyba...
04.02.2012 15:11:03dát kritice tipTragicus
Tak to jsem rad, ze ses donutil. Zacatek by asi sel bez ujmy trochu zkratit, pravda. Dik za cteni.
03.02.2012 05:56:09dát kritice tipreka
redaktor prózy
Mám trochu rozpolcený názor. Líbí se mi tvůj nápad na povídku. Přijde mi ale, že strašně dlouho trvá, než to začne být nějak zajímavé. První část jsem se musel docela nutit k pokračování. Od momentu, kdy jsou u vánočního stromečku, to běží skoro samo. Myslím, že to bylo tím, že až do té doby mi to přišlo jako tuctová povídka o tom, jak málo spolu komunikujeme, že to je taková typická povídka, co nastavuje zrcadlo. Pak to nabralo na zajímavosti, najednou se ukázalo, že je to něco jiného. Navíc mi přišlo, že ten text plynul lehčeji.

V první části mě několikrát zarazily způsoby popisu. Přišly mi dost těžkopádné, zbytečně detailní, nudné. Pak to ustoupilo, i když nevím, do jaké míry to bylo zlepšením textu a do jaké míry tím, že mě víc chytlo to, o čem povídka je.
30.01.2012 08:15:01dát kritice tipTragicus
Diky za cteni a kritiky.
Janina6: Jo, zda se, ze to chapes docela dobre. Diky.
29.01.2012 19:58:55dát kritice tipsrozumeni
Mně se to líbí, hodně. Velmi zvláštní atmosféra...***
28.01.2012 21:34:30dát kritice tipJanina6
Střídání časů je opravdu do očí bijící, ale já v něm pro sebe našla jakousi logiku (může se stát, že neodpovídá tomu, cos zamýšlel, pak tě možná pobavím). Pasáž v přítomném čase, která "vyčnívá" z původního minulého, mi připomněla náhlou změnu záběru ve filmu. A protože celý text je vlastně jediným velmi plastickým popisem, tahle představa se mi zalíbila. Filmové záběry a střihy. Scéna v budoucím čase je zase výrazně odlišená, protože odlišná - ozve se v ní první hlasitý zvuk, nečekaný a pronikavý: "Z ruky jí vypadne vidlička a zvonivě udeří do talíře, barvy v pokoji na chvíli zjasní... hlavu má trochu natočenou, jako by naslouchal, jestli výkřik porcelánu nespustil lavinu..." Myslím si prostě, že ty změny časů mají význam a žes věděl dobře, co děláš, když jsi je použil.
Nálada textu pro mě je velmi deprimující, ale zároveň jaksi velmi dobře známá. Je to o naší osamělosti, o osamělosti člověka v naší době. Když nemůžeme vyjít ze sebe, je marné sedět s někým u jednoho stolu, ležet vedle něj na posteli. Vzdálenosti jsou uvnitř nás.
Ode mě tip a výběr za úžasně působivý text.
27.01.2012 16:37:58dát kritice tipStvN
Fajn. Nechci soudit. Je to smutne. To se celkem povedlo.
26.01.2012 23:31:34dát kritice tipVH64
Zvláštní, mne to střídání časů nerušilo. Až když jsem si o něm přečetl v komentářích a vrátil se, tak jsem si vlastně všiml. Možná už je pozdě na to, abych se soustředil, možná není zas tak škodlivé a nevadilo by mi ani ráno?

Ale všiml jsem si přechodníku přítomného od nedokonavého slovesa ve větě s jinak časem minulým, to je prostě gramaticky špatně, doporučuji se přechodníků vyvarovat celkově.

Souhlasím s názorem, že popisnost vytváří atmosféru a je tedy funkční.

Není to úplně přesně to, co bych ke čtení vyhledával, ale podle mě dobrý.

26.01.2012 13:22:06dát kritice tipWinter
Jo, to střídání časů je ovšem na facku. Celková popisnost jako prostředek sdělení mi konceptuálně nevadí, spíše občas vtipné věty jako:

"Stoly se stoličkami dohromady svázané zámky od kol stály sevřeny závějemi sněhu"

Takhle vytrhnuto to nevynikne, ale v textu jsem tu větu četl 3x

Mám pocit, že právě popis tomu textu totiž dodává tu jeho tíživou atmosféru: ve světě, kde postavy nejsou schopny mluvit, zbývá přinejlepším pozorování. Ale pozorování čeho? Každodenních mechaničností? To asi ne, událost je výjimečná. Posvátností? To ne, na se popis až příliš věnuje banalitám? Banalit? Proč?

Piš častěji.
26.01.2012 12:12:55smazaný uživatel
smazaný uživatel


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor