Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Domy, zahrady
datum / id02.02.2012 / 402535Vytisknout |
autorFruhling
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno5286x
počet tipů14
v oblíbených1x
do výběru zařadilPomerančová,
zařazeno do klubů!?Písmácká rez/renesance/, Povídka měsíce,
Prolog

25.3.12 - mírně zeditováno.

Domy, zahrady

 

  Před dvěma měsíci se objevil Stroj. To ještě bylo relativní teplo: přinejmenším šest stupňů nad nulou.

  Malý, žlutý bagr vjel na školní zahradu (zahrada je silné slovo, protože ve skutečnosti se jedná o zbytkový pozemek za přednáškovými sály ponechaný ladem), rozedral povadlý trávník a zanechal za sebou sérii rýh, v nichž jsem až při pohledu z ateliéru, velké, spojené místnosti v posledním podlaží, rozeznal půdorys malého domku. Zeptal jsem se L., jestli neví, co to znamená.

  „Nevím, ale vypadá jako základy domu,“ řekla od notebooku. L. tento semestr zpracovává projekt hřbitova, postupně vyhledává různé druhy domácích dřevin, které by vhodně doplnily stávající kostru zeleně.

  „Třeba to bude byt pro hostujícího profesora.“

  L. se zasmála, pak se dál věnovala tahání čar. Nikdy jsme spolu moc nemluvili.

  Rodící se dům mě znervózňoval.

 

  Kolem 6. prosince začala teplota klesat. Dělníci, kteří nastoupili k betonáži základů, museli závodit s tlakovou výši přicházející přes Polsko ze severu: při mínus pěti totiž v betonové směsi přestávají účinkovat plastifikátory zajišťující hydrataci cementu; stavba by tak mohla pokračovat až při nejbližším oteplení.

  S L. jsem znovu chodil na kávu. Pokaždé jsme si ji vynesli ven, a zatímco jsem pozoroval souboj dělníků s plány, materiálem a počasím (s vytěsněním fyzické práce do třetího světa se dělníci stali jakýmsi zvláštním, nicméně vzácným druhem vzbuzujícím v mužích univerzální nostalgii po zaniklém světě bezstarostné fyzičnosti), L. kouřila a těšila se, až napadne sníh. L. miluje lyžování.

  Bylo zcela jasné, že pokud se do několika dní na celou naši zem nesnese prvotřídní prašan, L. odjede do Alp a já ji minimálně dva týdny neuvidím.

  Vyhlídka čtrnáctidenní propasti i situace dělníků opečovávajících zahradního vetřelce mě nutila přiklonit se na stranu tlakové výše.

 

  Často teď jezdím k rodičům. Paradoxně je to nejlepší způsob, jak si udržet odstup: pravidelná všednost návštěv odstraňuje vtíravé otázky, které klademe dlouho nepřítomným rodinným příslušníkům. Blízkost je stupněm anonymity.

  Po většinu času tak mlčím, usrkávám pytlíkovaný čaj s citronem a sleduji otce, jak zápasí s mým prvním notebookem. Dnes už se ta nepříjemně hučící krabička hodí akorát k ubíjení času na internetu a psaní krátkých mailů nebo poznámek. Vývoj rýsovacích programů dávno předběhl její veškeré výkonové možnosti.

  Matka nemá počítač ráda: připadá ji groteskní, jak dokáže otce vysát na celé hodiny. Matčiny úniky jsou podstatně kratší: jedna nebo dvě cigarety za den. Matka se za ně vlastně stydí. Kdysi kouřila na balkoně, ale postupně se přesunula na zápraží. Z obývajícího pokoje tam není vidět.

  Člověk, který by se chtěl stát svědkem matčiných krátkých emigrací, by musel stát v zahradě a ještě tak, aby jej matka nespatřila. Jinak by cigaretu zatípla, usmála se a řekla něco ve smyslu, že jí to kouření jednou zabije. „Ani mi to vlastně nechutná.“

  Zahrada je vůbec skvělé místo k pozorování, obzvláště teď, v zimě, kdy z většiny stromů zbyly jen černé kontury kmenů a větví. Z nejvzdálenějšího koutu zahrady lze přehlédnout celý dům: nikterak výraznou, vinou krize dost ošizenou prvorepublikovou vilku ukrytou pod šedou břízolitovou omítkou.  Ten obraz je k nalezení v podstatě v každé ulici, ale pozice ze zahrady mu dodává jakousi výjimečnost.

  Takové pozorování mě uklidňuje – i přesto, že jako každé pozorování je jen iluzí vlastní výjimečnosti: imaginární možností zůstat mimo obraz, neúčastnit se.

 

   Profil: L. stojí nad pracovním stolem a objektivem fotoaparátu míří na vypůjčenou knihu o zahradní zeleni, která leží rozevřená na pracovní desce. Hlavu má skloněnou, takže ji sestřižené, rovné vlasy padají do tváře a vytvářejí černou trojúhelníkovou plochu, jejíž jedna hrana je kolmá na desku stolu.  L. pomalu převrací listy a fotí stranu za stranou. Od poloviny má kniha tendenci se sama zavírat. L. ji proto musí přidržovat. Její prst (nechce mít v záběru celou ruku) postupně dopadá na latinské názvy rostlin: Rumex crispus, Sagittaria sagittifolia, Saxifraga aizoides...

  Mezitím Filip vysvětluje, že dům, který se staví na školním dvoře, bude sloužit katedře prostředí staveb v rámci grantového projektu. Jedná se o pasivní dřevostavbu další generace:

  „Dnes už jsou téměř veškeré tepelné ztráty eliminovány,“ říká Filip: „Často je naopak nutné počítat s tepelnými příjmy. Nejen od slunce. V podstatě každý spotřebič produkuje teplo, které díky dokonalé izolaci nemůže ven a přehřívá dům. A vlastně to nejsou jen spotřebiče, ale i teplo člověka: dech, teplota těla…, to vše musí být bezpodmínečně odvedeno pryč.“

  Teplota venku se zatím ustálila kolem nuly. Letos už nenasněží.

 

  Sněžit začne až tři týdny po novém roce. Teploty se hluboce propadnou: ráno bývá kolem mínus patnácti, k poledni teplota vstoupá o tři až pět stupňů. Většina lidí panikaří a shání nemrznoucí směsi pod mínus dvacet. L. už je týden v Alpách.

  Dům je v podstatě hotov a začínají se kolem něj ochomýtat první lidé z Prostředí. Postupně do domu vnášejí nejrůznější měřící přístroje, občas se zastaví na zápraží a rozmlouvají. Pára jim vstoupá od úst. U vchodu do školy kouří několik studentů.

  Školní zahrada v nastalých mrazech působí ještě sklíčenějším dojmem.

  Před pěti lety zde vysadili první strom. Vlastně jediný. Po většinu roku je strom zarostlý travou, ale teď, když trávu sežehl mráz, lze vidět černou, úzkou kolmici, vetnutou do bílé plochy. Pokaždé, když se ten úzký prut v rozpadající se dřevěné podpěře objeví, uklidní mě, že za těch pět let nepovyrostl ani o centimetr. Podle nejnovějších předpovědí do čtrnácti dnů přijde obleva. Do týdne je L. zpátky. Ztráta kontroly není možná.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.02.2013 17:02:35dát kritice tipTangens_Omega36

Dosti popisné, občas i vědecké - jako z nějaké učebnice...

Nevím, jaký byl příběh před editací, ale ani po ní mi moc zábavný či poučný (jakkoliv jinak výrazně přitažlivý) nepřijde. Jakási momentka složená z různých relativně nezávislých segmentů. Styl pro autora poměrně typický. Ovšem formálně napsané dobře, z tohoto hlediska nemám co vytknout. :-)

Na závěr trocha skepse (či škodolibé radosti) ve formě pojednání o mrtvém stromku. A otevřený závěr (nabízející rovněž možnost pokračování). Nenadchlo, ale ani neurazilo.

08.02.2013 15:28:02dát kritice tipFruhling

Tak jo no .)

08.02.2013 15:04:58dát kritice tip.duke.

Tak se vracím. Abych ocenil tu analýzu rodinných vztahů, chování matky. Prima.

09.01.2013 20:59:29dát kritice tipFruhling
Hromadně dík za čtení .)
09.01.2013 20:51:02dát kritice tipalcap on e

T

28.10.2012 10:10:46dát kritice tipFruhling
Inu, dík za čtení.
28.10.2012 00:37:51dát kritice tipMoja.
tohle je stejně skvělá věcička, četla jsem už dřív, nyní oceňuji tipMo :)
17.07.2012 17:32:20dát kritice tipFruhling
Díky, jsem rád, že se text líbil.
17.07.2012 16:39:51dát kritice tipBáraB
Ačkoliv sama mám jiný literární vkus, tenhle text mě zaujal. Četl se celkem příjemně a některé myšlenky a slovní obraty se mi vyloženě zalíbily. Kupříkladu sousloví "bezstarostná fyzičnost". To z hlavy jen tak nedostanu.
Díky za pěkný čtenářský zážitek!
02.07.2012 23:59:19dát kritice tipFruhling
aktivně nezáživné jsou prošlé jogurty - nějak to sousloví nechápu.

Ale asi dík za zastavení.
02.07.2012 23:49:05dát kritice tipMarek13
Autor píše dílo v různých propletených rovinnách.Na jedné straně chce ukázat svoji vyjímečnost,na druhé straně vytváří dílo bez páteře a bez formálního sdělení.Dalo by se říci vemte si stoho co chcete.Čtení je aktivně nezaživné a málo inspirativní.Nedoporučoval bych mít takové dílo ve své knihovně.V každém případě děkuji o toto poznání a snahu autora o své vyjímečnosti.Ta je ale slepá.
16.04.2012 07:23:30dát kritice tipSmetiprach
prima kousek...
28.03.2012 15:22:20dát kritice tipTragicus
No, tak to je dáno (botanickou) nomenklaturou, ne? Teda mám takovou zásadu, že všechny vědecké názvy píšu kurzívou (ať už bakterií, prvoků, rostlin etc.). Kultivar se nepíše kurzívou (neměl by být ani latinsky, tak by to stejně vypadalo divně). Viz tady: storm.fsv.cvut.cz/on_line/dnd/1%20prednaska.ppt
28.03.2012 12:12:39dát kritice tipFruhling
Dík, opraveno.

s těmi latinskými názvy je stejně sranda, ačkoliv jsem se pravidla jejich tvoření učil v podstatě jeden celý semestr, vždycky jsem to nějak popletl, zvlášť když do hry vstupují různé kultivary. A nechápu lidi, co si je dokážou pamatovat.
28.03.2012 09:09:28dát kritice tipTragicus
Dobré momentky, zanechalo mi to na patře pachuť známosti... Jinak asi nemá moc smysl opakovat, co bylo řečeno, četl jsem to několikrát a pořád to ve mně nevyvolalo pocit nudy. Výborný styl.
Pár hnidopišských poznámek:
Latinské názvy roslin bych dal asi kurzívou. Chvíli jsem u šípatky přemýšlel, jestli chce mít na hřbitově rybníček, ale asi fotila celou knihu, bez ohledu na použitelnost.
"v rozpadající se dřevěné podpěře, objeví" - čárka navíc.
23.03.2012 18:44:58dát kritice tip.duke.
;)
23.03.2012 18:36:40dát kritice tipFruhling
cukrátko .)
23.03.2012 18:36:07dát kritice tip.duke.
moc příjemnej text.. fakt..
17.03.2012 20:43:08dát kritice tipFruhling
Dík za reakci, vážím si ji.

Jo, nad tou poslední větou jsem taky uvažoval. Nemyslím, že v tom posledním odstavci je dominantní obraz stromu, ale spíše teploty, data, měřících přístrojů, paniky z mrazů, odjezdů, kdy strom působí jako perverzní jistota neměnnosti - neztráty kontroly.

Zpětně jsem uvažoval, že se ta věta přišla brzy a potřebovala by zřejmě předpřipravit ještě dvěma dalšíma větama.

jen nevím, proč to píšu do komentáře a neupravuju ten text .)
17.03.2012 20:26:32dát kritice tipreka
redaktor prózy
Za málo. Chtěl jsem k textu říct víc, protože se mi líbil, ale nic mě nenapadalo. Zkusím to ještě teď: Je to dobře napsané, působí to věrohodně a přitom ne nudně, ty poznámky jako by na okraj (o domě, o pozorovateli) z toho dělají inteligentní text, aniž by to na mě působilo, že bys machroval na čtenáři.

Líbí se mi, že je tam cítit nějaký přesah, i když je těžko definovatelný (ta stavba domu na mě nějakým způsobem působí jako něco nepatřičného, stejně jako vztah s L.). Závěr má taky něco do sebe. I když popravdě, trochu mě zklamal, a když jsem se teď, po několika hodinách, k textu vrátil, ani jsem si ho nepamatoval. Ten obraz stromu je velmi dobrý, ale něco mi tam chybělo, aby se propojil se zbytkem textu. Poslední věta - nějakým způsobem jí rozumím, ale nesedne k tomu obrazu stromu, působí na mě uměle, jako bys ji měl v hlavě a chtěl ji tam dát za každou cenu, i když neplyne z předchozího.
17.03.2012 16:40:13dát kritice tipFruhling
Dík za čtení.
17.03.2012 14:09:41dát kritice tipreka
redaktor prózy
Dobré záznamy, dobré postřehy.
06.03.2012 16:04:04dát kritice tipFruhling
Ha, vidíš, to je recht, a to jsem popravdě řečeno nikdy nepobýval v zahraničí déle než bylo nezbytně nutné .)

Slunce je fajn - a dík za čtení.
06.03.2012 12:13:27dát kritice tipVůněSlov
Na konci : "Pět let zpátky"... přijde mi "nečeské", trhá mi to uši:)

Jinak dobře napsané zamyšlení pro dny u kamen ...to se člověk vrací a přemýšlí, neběhá venku na sluníčku a nenechává se tolik rozptylovat slunečními paprsky :)
19.02.2012 14:10:36dát kritice tipStvN
Udelej to tak, aby tam bylo to zbluk.
19.02.2012 12:38:35dát kritice tipFruhling
Jistěže můžeš.

Dobrá, příště se ztrátu smyslu pokusím definovat zase o trochu pregnantněji .)
19.02.2012 11:22:21dát kritice tipStvN
Muzu dat do pm?
19.02.2012 11:21:23dát kritice tipStvN
Je fajn, ze mam dobry pocit ze stylu. Pises lehce, prirozene, je to vyvazene, opravdu radost cist. Po obsahove stance si vybiras zajimave momenty a vzhledem k dobremu stylu celkem neni co resit. Nejvetsi potiz je v celku, z ktereho nemam jasnou predstavu, co je vlastne smyslem.
03.02.2012 20:16:09dát kritice tipFruhling
Dík za kritiku, v podstatě mi šlo jen o poskládání malých pozorování týkajících se různých domů na zahradě .)
03.02.2012 19:58:22dát kritice tipJanina6
Ta pozorovací metoda je rozhodně zajímavá, a podobně jako Zuzulinka jsem si v textu našla několik silných míst - skvělá se mi zdá celá pasáž věnovaná rodičům, věta "blízkost je stupněm anonymity" pak téměř geniální.
"A vlastně to nejsou jen spotřebiče, ale i teplo člověka: dech, teplota těla…, to vše místnost vyhřívá a za určitých podmínek musí být odvedeno pryč." - tohle je taky velice působivé, přímo znepokojující.
Přiznám se ale, že z povídky jako celku mám mírně rozpačitý dojem - jako by byla poskládaná z mnoha drobných částí, ale smysl celkového obrazu mi uniká.
03.02.2012 18:05:00dát kritice tipFruhling
Dík za návštěvy .)
03.02.2012 13:32:51dát kritice tipZuzulinka
Rodící se dům, by asi mělo být- ale přesto, text se mi líbil, i když místy jsem se vracela, líbí se mi tam některé myšlenky, docela dost ... například blízkost poskytující anonymitu
03.02.2012 11:52:21dát kritice tipPipo
"Rodící dům mě znervózňoval."

Rodící? Vážně? :oD

Pěkné, ale jak to říct... přestože to používá vyspělý a líbivý jazyk, chvílemi jsem ztrácel pozornost a kdybych si to měl přečíst ještě jednou, asi bych nebyl nejšťastnější.
03.02.2012 09:10:53dát kritice tipLydie
je to jako kdyby StvN změnil nick, ale věřím že někomu se cyklické parodie na Kafku mohou líbit, každý tu má prostě jiný vkus
02.02.2012 23:58:48dát kritice tipPomerančová
redaktor poezie
Pěkný text, podle mého názoru dobře napsaný.
Dobře se čte, plyne opdovídajícím tempem, reálie vykreslené přesvědčivě a dostatešně, ale bez zbytečné mnohoslovnosti.
Přijde mi, že právě jistá strohost či úsečnost tomuto textu svědčí, vše v něm má svou funkci a místo, jako například to, že jméno má vlastně jen Filip, ostatní jsou nazýváni obecnými názvy (matka, otec, dělníci nebo symbolicky (L.).
Stejně tak zdánlivá každodenost situací v textu jako by navozovala a podtrhovala otázky o smyslu toho všeho, o smyslu nás a našeho bytí...
Prostě se mi to celé líbí tak jak to je.



02.02.2012 19:42:28dát kritice tipVT Marvin
Nevím, jestli nazývat reportáží bezprostřední zápisky, které obsahují osobní pohnutky nad osobními událostmi. Tohle bych řekl, že je na hraně a rozhodně bych se netahal o pojmy. O to nám snad nejde...

"Bylo mi jasné, že pokud" - psáno s odstupem. Určitě s takovým, abych to mohl nazvat deníkem. Což jsem mimochodem neudělal.
02.02.2012 19:23:54dát kritice tipFruhling
Samozřejmě jde o kontrolu, že. Literatura, která je psaná bezprostředně se jmenuje reportáž, ne deník .) Nad psaním jmen jsem nepřemýšlel, přijde mi to nicméně vcelku ok.

Přechytralost je možná - a nehodlám ji nějak obhajovat. Záznamy jsou to relativně autentické, ale o to nejde.
02.02.2012 19:20:08dát kritice tipVT Marvin
Vlastně jsem chtěl říct, že mi to připadá značně nekompaktní. Jak prosté.
02.02.2012 19:19:02dát kritice tipVT Marvin
Poněkud nevím, jak mám text uchopit. Napsaný je pěkně, což o to...

Jakýsi záznam. Čeho vlastně? Filozofování zasazené až do ryzí deníkovosti (například jaký význam má poznámka, že musíš vyčistit větrák? na straně druhé pak je tam jedna "přechytralá", která spolehlivě vytrhává z pozornosti) mi připadá až trochu násilné a zdráhám se uvěřit, že by to byly autentické záznamy v té které chvíli. Spíše jako by to bylo s odstupem nebo s přemírou snahy psát "chytře". Nebo smyšlené - proč a co?

Proč na jedné straně Filip a na druhé jakási L.? Mně to zde přijde jako zbytečně (nesmyslně) vytvořené tajemno. Vlastně o nějakou L. ani nejde, což? :)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.