Sláva dobrému holubáři

Sláva dobrému holubáři

Řekl mi před časem přítel nepřítelův,

jenž nepřítelem mým snad není

a jed do duše mi vnášet nechce,

že v myslích žen názory se mění

a některé holubice vracejí se lehce.

Cože, zvolal jsem,

představou tou zaskočen,

a co s tím holubáři,

ti mužové prostí,

když ony se vracejí,

ač dobrých zpráv nemají,

holubice,

jak toho úkolu se pak zhostí?

Ti chlapi zvracejí

zcela jistě.

Nevěřím, že ta věc je těší,

mnohý z nich určitě za krk se věší!

Však nesuď předčasně,

děl ten muž protřelý,

lid často užasne

a nikdo z nás dopředu neví,

jak srdce, pýcha, lítost či údy mu v čas takový velí,

a ony tak dobré jsou pak v posteli,

na chvíli.

Holubník ruče měj a zrní,

neb hladové jsou především,

potvory,

ač dělají, že štěstím zas vrní.

Rady té jsem vyslechl, pomněl, posoudil

a zásobu zrní u žida nakoupil.