Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Most Varolův

Výběr: StvN
21. 03. 2012
21
23
3632
Autor
Aroganc

 

 

 

 

Čekal jsem na šesté odbytí zvonu a pak vykročil. Následující dva údery, trvající zhruba 3 vteřiny, mi bohatě stačily na to, abych vyšel zpoza rohu. Mrzl jsem za ním už dobrých deset minut. Chtěl jsem přijít naprosto přesně. S posledním úderem, tak jako chodíval Mefisto.

Nebyl si jistej, jestli to někde čet, nebo si to vymyslel, jako 90% svýho života.

Stihl jsem to akorát. Na námětí byly mraky lidí a dětí. Všichni se točili okolo dřevěných stánků, plných ještě dřevěnějších cetek a pardubického perníku.

Nejrači by je všechny napustil sedativy.

Nikde jsem ji neviděl. Jako bych to neříkal. Domluvit si schůzku na náměstí? Jediné, co mě uklidňovalo, byl fakt, že se jednalo o její nápad.

Její debilně dětinskej nápad. Svým způsobem ho iritovalo, že se s někým takovým vůbec stýká.

Navrhoval jsem, že ji vyzvednu doma. Ale to ne… Zase jde pozdě. Doufám, že si alespoň vzala telefon. Strčil jsem ruku do kapsy něčeho mezi bundou a kabátem.

Miloval věci, co nebyly ani jedno, ani druhý.

Nahmatal jsem telefon a začal hledat v kontaktech. Její číslo, označené žlutou hvězdičkou, bylo hned na začátku seznamu, ač tam dle počátečních písmen nemělo co dělat. Vytočil jsem ji.

Vytáčela ho.

Chvíli jsem poslouchal neurčité hučení, cvakání a pípání. Pak se ozvala. „Ahojda,

Za to by ji vždycky nejrači zabil.

copak potřebuješ? Už se těším na zítra.“

Diář. K narozeninám jí koupil diář.

„Myslíš na dnešek? Respektive na onu vzácnou chvíli před dvěma minutami, kdy jsme se měli potkat na náměstí?“

Úplně blbá. Ten diář si měl rači nechat pro sebe. Měl je rád. Zvlášť ty cizí. Řikaly o lidech víc, než většina jinejch věcí.

„Ježiši, on už je vlastně čtvrtek. To víš, jak nemám tréninky, tak se nějak ztrácím. Hele tak nevyrazíme zítra? V pátek to bude ještě lepší, budu tam smět být déle.“

Jakoby si myslela, že na ní má neustále čas. Že se celý jeho svět točí jen kolem ní.

„No dobře, hele ještě se musím kouknout do diáře. Pošlu ti esemesku. Zatím se měj.“

Věděl, že v diáři nic nemá.

Strčil jsem mobil zpátky do kapsy. Co teď? Do antikvariátu ve čtvrtek chodí „nové“ věci, ale to bych musel projít přes celé náměstí. Přes spoustu lidí. Stavím se tam zítra.

Až přijde domů, napíše si to do diáře.

Šel jsem z náměstí směrem k zastávce. Autobus jel až za tři minuty. Rozhodl jsem se pustit si empétrojku. Jen jsem se klasicky nemohl rozhodnout, co vybrat. Bůh žehnej

Věděl, že neexistuje.

náhodnému přehrávání. Cestu autobusem si nějak extra nevybavuji. Vím jen, že mi byla o něco menší zima na nohy. Než jsem dojel domů, odehrálo mi téměř celé album Fixy.

Blbej mainstreamovej brak. Až bude mít čas, tak to smaže.

Hned za dveřmi jsem se zul a hodil kabát/bundu

To už snad vysvětloval, ne?

přes věšák. Šel jsem rovnou do pokoje. Popravdě řečeno, v našem bytě nebylo moc míst, kam jinam jít. Připadal jsem si jak čaj po druhém nálevu a tak jsem se rovnou svalil do postele.

Čaj po druhém nálevu? To jako vážně? Chce ze sebe dělat nějakýho pseudobásníka nebo mu jen jeblo?

Chvíli jsem se jen tak válel a pak jsem si do diáře poznamenal, že zítra se mám zastavit v antikvariátu. Z nočního stolu jsem si vzal knížku. Svou oblíbenou učebnici biologie.

Nesnášel přírodovědné obory.

Nejraději mám kapitolu „7.6 Kontrolní a řídicí systémy lidského organismu“, konkrétně samotnou nervovou soustavu. Fascinuje mě Varolův most a střední mozek.

Lže.

Jsou to taková sítka podnětů. Tam se rozhoduje, zda si něco uvědomíme, nebo to zpracuje prodloužená mícha a my ten vzruch ani nepostřehneme.

Kecy v kleci. Tralala a další citoslovce.

Všude se píše, že myšlení, jakožto součást vyšší nervové činnosti, probíhá v mozkové kůře. Jenže co když je to věc i jiných orgánů? Co když myšlenka nevzniká v mozkové kůře, ale někde úplně jinde? Co když je i tady nějaký filtr a spoustu svých myšlenek si vůbec neuvědomíme?

Zase přemejšlel nad blbostma. Kdyby alespoň pustil televizi, aby na to přemejšlení neměl klid.

Zdálo se mi, že se občas slyším říkat věci, které rozhodně nejsou z mojí hlavy. Jenže odkud jsou? Vymýšlí si je sama pusa jen proto, aby nebylo ticho? Někdo mi komentuje život. Jenže já to nejsem. Pokud ano, tak to dělám ve třetí osobě, což trochu zavání schizofrenií.

Ono komentovat si život v první osobě vůbec není schizofrenní, že?

Asi se mi to jen zdá. Zítra se jí na to zeptám. Položil jsem knížku zpátky a došel si do předsíně pro mobil. Napsal jsem jí esemsku, že se sejdeme v osm na zastávce. Než jsme to poslal, přepsal jsem to na sedmou.

Vážně nechápal, proč se oni dva vůbec bavěj.

Říkala sice, že v pátek tam bude moci být déle, ale takhle to ještě protáhnu. Sraz v sedm znamená, že zpoza rohu budu muset vyrazit už na páté odbití. Radši jsem si to napsal do diáře.

Toho Mefista si určitě vymyslel.

Seděl jsem na posteli a přemýšlel, o čem si s ní zítra budu povídat.

Napadalo ho jen: „…a nenapadalo ho nic, jenom ji držel a chtěl jí aspoň něco říct, její dlouhý rusý vlasy se dotkly jeho řasy, tak se nadechl a neřekl nic…“

Mohli bychom si povídat o hudbě. Třeba od Fixy. Vždyť jsem ji vlastně dneska poslouchal.

Seš si jistej?

A nebo že by ne? Co jsem vlastně dnes dělal? Po další čtvrt hodině sezení na posteli a přemýšlení o programu uplynulého dne jsem se rozhodl, že jsem byl plavat. K bazénu i zpátky jsem jel na kole, asi proto jsem tak unavený.

Fajn, škrtněte prosím veškerý předešlý text.

Hned po tom rozhodnutí mi došlo, že jsem nedal sušit plavky ani ručník.

A první cenu v soutěži Magor roku získává…

V předsíni jsem ale nemohl najít batoh. Asi jsem ho nechal v lázních. Musím si do diáře napsat, že se pro něj mám zítra zastavit.

Co na to říct…

Vrátil jsem se do pokoje a sedl si zpět na postel. V diáři jsem si všimnul, že zítra mám schůzku. A také se musím zastavit v antikvariátu. Jenže to bych ty lázně už asi nestihl.

Kdo by nechtěl mít takto nabitý program?

Tak jsem se rozhodl, že jsem dnes v lázních nebyl, tudíž si nebudu muset jet pro plavky.

Dobrá tedy, vygumujte prosím čáru, kterou jste přeškrtli velkou část předešlého textu.

Byl jsem doma a četl jsem si. Jen si nějak nemůžu vzpomenout, o čem to bylo. Nevím proč, ale připadá mi, že to mělo ISBN 978-3717521488.

Tak to zase škrtněte. Anebo počkejte, než mu dojde, že neumí německy.

 

 

 


23 názorů

Maeslo
28. 05. 2012
Dát tip
Ze začátku mě ty přechody štvaly (přečteno bez kurzívy na úvodní stránce), ale jakmile jsem si uvědomil o co tu jde, tak super. Fakt moc hezká hra s formou a narativní technikou. Absurdno vítám. Tohle můžu.

Tragicus
20. 04. 2012
Dát tip
Dobré. Silná pointa, což na to, že není jaksi "anekdotová", tj. jednovětová, je celkem úspěch. Konec je vůbec pěkně vygradovaný. Občas ty poznámky trochu ujely do otravnosti a škoda obecného omylu: schizofrenie není nějaké "rozdvojení osobnosti". Jinak fakt dobré.

.duke.
16. 04. 2012
Dát tip
docela svěží čtení, místy vtipně odlehčený.. sice mi z toho nic moc nezůstane, ale myslím, že to tvoje psaní má jistej potenciál

reka
12. 04. 2012
Dát tip
Ty přesné údaje jsou tam proč? Někde v půlce textu mi přišlo, že to má vyjadřovat autismus, i když to mi nesedlo k té paranoie a schizofrenii. Každopádně, dva údery, trvající zhruba 3 vteřiny, mě docela pobavily. Spíš mi to takhle zezačátku připadalo, jako že moc neumíš psát. Pak jsem se začetl a tenhle pocit zmizel, ale takový úvod docela odrazuje, aspoň teda mě. Střídání dvou perspektiv se mi moc nezdálo. Měl jsem stejný problém jako Janina, zdá se mi, že ty vstupy kurzívou mají dvojí funkci a moc to nedává smysl, proč se ta funkce uprostřed povídky mění. Ale i tak, rozhodně tip, protože až na začátek mě ten text bavil, a závěr s hrou se čtenářem je povedený a příjemně ujetý, je to dobrá gradace povídky. I když i tady mi trochu vadilo, že ta ujetost se objeví zničehonic, nemá předznamenání v předchozím textu, kromě té poznámky o Valorově mostu.

Aroganc
05. 04. 2012
Dát tip
jedná se o manifest od Sernera;) Jinak děkuji za kritiku. Tím rychlím střídáním jsem chtěl navodit onu nepříjemnost z "komentování někým jiným" či prostě jen fakt, že ona třetí osoba skutečně komentuje absolutně všechno...

těša
05. 04. 2012
Dát tip
skvely, hlavne ten konec vctne nemecky knizky (je necim zajimava?) jenom bych mozna nechal delsi jednotlivy useky v prvni a treti osobe, pusobi takhle az moc trhane a obcas jsou zbytecny.. tema paradni.

DavidPetrik
26. 03. 2012
Dát tip
Osobite, dobre napsane, originalni. Vic k tomu ted o pul treti rano nenapisu. Tip.

Aroganc
25. 03. 2012
Dát tip
Velice děkuji za opravu i kritiku;)

Janina6
24. 03. 2012
Dát tip
Souhlasíš se zařazením povídky do soutěže Povídka měsíce?

Rozhodně zajímavý text. A já ho přehlédla! Ráda to napravuju. Hrát s čtenářem hru je sice povoleno, ale stejně mi tady něco nesedí. Kurzíva vypadá jako komentáře hlavní postavy k dění kolem a ke svým vlastním myšlenkám. Ale od tohoto místa: Hned za dveřmi jsem se zul a hodil kabát/bundu To už snad vysvětloval, ne? – se „role“ najednou změní, vypadá to, že normální text je text povídky, kterou někdo píše, a kurzíva je to, čím to komentuje jeho čtenář. Ten přechod je pro mě moc náhlý a nepřirozený. Závěr je fajn, posune všechno už do úplného absurdna a šílena. Tam už se jaksi nedá nic vytknout :-) Pár drobnůstek k textu: Pozor na přechody z první do třetí osoby, v jednom místě se ti propletly, myslím, že ne záměrně: „Jako bych to neříkal. Domluvit si schůzku na náměstí? Jediné, co HO uklidňovalo...“ Vadí mi několik „nejrači“ a „rači“, tím spíš, že na začátku (ve druhé poznámce kurzívou) máš spisovný tvar „radši“. „Rozhodl jsem se pustit si mp3ku. Jen jsem se klasicky nemohl rozhodnout, co si pustit.“ Dvakrát „pustit“ nepůsobí zrovna šikovně, a mp3ku je ve vnitřním monologu, který má znít autenticky, trochu jako pěst na oko. Co třeba „empétrojku“? v pátek tam bude MOC být déle – správně moct nebo moci vyrazit už na páté odbytí – správně odbití

Aroganc
24. 03. 2012
Dát tip
v pořádku, velice děkuji;)

StvN
24. 03. 2012
Dát tip
Sorry, nejak me to takhle pri nedeli zlobi. Uz mlcim.

StvN
24. 03. 2012
Dát tip
<>

Muzu zaradit do
?

Zaujalo me to, cetlo se to samo, navzdory tomu, ze to nema velky dej i navzdory tak trochu ujetym poznamkam v kurzive. Kupodivu mi to neprislo hloupe, coz povazuji za plus, protoze napsat neco takoveho tak, aby to nebylo hloupe nebo trapne, to je ukazka umeni. Krome toho bych vyzdvihnul rekneme cit pro detail, ketry dodava textu na zivosti a hloubce. Postava diky tomu neni plocha. Na nakonec soucit se situaci, protoze tohle dobre znam.

Katerina
23. 03. 2012
Dát tip
A já sem utíkám před esejí z neurobiologie! :) Pěkná hra na schizofrenii, docela mě to vtáhlo.

Fruhling
21. 03. 2012
Dát tip
Ty kurzívy jsou dobré leda tak pro rozvíjení čtenářovy schizofrenie.

Dianella
21. 03. 2012
Dát tip
tak tohle mě skutečně zaujalo :) hezký

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru