Čepice z ostrorepa

Scéna: Na jevišti alespoň dvacet centimetrů skutečného plážového písku. Nasvícení vytváří dojem slunečného dne.

Postavy: Tři starší muži oblečení do jednodílných černobílých pruhovaných dámských plavek. Jejich pracovní název - Anonym A,B,C

Opona nahoru

Anonymové stojí vedle sebe čelem k hledišti

Anonym B: Tenhle měsíc jsem dělal inventuru. Zjistil jsem, že jsem se celkem sedmnáctkrát narodil.

Anonym A: Bylo to celkem potěšující zjištění. (s úsměvem na tváři)

Anonym C: Jenže pak jsem přišel na to, že jsem během té doby jenom dvanáctkrát umřel.(cynicky)

Anonym B: Kam se mohlo podít těch pět smrtí?

Anonym A: Smrt se přeci nemůže jen tak vypařit.

Anonym C: Ale může, samozřejmě, že může...

Anonym A: Třeba jen tak vytěkaly do vzduchu jako louže rozlitého éteru!

Anonym C: To si nemyslím...

(deset vteřin ticha)

Anonym B: A jak dlouhý byl vlastně ten poslední měsíc?

Anonym A: Třicet dní?

Anonym C: Třicet životů?

Anonym A: Život je nádherná pavučina z vlasů nezletilých dívenek! (radostně)

Anonym B: Život je pavučina z tenkých kapřích střívek...

Anonym C: (skočí mu do řeči) Ticho! Co je organické, to mě nezajímá! (zhnuseně)

Anonym A: Ano, pavučina z tenkých kapřích střívek, které se při západu slunce lesknou jako rozžhavené kytarové struny!

Anonym C: Dost! (vztekle)

Anonym B: Život je neustálé potápění se do sladkých tělesných šťáv!

Anonym A: Život je radost z převtělování!

Anonym C: (zacpe si uši) Ne!

Anonym A: Život je přelévání!

Anonym B: Jsem tak šťastný, že můžu být naživu!

Anonym A: Ano, jsem šťastný! Nebojím se smrti, protože mě jako malého naučili, že smrt je jen jedno velké neškodné nic, do kterého jednou spokojeně usneme!

Anonym A, B: Život může bolet, ale i když bolí, je morbidně příjemný!

Anonym B: A přiznávám, že nejsem masochista!

(A a B se hlasitě zasmějí, C odmítavě vrtí hlavou a hledí do písku)

(deset vteřin ticha)

Anonym C: Život je systém. (trpce)

(deset vteřin ticha)

Anonym A: Sedmnáct životů.

Anonym B: Dvanáct smrtí.

Anonym C: Každý z nás si myslí, že ví.

Anonym B: A co je absolutního?

(deset vteřin ticha)

Anonym B: Půjdu se vykoupat

Anonym A: Ulovím v moři ostrorepa a udělám si z něj čepici.

Anonym C: Mám se opakovat? Co je organické, to mě nezajímá!

Anonym B: Jenže i tak se půjdu vykoupat.

Anonym A,B: Jenže i tak se půjdu vykoupat.

(pět vteřin pauza)

Anonym C: Jenže i tak se, do prdele, půjdu vykoupat. (důrazně)

(Všichni tři se otočí zády k hledišti a pomalu odejdou ze scény, poté je na jeviště z výšky svrženo velké množství živých mořských plodů - ryb, garnátů, olihní, chobotnic, krabů. Deset vteřin pauza, pak postupné ztlumení světel)

Opona