Byla jsi zavřená s mojí mámou

Už vidíš? zeptala jsem se slepé sochařky. Zarmoutila se, jak by mohla už vidět, vždyť jsem přece to přání vyslovila teprve včera.

Pak,  bez dalšího naléhání, přidala: vidím i tvoji ruku.

Byla jsi zavřená s mojí mámou, řekla mi slepá sochařka za chvíli, jako by to něco vysvětlovalo. Spoj mě s ní, odpověděla jsem. Moje máma už nežije, odpověděla sochařka.

A mně tekly slzy.  Asi to bylo tím, že na kytaru hrál někdo jako ten bývalý španělský král. Uměl si mě podat.

Přet pár lety jsem našla ve Střílkách v omítce vedle okna vyrytou nehtem židovskou hvězdu. Bylo jasné, že jsem ji tam jako malá nemohla vyrýt já, bylo jasné, že v necelých dvou letech jsem tam nemohla být zavřená a podstupovat elektrošoky, abych zapomněla. Bylo to jasnější než jasné.  A teď  ta slova slepé sochařky:  Byla jsi zavřená s mojí mámou...