Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte setřeba právě pro tebe...
20. 01. 2002
4
0
1312
Autor
cabourg
míjíme se za skly
jedoucích autobusů
a tramvají.
letmé pohledy
z očí do očí,
tak neosobní,
bez lítosti a výrazu,
určené snad jen
vlastnímu odrazu.
úsměvy?
možná tak nad uplynulým
časem nás všech?
No taky rád koukám po lidech většinou mám nepřístupný výraz, hodně pozoruji přes odraz ve skle, je to mnohem zajímavější a temně záhadnější
Dneska se mi stalo něco podobnýho,jela jsem šalinou a uviděla kluka,kterej mi byl hrozně sympatickej.A jediný co jsem dokázala udělat,bylo mu věnovat jen ten neosobní,strnulý výraz mé tváře.Bylo to tou šalinou?
Nebo už jsme si zvykli být neosobní i v osobním životě?
Tohle znám...pořád jezdím očima po lidech v zasklených krabicích...pak vidím někoho, s kým bych i bývala ráda vystoupila, povídala, nevím....ale jen se dívám a on se dívá a pak vystoupí :o)