Úvaha o...všem možným

Moje babička byla v předchozím životě Číňanka,
protože mě odmalička nutila chodit v malých botách, aby se mi
nerozšlápla noha. Řikala, že dáma má
mít malý nohy a pro krásu se musí trpět. Já myslim, že dáma může mít
klidně velký nohy a že když dámu tlačí boty a sundá si je, furt je to
dáma,
protože dáma nepřestane bejt dáma, ani když nemá klobouk. Teda klibouk,
podle mojí babičky. Moje babička bez klibouku nikdy nevyšla na ulici.
Moje
babička byla taková dáma, že stála celou cestu v autobuse z Michle až ke
Krčský nemocnici a nikomu neřekla, aby ji pustil sednout, ačkoliv si
předtim
v Michli zlomila nohu v kotníku v kolejích. Já myslim, že dáma může
klidně vstoupit do autobusu (tramvaje, metra, trolejbusu i vlaku) a
decentně,
elegantně a přitom patřičně důrazně říct: „Vstávejte parchanti, přišla
dáma se zlomenou nohou!“, nebo si zavolat do tý Michle sanitku.
Dáma může chodit po ulicích nejen s odhalenou hlavou, ale i bosa, pokud
nemá špinavý nohy, rozpraskaný paty a neostříhaný nehty. Dáma o sobě
nikdy
nikomu neprozradí, že byla v minulým životě kráva, protože jí manžel
nehty na palcích u nohou musí stříhat kleštěma na plech, takže já vám to
o sobě
neprozradim, protože jsem dáma a nemám ani manžela, ani ty kleště, o
který se se mnou po rozvodu nerozdělil. Mimochodem by mě zajímalo, jak
si moje
babička, když byla Číňanka, stříhala nehty na nohou, když měla prsty
srolovaný pod chodidlem. Zkrátka, podle mě a krav je „DÁMA“ něco
úplně jinýho, než podle mojí babičky a Číňanů, což se dá vysvětlit
generačními i etnickými rozdíly. Já si myslím, že dáma si klidně může
přát potkat
na starý kolena mužskýho, kterej by byl v minulým životě Šuár a klidně
by jí složil v tomhle životě k nohám tsantsu z hlavy jejího bývalého
manžela,
který se s ní nerozdělil o kleště na plech.



Věnováno všem krávám, které byly v minulých životech dámy