Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 458 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Opilý pejsek
datum / id27.01.2002 / 41939Vytisknout |
autorBloodTears
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno1172x
počet tipů3
v oblíbených0x
Prolog
Věnováno Kateřině a jejímu psu:o)
Opilý pejsek
Bylo už pozdě v noci,když kostnatá ruka slabě zabušila na mohutnou,těžkou bránu.Promočené botky z hrubé kůže se bořily v blátě a tak pohublá,tyčkovitá postavička stála chvíli na levé a pak zase na pravé noze (připomínala čápa co spí a má divoké sny).Lilo jako z konve,stromy sebou zmítaly v divokých přívalech vody jako hadroví panáci.Blesky si hrály na slepou bábu se stíny v lese,černém jako samo peklo.Druhé zabušení,o něco silnější,skoro zaniklo v řevu neúprosné bouře.Postavička se zaúpěním přenesla váhu na pravačku.Chvíli se vám zdálo že se modlí,vystrašené oči upírajíc k bouřícímu nebi a sepjaté dlaně v gestu prosby páně.Nemodlila se ale sprostě nadávala.
\"Ještě víc...neslyšim!\"Ozvalo se někde za bránou.
Kostnatá ručka zabušila jak nejvíc mohla.Nadávky se zostřily aby je ústa neslyšně vyřvávala do ryku apokalipsy.
\"Porád neslyšim!\"Ozvalo se zase.Tentokrát o trochu blíž,dveřníka už asi napadlo se podívat kdo to otravuje.Ozvalo se další zabušení a po chvilce sbírání odvahy i kopnutí do slabin brány.Něco zaúpělo jako když ho na nože berou(nebo když ho kopou do slabin)a ve zdi ,která se lepila k bráně jako máslo na chleba, se vysunula uvolněná cihla.
\"Kdo to je?\"Zavřískal přidušený hlásek podobný vykleštěnému kocourovi před důchodem.
\"Mohl byste prosím otevřít tu bránu?\"Zapištělo to odnikud.
\"A to jako proč?\"
\"Teče mi do bot.\"Přiznalo se to k mokrému a studenému pocitu tam dole.
\"Vokaž se,ať si tě pořádně prohlídnu!\"Zahulákal dveřník do deště(a déšť se ukázal).
V zorném poli se oběvila tyčkovitá postavička stojící na jedné noze.V kostnaté ruce svírala velkou hůl spadlou z nebe.Rozcuchané vlasy barvy čerstvě spadaného listí měla upravené podle poslední bouřkové módy.Dveřníka zvláště zaujal kouzelný amulet ve tvaru malého flakónku co temně světélkoval.Postavička se krčila ve dlouhém plášti třesouc se zimou a vztekem(to druhé ji ještě drželo při životě).
\"Nevypadáš nebezpečně...ale jesi budou problémy tak pudeš zase do deště!\"Zahřmělo to z cihel a ozvaly se mlaskavé kroky v blátě.Zvuk otevírající se brány připomínal pářící se slony.
\"Jak se menuješ,přičmoudlíku?\"Zaburácel podsaditý dveřník když kolem něj proklouzla vyzáblá postavička do sucha.
\"Tyčka,prosím.\"Pohotově odpověděl kácející se Tyčka.Podpíral se o svou hůl a vypadal jako kdyby právě prodělal maratón na třicet kilometrů...pod vodou.
\"Tak to mě sakra těší,mladej!\"Znovu zaburácel dveřník až to Tyčku málem odfouklo.\"Já sem Matěj.\"Dodal ještě a s radostí začal Tyčkovi lámat ruku v přátelském přivítání(Tyčkovi se zdálo,že se vítá s medvědem).Matěj byl dobrák od kosti(řádně obrostlé tukovou slupkou),měl velký knír pod nosem a vážil přibližně půl tuny.Když se tedy konečně přivítali,Tyčka zjistil že se nachází u vstupní brány menšího městečka.Přivítal by hostinec,tím si byl jistý.Bylo načase to zjistit a bylo načase se posilnit na hledání...stručně řečeno:trochu propálit žáhu.Bledé ručky odzátkovaly flakónek co mu visel na krku a kopnul to do sebe.Pokud jste ještě nikdy nepili hejkalí pálenku,tak nevíte co je ředidlo na žaludeční šťávy.Něco sebou škublo,něco si přidušeně odkašlalo a něčemu vyběhly panenky z očí i se sukýnkama...to však už tyčkovitá postavička mizela nápadně podivnou chůzí mezi zdmi malých stavení...
 
Kraj,bičovaný nekonečným deštěm,právě ulehal ke spánku,když se ozvalo temné vrčení mezi nízkými keři.Žluté dravčí oči se zaleskly jako dvě kapky krve a v okamžiku kdy udeřila na vzdálených hodinách půlnoc, to zašustilo a něco vyrazilo s řevem pustým lesem.Netrvalo dlouho a po pár skocích to mělo před očima vysokou zeď z cihel a kamení.Usmálo se to a zuřivě to zavylo na smrtelně bledý měsíc.Někde blízko to ucítilo teplou krev a mělo to hrozitánský hlad.Ozvěna zuřivého zavytí byla ještě ve vzduchu když se to rozběhlo k pomalu se zavírající bráně městečka...
 
Tyčka pomalu přelétl pohledem zpola zaplněný hostinec \"U tekoucí pípy\"a sedl si na zaprášenou lavici ke stolu v rohu u okna(jak to tak hrdinové obvykle dělávají).Nepřítomným pohledem zkoumal díry po sukách na desce stolu a chtělo se mu strašně spát.Přál si aby neseděl na tvrdé lavici ale na posteli...jenom by se převalil na bok a usnul ještě než by se přátelsky udusil v peřinách...skvostná představa,řekl si.Cítit jak se peřiny s ním pomalu vznášejí nad stoly, až vyletí vysoko nad střechy všech těch kouřících domů a chaloupek...bude si hrát s malým kotětem vytvořeným z nadýchaných obláčků...
\"Tak co to bude mladej!?\"Zaduněl hostinský a nahnul se k Tyčkovi nad mastným stolem se zbytky piva.Aniž by to postřehl,tak tu usnul hned jak se opřel o stůl.Šokovaně zíral na hostinského jako na poslední vidění páně a z úst mu nepřítomně vylezl jazyk.
\"Tyčka,prosím.\"Pípnul přidušeně a provinile stáhl jazyk za zuby.Hostinský o krok odstoupil a dal si ruce v bok.Tyčka si pomyslel jestli to není Matějův brácha.Mohla to být tuna ve dvou lidech dohromady.
\"No to se podívejme!\"Zaječel hostinský na celou místnost.\"Ani si nevobjednal ale už víme jak se menuje,přičmoudlík jeden!\"Tyčka měl pocit že pokud ten tělnatý pán nepřestane do dvaceti sekund hlaholit jako na lesy tak mu praskne hlava.
\"Jedno pivo!\"Zařval smíchy hostinský,pobaven svým smyslem pro humor a objednal Tyčkovi sám.Je vám asi jasné ,že byl přesvědčen že to takovej holobrádek(samá ruka,samá noha)nevypije.Nesuď od pohledu,posuď po činu.
Zatímco hostinský točil jako o život do sklenice o velikosti vědra na vodu,tak si Tyčka sundal plášť a pověsil si ho na nějbližší hřebík.Vyždímal na podlahu promočenou košili, spíchnutou z pradávné látky která ještě nebyla ani látkou a rozhlédl se po setnici vonící vyvětralým pivem.Nad bečkami s pivem se tu hrbilo i přímilo několik postav nápadně nezvyklých tvarů a ras.Většinou dřevorubci,nájemní zbojníci s rezavými meči,potulní prodavači pytlíkových polívek,kouzelníci,alchymisté s ohořelými vlasy a pár dalších postav v černých hábitech připomínající smrtky.Společnost pro výpravu do márnice,uchechtl se Tyčka a pomalu schnul a díval se na hostinského, který ani netušil že nemá ani pětník na zaplacení...
 
Obrovská rána odhodila pupkatého Matěje do bláta jak se vrata rozlétla pod úderem tlap.Zalapal po dechu a přidušeně zasípal.Zahlédl temný,děsivě černý stín který stál uprostřed skomírajících křídel brány.Nebe proťal studeně bílý blesk a na okamžik se rozednělo.Matěj zbledl hrůzou když spatřil psa.Byl to ten pes,který už odpradávna žil v nedalekých bažinách a přepadal potulné cestující.Vykusoval jim jazyky,dávil je za úplňku nebo dokonce skladoval ve svém žaludku celé jejich zubožené tělesné schránky.Matěj se dlouze zadíval do žlutých očí psa.Jejich pohledy se střetly na celou věčnost.
\"Terryňák...\"zašeptal s posvátnou hrůzou k těm očím Matěj.Věděl,že pes přišel vraždit,že dostal hlad.Blesk proříznul bouřková mračna aby z nich spadlo ještě víc deště a tam,kde stál ještě před chvílí pes(veliký jako tele),se zalily jen čtyři velké stopy v zemi...
 
\"Tak tady to máš,mladej!\"zahulákal hostinský a upatlanou rukou si utřel mastnou hubu, která se očividně ještě chtěla rozpovídat o existenci abstinentů na odstřel.Tyčka se zadíval do jezera piva s krásně zlatavou barvou a sytou vůní.Usmál se od ucha k uchu a ponořil svá žízněchtivá ústa do piva.Hostinský si dal ruce v bok a zíral na rychle mizící mok(s rýmovaným úžasem).Nedalo by se říct,že s tím neměl Tyčka problémy, ale bylo to v něm všecko dřív než bys řekl švec(nebo stará ševcová a jejích pět dětí se psem Verpánkem).Najednou už všichni koukali užasle do prázdného vědra kde se na dně leskla poslední pěna.Tyčka se usmál a zaleskly se mu oči.Otřel si pusu nápadně podobně jako před chvílí hostinský a vytvořil umělecký krkanec napodobující melodii ptačího zpěvu.
\"Tak odedneška chlastám s tebou!\"Zajásal překvapeně opožděný hostinský(dobrák od kosti) a poplácal v onom oblíbeném gestu Tyčku po rameni div mu nezůstalo v ruce.
\"A...kde ses naučil tak pít...eh...?\"Zarazil se hostinský uprostřed slova.
\"Tyčka,prosím.\"Napověděl mu Tyčka.
\"Ech,Tyčko...?\"Dofuněl hostinský,naoko si stěžující na vlastní sklerózu.
\"Tady.\"Ukázal Tyčka flakónek,co měl na krku.
\"To je hejkalí pálenka.\"
\"Hejkalí pálenka?\"Zájem o fosforeskující tekutinu na sobě hostinský nijak neskrýval.\"To sem jakživ neslyšel.\"Zakoulel skřeťácky levým okem hostinský a už se pro lahvičku natahoval.V tu chvíli se ozval zvon.Někdo na něm doslova vysel a zvon bil jako o život.Znamení,že městečko je v nebezpečí.Všechno to nadskočilo a jako nějakým kouzlem se pohledy všech otočily ke dveřím ven.Každý tu věděl co se stalo.Rudé tváře zbledly barvou smrti.Vyděšené pohledy se střetávaly a zase odrážely jeden od druhého.Tyčka nevěděl co se děje...všude bylo náhle takové ticho...
 
Temné vrčení se odráželo od stěn domů a domečků jako pohledy lidí za okny.Terryňák si šel pro svou potravu.Nebyla to náhoda že se zastavil právě před hospodou kde to vonělo jídlem a krví...hlavně krví...
S řevem sobě vlastním rozrazil dveře a skočil do zpola plné místnosti k smrti vyděšených lidí.Z mokré srsti se mu kouřilo a cenil své krvavé tesáky do obličejů všech okolo(bylo to něco jako:tak tímhle příborem vás budu žrát,holobrádkové moji).Každý se tisknul ke své lavici jak jen mohl,hrůzou z netvora tu všichni přestali dýchat.
\"Terryňáku,nech nás bejt.\"Zahuhlal opodál kouzelník.Sice v tom nebyla ani špetka magie ale už prokázal odvahu(která mu byla stejně prd platná).Byl to obrovský pes.Mohutná hlava se svítícíma očima(základ všech strašidel) a tělo jeden velký svazek svalů.Vrčel tak hluboce že jste měli dojem že zbaštil mlýnek na kafe(nebo vrtulový dvojplošník).Měl veliký hlad a právě teď se rozhlížel,kdo bude hlavní chod.Bylo moc pozdě na hrdinské činy,moc málo kuráže na útěk a moc strachu na boj.Všem bylo jasné že odtud už živí neodejdou.Řeknu vám však jedno:to neznáte Tyčku a s ním velkou porci štěstí kterou nosí vždy po kapsách.Pes vyletěl jako střela aby se zakousl do tučného hostinského,když tu mu někdo vrazil do huby nápadně fosforeskující flakónek.Tyčka byl jako proutek a tak se protáhl přes objemné břicho hostinského(který bledl hrůzou vedle něj protože mu bylo jasné že je tu nejvíc vypasenej)zase zpátky.Zaskřípalo to a pes se uprostřed skoku zastavil.Na nekonečnou chvíli se zahleděl do Tyčkových očí a dokončil let na jejich lavici až je oba smetl na zem.S chutí rozkousal něco,co bral jako zákusek před svačinou a chtěl pokračovat v lovu na ztuhlé kořisti když v tom...
Už jste někdy viděli opilého psa velikosti telete?Ne?Tak celá ta zkoprnělá hospoda ano.Roznožka a provaz na začátku(to když začala hejkalí pálenka teprve zabírat)a blikající očka jako lampiónový průvod na konci.Tyčka trochu politoval bezedný kouzelný flakónek a ještě než odešel tak potřásl rukou sípajícímu hostinskému.
\"Stejně seš bezva chlap,přičmoudlíku.\"Usmál se přátelsky,opřel se o hůl,natáhl na sebe plášť a šel spát nahoru do podkroví...



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

25.02.2002 00:00:00dát kritice tipPopelucha
Jé, tohle můžu! Perfektní přirovnání (hned ti sloni na začátku mě dostali) a drsný příběh. Fajn! (Jenom, nemůžeš tam opravit ty chyby? Vysel! Za tečkou, čárkou i dvojtečkou se píše mezera...)
30.01.2002 00:00:00dát kritice tipMaterula
To se těším.
Můza, vem si ho !
29.01.2002 00:00:00dát kritice tipMaterula
Hmm, takže až pes vystřízliví, šlo by napsat pokračování, že jo ? Bude ? :-))
29.01.2002 00:00:00dát kritice tipBloodTears
Myslím že bude:o)Až mi olízne čumák můza v podobě psa s nápadně velkýma zubama:o)...to se potom budou dít věci:o)
28.01.2002 00:00:00dát kritice tipTajta
* Ten Kateřinin pes ale musí být něco. Jinak se to četlo samo jako vždycky.
28.01.2002 00:00:00dát kritice tipMaterula
Bezednej flakonek ? Ten pes bude vožralej navždycky ? :-)
28.01.2002 00:00:00dát kritice tipBloodTears
ten pes ho sežral,ale než ho sežral,tak ho rozkousal:čímž ho zničil:o)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor