Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 462 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Mladistvý důchodce podruhé
datum / id24.11.2012 / 419400Vytisknout |
autorRifkele Odpadson
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno2621x
počet tipů16
v oblíbených1x
zařazeno do klubů!?Písmácká rez/renesance/, Povídka měsíce,
Mladistvý důchodce podruhé

Mohl jsem toho už tolik napsat. Mohl jsem napsat sedmdesát pět filosofických svazků, padesát čtyři učebnic, čtyři tisíce básní a osm set pamětí vymyšlených lidí. Mohl jsem už pomoci osmdesáti osmi babičkám přes přechod a sto patnácti bezdomovcům jsem mohl hodit drobné. Ale to bych to nebyl já, to bych to nebyl já, který trávím hodiny denně svíjením se v rozích různých pokojů a hledáním záchytných bodů na každé stěně, která se mi připlete před oči. 
Čas je zároveň svoboda, dělej si co chceš, nejdi dnes do práce, a co že tě vyhodí, nic nepotřebuješ, máš přeci čas, a zároveň obrovská hrozba, co když na mě dneska spadne střecha, že se to nestalo teď, neznamená, že se to nestane za pět minut, má na to přeci čas, je to jen otázka času, časovaná bomba jako všechno. Čas je život, měří délku života, říká, co přijde.
Co se mě týká, můžete si s celým mým časem i životem i svobodou vytapetovat předsíň a vyzdobit kuchyňku, nebo s ním třeba pořádejte ilegální orgie, co já vím, jen mě ho zbavte, zbavte mě svobody a řekněte mi konečně, co mám dělat, zbavte mě hrozby, zavřete mě třeba na třicet hodin denně do kanceláře, jen když se nebudu muset bát, co se stane večer, jen když budu vědět, co mě čeká, vyrvěte mi mozek a nahraďte ho mikročipem, ať už třeba nemusím vědět nic.
Každý, úplně každý den, když se probudím, cítím strašnou úzkost, je mi strašně zle z toho, že jsem se zase probudil, zase se mi nepodařilo už navždycky nic nevědět, zase mám další čas a zase musím žít a přemýšlet a jíst a znova jít do školy a znova jít spát. Čas mi ze všech stran tlačí na tělo.
Dnes jsem ráno nestihl tramvaj, jela o tři minuty dřív, nebo mi jdou špatně hodinky, to mě strašně vyděsilo, co když mám čas, ale nevím jaký, co když mi spadne střecha na hlavu o tři minuty dřív, co když mi všechno uteče a ujede o tři minuty dřív. Napsal jsem Rifkele, jestli neví, kolik je hodin, ona mi napsala, že je to přece úplně jedno, že čas k ničemu nepotřebuju a čas nepotřebuje mě. 
Asi bych se za ní měl zastavit, říkám si, vždycky když píše, že ji nikdo nepotřebuje, tak je jí fakt zle, a tohle zní podobně, tak proto bych se za ní měl zastavit.

Měl jsem pravdu, ani nevím, kdy jsem naposled měl pravdu, ale teď jsem ji teda měl, zastavil jsem se po škole u Rifky doma, ona tam byla a nevím, jestli to o ní smím říct, ale vypadala příšerně, měla mastné vlasy a košili, do které by se vešla sedmkrát a ve které spí. Když mi otevírala dveře, vůbec se neusmála, jako to dělá vždycky, když mě vidí, dokonce se na mě sotva podívala. Šli jsme do její ložnice, sedli jsme si vedle sebe na postel, ona se zamotala do dvou peřin, že jí koukala jen hlava a ruce, a zapálila si cigáro a za chvíli další a pak ještě jedno a tak pořád. Povídali jsme si, co se dneska dělo a tak, takové ty divné, nezávazné řeči, co nikdo neví proč se vedou, a pak se mě zeptala, jestli mě někdy rozesmála.
"Martine... Rozesmála jsem tě někdy?" Takhle to přesně řekla a já řekl, že jo, že mockrát, že je vtipná, a pak jsem ještě dodal, že ji mám moc rád, i když nevím, jestli to bylo nutné. Ale snad bylo, protože se poprvé za tu dobu aspoň trochu usmála.
Zůstal jsem u ní až do noci, je přece pátek, nemusím se tolik bát zítřka, je přece pátek a se zítřkem si můžu dělat co chci, je tam přece spousta času, tam venku i v zítřku i ve mně, a taky je venku zima, co když zítra umrznu a ani na mě nestihne spadnout ta střecha a nestihne mě přejet ani jedno auto. 
Nemohu říct, že bych se na tu střechu netěšil, dokonce už jsem se s ní trochu skamarádil, usmívám se na ni před spaním, trochu jí vysílám spiklenecké úšklebky a trochu jí domlouvám.
Trochu jí domlouvám, ať už je to dneska.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

29.12.2012 19:33:31dát kritice tipRifkele Odpadson

Nevím, prostě mi to někdy sedí víc.

20.12.2012 19:21:45dát kritice tipStvN

Ty jsi holka? Proc pises za kluka?

Jinak fajn. Uvod trochu tahlej, ale rozjelo se to. Zaver do ztracena. Kazdopadne zaujalo jistou naivnosti a nekterymi detaily. 

13.12.2012 15:45:07dát kritice tipRifkele Odpadson

Je to záměr, Jani. :)

Oběma děkuji, miluji vás! :)

13.12.2012 14:12:46dát kritice tipJuno
výborný, řadím do klubu sdovolením
13.12.2012 09:43:00dát kritice tipJanina6
Líbí se mi v první řadě stylizace, protože ta mě mezi obyčejně odvyprávěnými příběhy vždycky potěší. Je to skvělý text, kde se spojuje na jedné straně docela hluboký ponor do psychiky, z „přesnosti“ kterého malinko zamrazí, a zároveň jistý ironicky se šklebící nadhled vypravěče. Tohle na mě jako čtenářku funguje. Těším se na další povídky.
(Snad jediná malá nesrovnalost – vypravěč říká „zbavte mě svobody a řekněte mi, co mám dělat“, děsí se volného, tedy „nejistého“ času, ale v závěru se naopak těší na víkend, kdy si „může dělat co chce, je tam přece spousta času“ – prostě si v tomhle odporuje. Ale možná je to záměr? Ukázka míry vyšinutosti?)
12.12.2012 21:03:58dát kritice tipRifkele Odpadson

Bordel v tom trochu být má, ale jestli jsem to přehnala, tak se omlouvám. Děkuju za připomínky a ještě víc za tipy! :))

12.12.2012 18:18:06dát kritice tipunisex

no, cítám z toho dost úzkosti, text je tak nějak exponovanej smrti.. úvod dobrej, pak už se to trocha opakuje, to pojetí času není promyšlený, pro mě pochybený.. každpoádně v tom cítím velkou citlivost a jistej talent - tzn. dobře napsanej čtivej text..

12.12.2012 17:42:33dát kritice tipnotez

Hatla patla děj, ale vyjadřování úžasný, jé.

Bezva, super.

03.12.2012 05:59:48dát kritice tipRifkele Odpadson

NEMÁM NEMÁM NEMÁM!!

02.12.2012 21:25:09dát kritice tipFruhling
Hm, a aby ses úplně rozbrečela, máš něco proti mnominaci textu do pm?
24.11.2012 20:47:21dát kritice tipRifkele Odpadson

Osm tipů během jednoho dne, to se mi ještě nepodařilo. Pláči štěstím! :)

A Radovane, ach, Radovane, přestaň mě už trýznit a vezmi mě do sudu po solených treskách!

24.11.2012 18:47:28dát kritice tipSkarabea

myslím, že sa ti veľmi fajn podarilo vystihnúť ten pocit neistoty....

24.11.2012 18:01:57dát kritice tipBásník v pruhovaném triku a v brýlích s kostěnou obroučkou

Oh, bože! Tohle je vynikající prózobáseň! Mám zní vyloženě koňskou erekci a můj falus roní slzy bohyně Athény! /*

24.11.2012 15:51:27dát kritice tipdo_Od

Smyslově a pocitově fajn, dokonce se s tím můžu i nějakým způsobem porovnat, nicméně ten způsob jakým to je popsáno...jedna věta za všechny: "Měl jsem pravdu, ani nevím, kdy jsem naposled měl pravdu, ale teď jsem ji teda měl" - já jsem člověk, který sám sebe o své pravdě ujišťuje dost často ale takhle kostrbatě teda nikdy. Natož, když mám "svoje chvilky". Tyhle věci mě zkrátka až příliš rušily, než abych z toho byl nějak víc unešen.

24.11.2012 15:50:47dát kritice tipdo_Od

Smyslově a pocitově fajn, dokonce se s tím můžu i nějakým způsobem porovnat, nicméně ten způsob jakým to je popsáno...jedna věta za všechny: "Měl jsem pravdu, ani nevím, kdy jsem naposled měl pravdu, ale teď jsem ji teda měl" - já jsem člověk, který sám sebe o své pravdě ujišťuje dost často ale takhle kostrbatě teda nikdy. Natož, když mám "svoje chvilky". Tyhle věci mě zkrátka až příliš rušily, než abych z toho byl nějak víc unešen.

24.11.2012 15:50:00dát kritice tipbrackenridge

bezva pri cteni jsem uple zapomnela, ze mam hnusnou rymu t

24.11.2012 14:50:18dát kritice tipKapsa

Pěkná povídka, se zvláštní atmosférou.

Líbí se mi propojení všech částí, které vedou čtenáře od malých osobních bitev, po střet postav, až po samotný závěr s tou ,,propadenou" střechou.

24.11.2012 12:37:14dát kritice tipRifkele Odpadson

Tak já tedy neodpovím. :) Moc vám oběma děkuju, děláte mi radost.

24.11.2012 11:53:11dát kritice tipFruhling
Ok, trochu se mi ulevilo, tohle už o mně není, protože já - narozdíl od hrdiny - mám pravdu vždycky.

Jinak si upřímně myslím, že nesamozřejmostí svého bytí trpí naprosto každý trochu vnímavější a čistější člověk. Člověk je, dle klasika, vemkoncem jako třtina. Stačí zvednout teplotu a zajde.

Mluvím o tom tolik, protože se ti tu atmosféru nesamozřejmosti daří poměrně pěkně zachytit. Skutečně silná je ale až druhá část, kdy se začne i něco dít a dochází ke mini-konfrontaci postav. Předešlá část se tak najednou začne zdát zbytečně rozvleklá, ukecaná a zbytečná, protože co jiného je smyslem povídkové / románové literatury, než vyprávět o střetech a střetnutích?
24.11.2012 11:49:18dát kritice tippotomekšibeničníhodítěte

Velmi působivé, věřím ti to; doufám, že mi neodpovíš, že to byla jen hra se slovíčky a na něco, to by zabolelo. Na chvíli jsem si vzpomněl na svých  -náct, a trochu se lekl, ani nevím čeho. Rád přidávám. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor