Na pěti náhodných místech ložnice jsou pohozené
slupky ze dvou pomerančů, grepu a banánu.
Na okně umírá dvanáct kaktusů různého druhu.
Mezi tím poletuje neurčený počet octomilek,
každá má svou chaotickou dráhu.

Venku prší, sem tam vločka sněhu,
až půjdu nakoupit, určitě zmoknu.
Na přechodu ukážu prostředníček chlápkovi,
který mě nechtěl pustit.
Na oplátku mě jaksepatří vytroubí.

Do nákupního vozíku pak hodím 10 rohlíků,
nějaké další pomeranče, grepy a banány,
jogurty, sýry, vejce a kuře na zítra k obědu.
U pokladny bude fronta a všichni si navzájem
budou prohlížet, jaké blafy nakoupili.

Za parkovištěm ukážu prostředníček babičce,
kterou málem přejel autobus,
anžto přecházela, kde nemá.
Dojdu domů, otevřu dveře a vylezu do schodů.
Na linku postavím tašku,
přejdu do koupelny a umyju si ruce.

Kouknu do zrcadla, jsem krásný,
dostatečně krásný na to, abych mohl dát všechny
rohlíky, pomeranče, jogurty, sýry, vejce a taky kuře
na jejich místo.
Opět si umyju ruce, šahal jsem na maso, bakterie.
Zavřu vodu, přestane pršet, budu naštvaný,
že jsem nešel o půl hodiny později.

Vzteky vybiju všechny mouchy,
při tom je spočítám,
uklidím slupky
a nadělám nové z čerstvých surovin.