To v legendách je po celé časy dáno,

když vstoupil pístovský farář do stáje ráno

 zde dopis nalezl, v němž drze psáno:

Klaním se otče v pokoře

a děkuji snažně za oře,

Kronl syn církve nehodný,

na Kronlově mlýně rozený.

Co se vleče neuteče,

kdo rovně stál, brzy v kleče

žadonit bude o milost.

Kdo žádá sobě stále více,

uhlídá brzy šibenice.

Za každým ještě, zní záhy dost!

Blázen kdo vraždí, loupí, krade

a kumpánu říká kamaráde,

věří té, co sním sléhá, že má ho ráda.

Tak i na Kronla a jeho druhy

posvítily si vyšší kruhy.

Vydali ho katu, přátelé, žena, zrada.