Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hrnečku! Vař!

10. 01. 2013
0
1
848
Autor
tonas

*********

Hrnečku, vař !

V jedné vsi žily chudá vdova a její dcera. Chalupa pod lesem jim padala na hlavu. Děravou doškovou střechou teklo do sednice. Ve slamnících šmejdily myši, pod pecí žily kolonie švábů. Živobytím jim bylo, co našly v lese a několik slepic, jejichž vejce prodávaly na trhu ve městě. Kolem baráku číhaly kuny a lišky, proto s těmi slepicemi musely obě ženy spávat, aby jim je nesežraly. Však se od té doby také říká: „chodit spát se slepicemi:“ Aby toho trápení dvou chudých venkovanek nebylo málo, chytily od těch svých nosnic čmelíky a byly samý kousanec a strup. Co stará, na té nesešlo, ale Žofka, tak se jmenovala dcera, vyhlížela ženicha. Jak by si však takové zablešené chudinky mohl nějaký mládenec všimnout. Chasníci ze vsi obcházeli barabiznu u lesa velkou oklikou, přestože mladá postavila do okna červenou lucernu.
Jednou, když Žofka sbírala borůvky a udělala si pauzičku na kousek chleba se sádlem a pivo, které si v baňce nosila i do lesa, kde se vzala, tu se vzala, stála před ní stařena.

 

 

„Sakra, ty si dáváš do nosu“, pravila a po bradě jí stékala chtivá slina.
„Na chleba ti kašlu, ale kdybys dala hlt, neřekla bych ne.“ Žofka byla dobrá duše. Podala stařeně plechovou baňku a nestačila zírat, jak ji vyzunkla na jeden zátah – jen jí teklo z koutků.
“Víc nemáš?“ stačila se ještě zeptat stará, než ji alkohol skolil do mraveniště a počala chrápat a pšoukat jako medvědice. Mladá jí ustlala v mlází a pokračovala ve sběru lesních plodů. Když se stařena probrala, počala se shánět ještě po nějakém pití, ale ošklíbajíc se musela vzít zavděk vodou ze studánky.
„Vím v jaké žijete nouzi,“ pravila. „Jsi hodné děvče, tak tě v tom nenechám. Vezmi si to“.
Vytáhla ze škapulíře malovaný kastrol.
Je kouzelný a vaří kaši. Mně už se zošklivila. Jsem z ní celá lepkavá. Raději si pořídím kouzelnou lesní pípu. Dáš-li ten kastrůlek na plotnu a řekneš: „Hrnečku vař!“, navaří ti tolik kaše, kolik budeš chtít. Když budeš mít dost, řekneš: „Hrnečku dost“. Hlavně si zapamatuj, jak mu to máš přesně říct, on na nic jiného neslyší. Když s ním chytře naložíš, budeš mít po starostech. I ženicha seženeš.“
Než stačila Žofka poděkovat, bába se rozplynula, jen po ní zůstalo trochu pivního puchu.
Doma Žofka roztopila kamna a celá nedočkavá se dala do vaření.. „Hrnečku vař!“ V hrnci to zabublalo a než bys napočítal do tři, kaše kypěla vrchem. Ledva stačila zvolat „Hrnečku dost!“
Do chaloupky pod lesem přišly dobré časy. Kaše tekla proudem od rána do večera. Vdova s dcerou se jí samy vbrzku přejedly. Pořídily si proto další slepice a prasata, krmily je kaší a samy jedly jen drůbeží a vepřové. Domek nechaly opravit a deratizovat. Když byly ve městě trhy, postavily si tam celtu a vařily trhovcům.Taky prodávaly do kelímku přes ulici. Zkrátka blahobyt jak za krále Holce. Žofka si našla ženicha, co rád kaši, potom přišlo děťátko, které bylo z té výživné stravy krev a mlíko.
Nic však netrvá věčně. Jednou, když byla mladá doma u děcka, měla u plotny na tržišti službu vdova. V palici už to zrovna košer neměla a tak ze samé sklerózy zapomněla, jak má hrnec zastavit. „Hrnečku stůj! Hrnečku přestaň!“ Vřískala a běhala s vykasanou sukni. Kaše se už valila po náměstí. Zprvu z toho měli ostatní povyražení, nabírali do kýblů i prádelních hrnců, ale čím více kaše, tím více jí přibývalo. Kolik lidí utonulo v té mazlavině. Nakonec z kaše čněla jen špička kostelní věže. To už poslali pro Žofku, které se zvoláním “hrnečku dost“, podařilo rozparáděný hrnek zastavit.
Celý týden se měšťané kaší, která mezitím ztvrdla na kámen, prokopávali ke svým domům. Kouzelný kastrůlek se v tom božím dopuštění někde ztratil. Rozezlení trhovci vymáčeli starou i mladou v proutěném koši v řece a to ještě mohly být rády, že je nedali do vězení pro spojení s nečistou mocí. V chalupě u lesa potom ještě dlouho vyhlíželi kouzelnou stařenku, zdali se neukáže s nějakým dalším prezentem a měli pro ni ve spíži schovanou láhev slivovice. Marně. O kouzelném hrníčku se v širém okolí vypráví dodnes, kdy už lidé dávno kaši neradi a nacpávají se hamburgery, řízky, hranolky a jinými nezdravými pokrmy.

Vař, hrnečku, vař!
Ať je kaše k snědku!

Budeš-li se činit,
vyděláme pětku.

Koupíme si zmrzku v krámě
hamburger i kokakolu
Druzí ať si strkají
třeba nosy do kastrolu


1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru