Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Antidepresiva

15. 01. 2000
1
0
1955
Autor
Seek

Zoufáš si nad svým osudem? Či chceš s ním skončit jednou pro vždy? Pak pro tebe, jen pro tebe jsou další řádky téhle dražby. Co nabízím, ptáš se mě drahý? Čím popíšu ten prázdný list? Co tady můžeš získat abys nelitoval žes musel číst? Podívej, vůbec není těžké spadnout až na dno jako ty. Zhroutit se, zavřít oči před tím než smrt zatne své pařáty. Vybíjíš zlost, tu nejčernější. Tu nabalenou po cestě. Po cestě, kterou znají zdejší. Po cestě ke své nevěstě. Copak jsi hledal, copak jsi chtěl? Uvažuj, o to prece kráčí. Až na to přijdeš, vědět dej. Neb mě to v hlavě tlačí. Já zažil něco podobného. Možná až příliš, milosti. Láska je slepá, ovládne tě. A je tak těžké se vyprostit. Tohle je příběh velmi starý. Stává se denně, stovkám jiných. Tohle je to, co odráží se ve stokách plných městské špíny. V tom neskutecném světě představ emoce plují jako lodě. Často se srážejí a tříští. Nevinní topí se ve vodě. Ten nevinný jsi ty, tvá duše. Dostal jsi na frak, to se stává. Co tě tak trápí, co chceš zpátky? Jakoby vychladla ti ranní káva. Vrátit se nelze, pohleď sám. Ten okamžik už rozplynul se. Podívej jak se vznáší tam a směje se ti pod svým fousem. Kams' došel na své cestě světem? Kam ubíral se tvůj krok davný? Proč zrovna tam a ne tím směrem který ti říkal, že je správný? Hlavu sis nabil, dobře ti tak. Poučíš se? To je ve hvězdách. Teď vznášíš se jak slabý odvar. Vznášíš se jako hvězdný prach. Cesta je stále před tebou. Možnás' ji na čas ztratil z očí. Koukni se líp, najdi tu svou která se každou míli točí. Kdo jde jen rovně, milý synu kdo bez potíží dojde cíle. Nakonci často cítí vinu že celý život byl jen chvíle. Buď vděčný svému osudu že není vůbec slavnej. Učí tě, nechce mít ostudu až budeš ty hrát "za něj". Jsi člověk, ale jsi tu na skok. Co byl jsi dřív? Co budeš pak? Nehledě na to, že máš náskok. Máš přece čistý vnitřní zrak. Pohlédni na svět, jako nikdy. Pohlédni ... co vidíš? Řekni mi pravdu, žádné fígly. Proč mlčíš, snad se nebojíš? Svět je jen divadlo, my jsme herci my hrajem hru jenž život zve. Pravidla ale neznaj všeci proto tak často ztrácí vše. Trošičku semhle, trošku támhle děj se dá lehce upravit. Pokud se učíš příliš hravě dá tě režisér popravit. Život je krása, život jsou touhy život jsou moře nádhery. Každý má v sobě kousek pouhý co je jak věčnost rozlehlý. Ztrácí se v tobě, ztrácí se v duši a přesto celou plní ji. Neslyšíš jak ti srdce buší? Pak ztratila jsi naději...
Babetka
14. 04. 2003
Dát tip
Život je krása... A naděje je naše spása!:-) Kéž by se dalo pomoci všem, co naději již ztratili... Je to asi nejdelší dílko, co jsem tady dočetla až do konce a stálo to za to!:-) *

Merle
17. 01. 2000
Dát tip
No, na tenhle obsah trochu dlouhý, občas slabý rýmy a dost často špatná rytmika.
Ty předchozí mi vyhovovaly víc...

AZALIN
16. 01. 2000
Dát tip
Mas pravdu.. citim jak mi srdce busi, mam jeste nadeji.... a touhu a viru

Ramona
16. 01. 2000
Dát tip
Děkuji, připojuji se na seznam dosud nezasebevražděných čekatelů :-)
~ ~ ~

Ramona
16. 01. 2000
Dát tip
Hlavně bych to ale nemohla nikdy udělat protože
je jedna láska na kterou stoprocentně spoléham..
~ ~ ~

Bibša
16. 01. 2000
Dát tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru