Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
TOTO VŠE A JEŠTĚ VÍCE: VÝSTAVA DUCKRABBIT NEDAKONICE
datum / id30.04.2013 / 427751Vytisknout |
autorwittgenstein
kategorieFejetony
zobrazeno1131x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
TOTO VŠE A JEŠTĚ VÍCE: VÝSTAVA DUCKRABBIT NEDAKONICE

 

 

DUCKRABBIT´S CHARM.

 

Daniil Charms!!!

 

Pro jistotu jsem se podíval do souvisejícího odstavce encyklopedie, jestli nějakou škodolibou koincidencí nebyli ti dva, Daniil Ivanovič, geniální Rus, a Ludwig Josef Johann, obdobně geniální Rakušan, letopočty jejich narození vrstevníky, pokud by, shodou osudových shod mohli stát proti sobě jako vojáci v zákopech 1. světové války na frontě v Haliči a nebo Bukovině, což by mě mrzelo.

Ale naštěstí, opravdu naštěstí, byl mezi nimi rozdíl šestnácta a půl roku, tedy celý odvodní věk.

 

Oba se zamilovali do slov, tedy do nejistoty jejich původu, a oba se je snažili zvěcnit. Chápajíce je jako věci svého druhu, zvýznamnit. Ustanovit je v podstatnosti bez jakékoli nejistoty o jejich skutečně lidské provenienci. Každé z nich jimi použité, proto žádné esemesky, žádný žvást.

 

DUCKRABBIT´S CHARM

Kouzlo jediného slova!

Čaromoc utváření, a nebo dokonce stváření, jednoho jediného slova, stav pociťován málem až taktilně.

Emoce, či naopak až zcela racionálně chirurgický zájem, jako puzení se snahou tohle konkrétní jediné vyjádřit obrazem. Tedy zvizuálnit, zvizualizovat, poněvadž k takovému cíli vede mnohá zobrazivá metoda.

Zviditelnit je, dotyčné slovo, ovšem mimo jakoukoli doménu popisného symbolu nebo alegorie, tedy případným prostřednictvím toliko čehosi zástupného, jen pouze alibisticky odbytou ilustrativností, například, z důvodu toto zapovídajícího nebyl stanoven zas až tak marně podtitul této výstavy shrnující její účel do úsloví intelektuální prostor. Jenž srozumitelněji snad zní vyjádřen jako zadání intelektuálního rozvíjení Wittgensteinova obrázku Duckrabbita výtvarným způsobem.

 

V představě prostoru…

 

Puzení, pud, instinkt, pouze, jako v případě těch dvou, Wittgensteina i Charmse, jakási předurčenost, mnozí se pro používaná slova mohou posmívat mému písemnému stylu, ale žádný z takových zdejších za cílem nedakonické výstavy o slovu jako obrazu se nikdy nerozejde, třebaže má k jejímu termínu času více nežli rok.

 

Jakož i známost o ní nijak nezprostředkuje, nerozšíří nebo nepoposune dál, nepřiloží svůj dílek k pomoci, pro mentální dispozice, nebo již amputace, neschopen lidského odhadu, že osob vhodných k takovému účelu teleportace čehosi z jednoho vesmíru do vesmíru sousedního nebude do počtu mezi tuzemskými více nežli desítka.

 

Při souvisejícím číslu 10 000 000 se při setkání s takovýmto archaickým slovem nevybaví zdejším více nežli asociace na story nebo slogan vizuálnosti televizní reklamy na kterési z těch nekonečně mnohých druhů desetistupňových piv, dejme tomu značky Gambrinus.

 

Gambrinus, Radegast, Wittgenstein a Charms, kdo dneska jako slovo jsoucí je více našinci adorován, blažen, užíván, znám, požíván a uctíván?

 

Lidskost, a s ní i slova, jakoby vymřela se dnem zahájení tenkrát té první velké války před sto lety, snaha oživit je, reinkarnovat, přes všechna vlastní zaujetí, záhubná až do samých neblahých konců jejich vlastních životů, se jeví zdejším už podivínsky marná, vždyť nepřevoditelná nehty do tvarů esemesek, nebo již jen pouhých k ničemu nezavazujících lajků pod obrázky víceméně absentujícími od obecnějších významů.

 

Na stejné provincii zájmu se nacházejí slovácké Nedakonice, na jejich konci ku Zlechovu nádraží, v němž již dlouhé roky nikdo neobsluhuje a čekárna je již letopočet nedobytně zamčená. Široko až do kraje pohledu rovina táhlá, slunečním prachem dožluta zaprášená, na nádraží dávné Císařskokrálovské Severní trati občas zastaví vlak.

Kdysi tady okolo téhož nádražního stavení projíždívaly válečné transporty, Wittgenstein se párkrát svezl kolem v několika z nich.

 

O dvě dědiny ještě dále, za Střílkami, leží ječmenná Haná s hlavním městem Olomoucí, jejíž stejně nudné roviny popsal před válkou pak již druhou se stejnou báječností slov Albert Camus, a kdo slova ještě umí číst, připadne mu, jak tento popis má blízko k útržkovému příběhu Čechoslováka z jeho pozdějšího románu Cizinec.

 

Mám k dotvrzení obdobné nehodnotnosti slov alespoň jmenovat Bohuslava Reynka s jeho bláznem na jeho vsi?

 

… už to slyším, jak sa ptajú, co dneska, čepujete, pane vrchní, desítku, chlapci, desítku, sednite si, semkaj k oknu, ať vidíte na vlaky, hnedkaj vám ku stolu po jednéj napěněnéj donesu …

 

Iluze. Dílčí. A související vzdálenosti.

 

DUCKRABBIT´S CHARM.

 

Když tenkrát před druhou světovou válkou přijel vlakem do Prahy Marcel Duchamp, vítal ho jedině předseda sdružení klubů českoskoslovenských šachistů, žádný tehdejší umělec.

 

… no to víte, chlapci, že mě samého už párkrát napadlo, jestli tenkrát vlakem do Prahy přijel ten klasik rychlíkem z Německa přes Cheb, nebo odtama z Vídňa přes tady ty naše Nedakonice a pak přes tu Wittgesteinovú Olomúc, dyť se to stalo před dějinami, koho to zajímá, tož se radši, chlapci, napijme, na dějiny, na zdraví …

 

 

.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.