.....

V tom tichu zabloudil motyl,

slepen sladkou vuni borovic,

vitr psal mrakum noty,

duse by nechtela vic.

Buh omlouva se vlastnimu svedomi,

tak cistemu,tak bozskemu,

ztrata vycitek v nevedomi,

vycitek vuci svemu jmenu.

Potkal na ulici prazdny kabat,

jen tichy smich za nim plal,

vlci andele meli sabat,

osud v dali se smal.

Dny smeji se a placi,

par neuronu meni videne,

fantasie na pilu tlaci,,

a placi dve oci zasnene.

Pomijivost,matka reality,

svetlo proudi skrze zornicky,

seda hmota chrli byty,

silou vule hraje s atomy kulicky.

V dali za temnotou zhnouci,

skryva se "nechtene"videt,

slepe oci nemohoucich,

zkousi se za jizvy stydet.

Ten chemicky proces jmenem zivot,

laska,sny,rozkos,agonie atd.,,

potem duse redene pivo,

co osud ti do ruky dal.

My vsichni klameme telem,

tekoucimi v periodach,

clovek sam sobe nepritelem,

orgasmus strida strach.,