Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Panenka

10. 02. 2002
4
0
1970
Autor
Jeanne

trošku ze života,ač to zni neskutečně.

Je to už dávno.

několik let,

co byla jsem Tvá panenka.

Prý křehká,něžná a malá,

já všemu ráda uvěřila

a láskou k Tobě vzplála.

 

Období něhy bylo jak sen,

však ptám se,

byla to láska?

Pochybuji...

jedno dnes vím,

tys vlastnit chtěl mě jen.

 

Ač jsem tě ráda měla,

nikdy jsi mě nevlastnil,

tys koupil prstýnky zlaté,

a nechtěl jsi slyšet moje slova,

že je spoustu času na ten krok,

neb den co den.

nové překvapení, nový šok.

Poznávali jsme se,

Já Tebe a Ty mě,

první neshody,

pak rozchod

a v slzách s topí srdce šílené.

 

Moje nebo tvoje chyba?

Já dva roky se ptala,

však sama sebe, svojí duše,

skrytá přede všemi

bolestí jsem umírala.

 

Čas mé rány zhojil ,

já hrdě kráčím cestou svou,

minulost jen hořkou vzpomínkou,

snad šrám na duši, co já vím..

Ve chvíli,kdy to nejmíň čekám,

jak tenkrát stojíš přede mnou.

 

Srdce mé mlčí,

slova jsou jen strohá,

proč nemohu Ti vysvětlit,

¨že nelze vrátit čas,

že nelze začít znova,

že vše, co bylo krásné,

dávno zemřelo v nás.

 

Často stojíš na chodníku,

prosíš, křičíš,

prý mě máš rád..

A  já jsem ta, co nemá cit,

slyším slova krutá,¨

v nichž se mísí láska,

nenávist a chlad.

 

Ale proč,proč říkáš,

že největší Tvůj problém,

je to, že vůbec žiji,

že vzduch dýchám a vodu piji?

Proč zabýváš se myšlenkou,

jak jednou pro vždy

skončit se mnou,

s malou hrdou panenkou?

 

A mě nezbývá než čekat,

že se jednou umoudříš,

že mě necháš jít,

nebo své hrozby,

svůj strašný slib jednou vyplníš.

 

Však bude klidnější Tvá duše,

Tvůj život a myšlenka,

když rukou Tvoji,

tou, co něžná kdysi byla,

skončí život panenka?

 

 


johanne
21. 09. 2004
Dát tip
ehm, promiň, nedočetla jsem to

Albireo
18. 09. 2002
Dát tip
Jeanne, žasnu, jakou cestu jsi urazila za půl roku od téhle básničky.

Aurora
04. 05. 2002
Dát tip
Hmm, to je moc pěkný...

tanganika
10. 04. 2002
Dát tip
tak som tu uz nasla a chapem!! plne citu a smutku, najma zaver! t*

ach... tohle je... smutne... malo rymu, hodne citu... za tu silu preneseni *Ť*

Amanda
12. 02. 2002
Dát tip
Nevim asi ma to silna a krasna mista ale zaroven i mista tak nejak prazdna ve kterych se clovek ztraci...

Francois
11. 02. 2002
Dát tip
Protože vím, bojím se o Tebe. Je to tak zlé s tím jedno.... ?

DarkMind
11. 02. 2002
Dát tip
hmmmm...... Treba ísť ďalej.... Tá voda už odtiekla z koryta rieky... Snáď rana neveľká vložená niekým do Tvoje duše zostala po nej len Jak strela z kuše. A možno bol to sen... Tak skús sa prebudiť a spánok z očí zmy Je ťažké nesúdiť, no radšej zabudni Choď ďalej bez neho On svoju cestu má So starým príbehom Musí sa vyrovnať. Tak sa už netráp tým Osud mu nevešti Tak ako vtedy Ty, Stojí na rozcestí… :)

čo bolo, to bolo... :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru