TA VĚC ,

                         

              TA    VĚC ,,

 

     Sedím   v  ordinaci  ,  vím  že  sestra  něco  říká ,  pohybuje  rty , 

   avšak  já  nevnímam , pro mne , se zastavil  čas, 

  Ne  to  nejsem  já  o kom to  mluví ,

   To  nemohu  být  já ,,

 Rakovina ,  tak zní  verdikt. 

 Cestou  domů  pláču,  přicházím domů a  stále pláču. 

  Cítím  se tak  sama ,  osamělá  s touto  zprávou.

Jen   já  a  ta  VĚC.

  Ne , nemohu  zde  zůstat ,  musím ven .

Potkávám  lidi , spoustu lidí , 

 št´astní , smějící  .

Proč   já  ? Budu  tady  ještě  za měsíc , za rok ? 

 Co  bude  dál ,

Dívám  se do tváří  lidí ,  a chce  se mi  křičet ,

 Lidé  chci  žít ! 

Ne,  to  nejsem  já ,,vždy  plná  optimimu ,  elánu .

 nenechám  se zlomit  , budu bojovat  proti 

 té  VĚCI .

Já  vím , že  z Boží  pomocí  , tu  VĚC porazím .

 CHci   žít ,,

 

     

---